Večerní opojení

Dvě básně vyjadřující moje osobní pocity, můj smutek a zklamání ze světa. Na druhou stranu se snažím hledat i to dobré a krásné kolem mě, avšak pesimismus, i když jsem veselý člověk, převažuje.

Večerní opojení

 

Sirý měsíc se osmělil,

v zajetí milované noci,

své krásy lidem odhalil,

v zajetí milované noci.

 

A já tu dumam bez pomoci

uvnitř zklamaný, zvenku šťastný

v duchu o světě,v duchu o hvězdách

zda svět je skvělý, zda je marný.

Kdo ví? Po těch vraždách,

po kterých kus srdce mého zhynul,

už nedoroste, žel osud jeho minul.

 

Ale zvedni hlavu, statečný vojáku,

paprsky vysvitly, smutné oči otvíráš,

hledíš ven na tu světa zahradu

koutky ti utíkají, směle se usmíváš.

 

Jako v březnu jaro klíčem odemkne louky.

v trávě vidíš toulat se první brouky,

tak sebevědomě svou duši rozevřeš,

záhy na všechen splín zanevřeš.

 

Devatenáct

 

V hlavě ještě ozvěny prvních lásek,

tak nevinný, tak překrásný věk,

z učebnic máš plné čelo vrásek,

přesto živote, máš můj vděk.

 

Sny lítají všude kolem tebe,

je jich míň, ale pořád hodně,

tvá mysl je široké nebe

a srdce – tvůj poklad na dně.

 

Bytí je radost a utrpení,

symfonie, co leckdy falešně zní,

proč to co má být už není,

proč život protkán je lží.

 

 

 

---