nic není

*

Nevím (a ani nemohu vědět), kudy se leze dovnitř ...hm, nepřesné: vlastně vím,  dovnitř se leze tak, že ten, kdo napíše básničku, začne o jejím vzniku někomu jinému upřímně, se snahou sobě samotnému v té chvíli vznikání porozumět,  povídat  - třeba tak, jako v té známé Čapkově podpovídce "Básník". Ale ani to není úplně dovnitř, protože úplně dovnitř to neumíme nikdo, neb ve skutečnosti nikdo nevíme, jak přemýšlíme, natož abychom věděli, proč nás co právě v nějaké chvíli napadlo nebo nenapadlo. No ano, nejsme, protože prostě ten člověk, kterého si sami jako sebe představujeme, neexistuje. Reálně, abychom tu představu mohli mít, jsme jiní. Ale zároveň jsme, protože ta představa sebe sama v naší mysli doopravdy je, jakkoliv zatím nevíme, jak tam je,  a navíc si ani obvykle neuvědomujeme, že je každou chvíli jiná, že víří, roste a srůstá, naše paměť představy o sobě samotném je samá falešná vzpomínka, včerejšek přizpůsobujeme dnešku jako kdysi autoři betlémů, nesoulad dotváříme do krásné symetrie jako zrcátka v kaleidoskopu...  

Ale probůh, kam mne to ta básnička  a komentář k ní zavedly? Dovnitř? Ven? Kamsi jinam, než kde jsem byl před ní. A za to jí děkuji, to se cení, uondanému vším tím až příliš tvrdě reálným kolem připomenout: měkkost zavření očí,  sny jako plující zbytky na oběžné dráze, které nepadají, jen se semtam s něčím srazí, průměty mnohorozměrnosti světa do řeči, do memů chvějivě se vydávajících na cestu končící ne-li v písku, pak vyvoláním memu jiného, snad v něčem podobného, ale stejného nikdy, stejné jsou prý jen elektrony, jsoucí dle Wheelera jedním jediným, takže díky za tu očistnou koupel na lžičce, v kapce, v molekule, v čočce soustředivé či rozptylné  - někdy se to povede, a člověk se najednou po něčem takovém může hýbat, rozpustí se mu cosi příliš pevného, co přitom pevné ani trochu není, to je ale nadělení :-)

děkuju, mně se zase líbí ten komentář :) že "kudy se leze dovnitř"  docela výstižné. něco podobného mě napadlo před publikováním taky, že je to možná trochu naruby, že začátek vlastně není na začátku (ale záměrně)

Líbí se mi to. Sice  mi trochu přijde, že člověk ten text musí natáčet z různých úhlů, aby zjistil kudy se leze dovnitř, ale i tak... Jsem zvědavý na další.