Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Milenka

20. 04. 2015

432

Autor

Kytiara

Někteří lidé prostě nemůžou a nedokážou žít v dlouhých vztazích, jejich údělem je sledovat páry kolem a jednou za čas si užít trochu lásky. Ale přicházíme tak o něco, když nemůžeme jinak?

co se jim asi honí hlavou
nad ránem když mě doprovází
když úsvit sebral zbytky hrází
bezbřehé touhy kolem plavou
nakonec stejně budem nazí
nakonec najdem prázdný kout
tak jak ho nalézají vrazi
protože jsem jen milenkou

přemýšlím když se vracím domů
co se jim asi hlavou honí
zda jejich Lásce hrana zvoní
anebo zda přivykla tomu
že tady nejsou jenom pro ni
a že se zjevně budou kát
že jako vždycky hlavu skloní
a jaká byla milenka

jak chutná jejich usínání
myšlenky jaké hlavou plynou
zdali jsem pro ně sladkou vinou
anebo hořkým smilováním
zda tuší když už dávno dřímou
že na mém srdci tmavne kal
že vstávám s mravní kocovinou
nu co jsem jenom milenka

ve splínu smutných sivých stínů
říkám si tiše nikdy víc
jsem sama sobě Nemesis
lituju nelituju činů
a ať se snažím sebevíc
láska mě vždycky vyleká
necítím potom vůbec nic
proto jsem jenom milenka

ale proč vzdychat beze zvuku
na co je dobré předstírání
když už mám jednou křídla vraní
probouzí-li mě vytí vlků
tak mě už nikdy neporaní
pražádná zlostná myšlenka
dost bude času na pokání
hanba je ctností milenkám