Opouštějíc příčetnost

Záhadou se mi svět tvůj zdál
Rdousila jsem uvnitř slzy rudé
A tys však jen o moc krutou stál
Duše kdys rozťaty, dnes vyzní chudé
I není tu ztracen plamenů král
Láska, ta obludná, tu nakonec zbude.

Jako když na podzim měsíc se ozve
Smečka mě přivítá, vždyť můžu výt
I jak bych nesměla po špičkách hvězdami jít.

A proč bych dupala cestičkou snů?

S časem pak vzpomínky vyprchají
Lákala, ach lákala mě náruč tvá
I dál se zrůdičky světem svým protloukají
Byla bych jen list, s nímž vítr si hrá.

Pláčem kdysi snad mé tváře žhnuly
Opouštějíc příčetnost a víru
Rýmy když naposled řekou svou pluly
Ukaž mi, prosím, mé duši míru
Šeď i oblohu, všechno mi vzaly
I jak bych mohla žít, v srdci mám díru?
Laskaví andělé o tělo dívky se rvaly.

Prostý to cit, chtíč a temná zloba
Řezají křivě na kůře jemné jabloně
Insignie hrdinů dnes třísní mdlá doba
Trápí jen počestné, co dáno v zákoně
Ego se zachvěje, vždyť jím tlá hniloba
Lidé se zastaví, vždyť míří k úhoně
I rána zrůžoví, vždyť květu se podobá.

Mraky zatančí nám na melodii
Údajně se skrývá a není slyšet
Já slyším ji, ak nemohla bych se s mraky vznášet.

Alespoň jedinkrát, můj králi plamenů,
Cítit se krásná zas jak víla vysněná
Hádat se, smát, dívat se jak slunce usíná.

Svět tvůj se teď kroutí a zmítá
Radost prý od těžkých dveří uteče
Dívka tato posedlá, se záští tvou zkázu vítá
Cíl tvůj hoří, však víš to člověče
Erbem ti navěky ta stvůra lítá.

Bláznům se směj ač šílenější sám
Oč okradli tě, nyň v davu tichém splyň
Lásku jsi zradil, svůj příběh znám.
I nač se díváš? Jen tiše zhyň.

Alespoň naposled, můj králi plamenů,
Cvrčkům se v hudbě skrz zavřená víčka
Hrával jsi obrázky a lilií laskal čilá líčka.

Světlo ti nesvítí když stíny kráčíš
Ruce ti krvácí, krev pak se ztrácí
Duše ti struna dře, pročpak jí vláčíš?
Celé to k smíchu je, proč slzy se vrací?
Eben jsou oči tvé, nač vodou je smáčíš?

Obrať se konečně v vzpomínky liché
Děsivá oblaka, nebe se rozpouští
Přízraku doby zlé, kroky tvé tiché
Oči mé zmatené tvůj výraz rozluští
Ukryj cos neměl znát, vyřkni a ztrať
Škádlí tě neznámé skryté tam za pouští?
Také tu zlomennou ubohost vrať
I proč se ptáš? Ach, srdce odpouští.