Nickolasova vila - kapitola 4. - Litovat či nenávidět?

           Probudil se brzy ráno s blondýnem stále v náručí. Ještě spal. Chvíli ho jen pozoroval, než se opatrně z pod něho vysoukal a vylezl z postele. Pořádně ho přikryl, aby se neprobudil. Bylo ještě brzo. Teprve šest. Tiše si ze skříně vyndal černé džíny a černý nátělník a zmizel z ložnice dolů do obýváku. Tam se převlékl a v kuchyni si uvařil kafe. Stihl si ale jen párkrát usrknout, když uslyšel přijet auto. Jeho kluci si přišli pro vyčinění. Odalarmoval jim dveře a počkal, až přijdou dovnitř. Všichni si tiše posedali na pohovku, byli čtyři a mlčky čekali na řev, který měl následovat. To Nick ale neměl v plánu. „No? Já čekám na nějaké vysvětlení.“ Promluvil úplně normálním hlasem, ale kluci sebou stejně škubli.
           „M-my… se omlouváme. Necht-“
           „Zkazili jste tomu klukovi život, víte to?“ Chlapci všichni přikývli hlavami. Byli si toho vědomi.
          Zdroj tepla mi zmizel jako pára nad hrncem. Ještě chvíli jsem ležel zavrtaný v peřině. Pak jsem, ale otevřel oči a zamrkal, abych rozehnal zamlžení. Nikoho v posteli jsem však neviděl a tak jsem se rozhlédl lépe. Ano, v pokoji Nickolas skutečně nebyl a tak jsem se posadil a chvíli koukal na balkón. Zvedl jsem se a vzal si župánek. Své oblečení jsem nechal v obýváku. Zapomněl jsem si ho večer vzít a teď jsem toho litoval. Zabalený v župánku jsem se vydal dolů. Ale na schodech jsem se zarazil. Viděl jsem tam nějaké chlápky. Zůstal jsem stát chvíli pod schody, ale pak jsem se otočil a chtěl se vrátit nahoru do ložnice.
           Nickolas se na své hochy opravdu nehezky zamračil, až se kluci více schoulili do sebe. „Co byste chtěli za trest, co?“ Přimhouřil oči. Na své kluky, z bandy nebyl zrovna nejhodnější. A ti to moc dobře věděli. Neopovážili se však ani pípnout. „Yasu, můžeš sem, prosím?“ Nickolas si byl moc dobře vědom postavičky schovávající se kousek za dveřmi. Čouhal jí totiž župánek.
           Chlapci začali zvědavě pokukovat po dveřích. Chtěli vidět toho, koho neprávem unesli a zničili mu podle jejich šéfa život.
           Už už jsem odcházel, když zaznělo moje jméno. Okamžitě jsem se zastavil. Pak jsem se otočil zase na obývák a vstoupil jsem. Připadal jsem si hodně nesvůj, když jsem tu byl jen v župánku a předemnou byli čtyři chlápci, kteří navíc vypadali stejně hrůzostrašně jako Nickolas. Zastavil jsem se hodně velký kus od nich. Nechtěl jsem se k nim přiblížit. Ani jsem nepípl.
           Jeden z chlapců, ten nejmaldší, bylo mu teprve devatenáct, povytáhl nechápavě obočí. „Ale vždyť to je ten… no ten, co jsme měli chytit, ne?“ Zkusil se zeptat.
           „Děláš si srandu! Připadá ti stejný jako Alexej?!“ Hodil Nickolas po chlapci fotku toho, kterého měli přivést. Maličké rozdíly tam byly. Tedy velké, ale mladík je zřejmě neviděl. „Někdy si říkám, co to mám za bandu idiotů.“ Zasyčel Nick. „Nebudu se pořádně teď zaobírat tresty, ale máte zákaz týden sáhnout na zbraň, nesmíte na žádný mise minimálně měsíc a celý ten měsíc budete pomáhat Zacharymu u vás v kuchyni. Tím jsem s váma skončil. Porušíte to a je po vás.“ Mračil se Nickolas. „Yasu, jdi udělat něco k snídani. Já tady pány vyprovodím ven.“
           Jen nejistě jsem stál a trpělivě čekal, co že po mě bude Nickolas chtít. Ale Nick byl hodně naštvaný na ty chlapíky. Jeden z nich se snažil bezúspěšně trvat na svém přesvědčení. Alexej? Ten měl nejspíše štěstí. Nickolas se s nimi vůbec nepáral. Udělil jim trest a mě poslal do kuchyně. „Ano…“ Řekl jsem a pak jsem šel učinit, jak mi nakázal. Rozhodl jsem se udělat vejce na slanině se sýrem. A tak jsem se do toho pustil. Bylo to docela rychlé a doufal jsem, že to bude Nickovi chutnat.
           Vyprovodil ta nemehla ze své vily a jen se díval jak odjíždějí. Poté se postavil na kraj bazénu a díval se na klidnou hladinu. Věděl, že z tohohle všeho bude ještě problém a to velký. Ten kluk měl být už předán novému ,majiteli'. Byl si jistý, že se ten plesnivý dědek co nevidět ozve a on jakože šéf, který má za všechno odpovědnost, bude mít co dělat s vysvětlením. Začínal v něm opět vřít mírný vztek na ta paka. Všechno bylo špatně. Úplně všechno. Vložil ruce do kapes a povzdechl si. Peníze chtěl předem a teď je zřejmě bude muset i s úrokama vrátit, protože nesplnil úkol, o který ho klient požádal. Španý den snad? Pomyslel si, ale věděl, že on za to vlastně vůbec nemohl.
           Vše jsem pečlivě dal na talíře a přidal jsem tam i kečup. Pak jsem namazal chléb máslem a to vše jsem dal na stůl. Nevěděl jsem, co chce Nick k pití a tak jsem udělal čaj Earl Grey. Čekal jsem v kuchyni. Když ale Nickolas nešel, šel jsem se podívat kde je. Uviděl jsem ho u bazénu. Vypadal pořád naštvaně. Přesto jsem šel za ním. Opatrně a tiše jsem k němu přistoupil a pak jsem mu dal ruce kolem pasu. Obejmul jsem ho a nic jsem neříkal.
           Zaskřípal zuby.Tohle ho jen ještě víc dopálilo. Prudce ze sebe Yasuovy ruce sundal a zamračil se na něj. Mohl za to i on. Neměl tam být. Kdyby tam nebyl, kluci by si ho nespletli, oni by vzali toho pravého a on sám by teď neměl problémy. „Seš chyba…“ Hlesl a obešel Yasua, aby se vrátil do vily. Vyšel schody nahoru, na snídani zapomněl a vlezl do své pracovny, kde měl rozložené papíry o tom klukovi. O Alexejovi. Potřeboval ho najít. Musel ho najít, nechtěl vracet všechny ty peníze, které za něj dostal.
           Slyšel jsem jak zaskřípal zuby. Prudce ze sebe sundal moje ruce a zamračil se na mě. Pak následovalo několik vteřin ticha, které přerušila slova. Jen dvě. Avšak dosti bolestivá slova.Jseš chyba… Odešel. A já tam zůstal stát, jako opařený. Cítil jsem se, jako by na mě právě vylili hrnec s horkým olejem. Klekl jsem si na zem a díval se na bazén. Tohle bolelo snad více, než ta facka. Tak proč mě nepustí!!! Nebyl jsem schopen se nijak pohnout. Studená zem mě zábla, ale já nebyl schopen se zvednout.
          Seděl ve své kanceláři několik hodin a snažil se nějakým způsobem pomocí kamer na ulicích najít blondýna Alexeje. Nijak ho nezajímalo, co je s blonďákem Yasuem. Utéct stejně nemohl. Heslo neznal a elektrický plot jen sotva by dokázal přelézt. Po asi čtyřech hodinách zjistil, že Alexej by měl jít dnes ven s kamarády. Ihned začal oragnizovat, jak ho dostanou. Zaúkoloval jiné své kluky, než ty minule a vše jim řekl. Dohodl se s nimi, že mu ho dovezou sem, jinak to nešlo.
           Seděl jsem tam opravdu dlouho. Až, když mě začala chytat křeč, tak jsem se zvedl. Měl jsem otlačené kachličky na nohou a nohy dosti ledové, protože jsem měl na sobě jen župan a byl nahý. Šel jsem do domu a pak jsem si vzal v obýváku své oblečení, co jsem tam včera nechal a přešel do koupelny. Napustil si vanu s hodně teplou vodou a šel se do ní vyhřát. Bylo mi zima. Vlezl jsem si do vany a vyhříval se. Schoulil jsem se do klubíčka otočil se hlavou ode dveří. Chtělo se mi plakat, protože jsem byl zajatec, kterého neměli rádi. Jenom chyba, která byla na obtíž. Omyl, jenž překážel. Bylo to tak potupné. Po asi hodině a půl jsem vylezl z vany a oblékl jsem si své oblečení. Vyšel jsem z koupelny a šel do kuchyně.
           „Pak mi zavolejte, až sem pojedete.“ Zavěsil, vstal a přešel do své ložnice, kde se převlékl do normálních věcí do města. Slíbil blondýnovi, někde v domě, že ho vezme do města. A hodlal to dodržet. Pomalu sešel schody a zůstal stát v obýváku. Pohledem hledal onoho blonďáka.
            Snědl jsem studenou snídani. Nickův talíř jsem nechal na stole. A svůj jsem po jídle dal do myčky. Pak jsem si sedl k té myčce a skrčil se opět do klubíčka. Hlavu jsem si schoval pod ruce a ty si položil na kolena. Proč mě nepustí. Proč, když jsem pro něj jen chyba? Vždyť já bych ho nechal na pokoji. Říkal jsem si a cítil se mizerně.
          Nedal na sobě znát žádné rozrušení a začal chlapce hledat. Našel ho až v kuchyni. „Vstávej.“ Vytáhl ho nešetrně na nohy za paži a kolem zápěstí mu připnul nenápadný „náramek“ na klíček. „To kdyby si náhodou zkusil zdrhnout.“ Informoval ho jen a ruku pustil. Ten náramek nešel sundat a byl na něm čip. Byl rád, že měl přístup k takovým věcičkám. „Chtěl si do města a pro svou kočku, ne? Tak se seber, nasaď úsměv a běž si nahoru pro bundu. Budu venku v autě, tak přijď.“ Bez citu vyhodil to studené jídlo a vyšel ven ve své černé bundě. Poté si sedl za volant do svého luxusního černého auta a čekal na blonďáka.
           Přišel Nickolas, asi po půlhodině, co jsem tam seděl. Chytil mě pevně za ruku a vytáhl na nohy. Měl pevný stisk a tak mě to trochu zabolelo, jak mě vytahoval. Na ruku mi připnul nějaký náramek. Zamrkal jsem na něj. Informoval mě o tom, že to je pojistka, abych neutekl. „Ano…“ Řekl jsem mu smutně a docela tiše. Vyšel jsem z kuchyně a šel si pro bundu. Když jsem ji našel, tak jsem si ji vzal a pak šel hledat východ. Trochu jsem byl zmatený, přeci jen jsem nevěděl, kde východ je. Ale našel jsem ho a tak jsem zavřel za sebou dveře a došel k autu. Nastoupil jsem dozadu a čekal až pojedeme. Neříkal jsem nic. Byl jsem zamlklý a ani se prakticky nijak nesnažil hýbat. prostě jsem jen tupě zíral z okýnka a neporušil to ticho ani za nic.
           Přemýšlel o téhle prapodivné situaci a rozmýšlel, jestli je lepší se k Yasuovi chovat jako ke kusu hadru nebo je lepší se k němu chovat hezky a s tím si i užívat výborného sexu. Zvažoval pro a proti a když blondýnek nastoupil, skoro ho nezaregistroval. „Pojď sem dopředu…“ Zamračil se do zrcátka. Viděl, že svými slovy blondýnka zranil a nějakým způsobem mu to bylo líto. „Potřebuju s tebou navíc mluvit, takže tě nechci vzadu, ale tady vepředu.“
           Byl jsem dost mimo, takže jsem zareagoval opožděně. Cuknutím. „A…ano“. Přelezl jsem dopředu mezi sedadly. Nechtělo se mi přelézat venkem a taky, byl jsem na to dost hubenej, abych v pohodě prolezl. Sedl jsem si na sedadlo spolujezdce a připásal jsem se. Opět jsem ale mlčel, dokud se mě nezačal ptát.
           Spokojeně si zamručel a nastartoval auto. Poté vyjel z brány, která se za nimi hned zavřela. „Potřebuju, abys dodržoval jistá pravidla. Dneska večer ke mně přivezou toho správného kluka, snad už a já nechci, aby si s ním nějak komunikoval. Výslovně ti to zakazuji a i kdyby škemral, nebudeš si ho všímat. Bude u nás stejně jen tak dva až tři dny. Víc ne. Po tu dobu se o něj ale budeš starat. Jídlo, pití, dovedeš ho do koupelny, pohlídáš ho. Doufám, že to chápeš. Budu muset vyřizovat papíry, takže na něj nebudu mít čas…“
           Nickolas nastartoval auto. Vyjeli jsme a já si všiml, že brána se hned za námi zavřela. Pak začal Nickolas mluvit o tom 'pravém' uneseném a já poslouchal. Přikývl jsem. „Dobře… Ale co když se pokusí utéci? Já… já se neumím prát…“ Pípl jsem tiše a s obavou jsem na Nicka koukl. Čekal jsem, že mě řekně, že jsem neschopný a k ničemu. Chápal jsem to dobře. Byla to ale pěkná ironie. Měl bych pomáhat Nickolasovi, pro kterého jsem chyba, kterou nemá rád a navíc budu muset pečovat o někoho, kvůli komu jsem tady já. Logicky se v mé mysli praly pocity poslušnosti a odporu. Prostě bych s tím klukem nejraději neměl vůbec nic co do činění.
           Krátce se na něho s pobaveným úšklebkem podíval. Nemohl se mu pořádně věnovat, řídil. „Bude mít svázané ruce a navíc nikam neuteče. Pokud se o to pokusí, alarm se rozeřve a než se uškvaří o plot, tak budu já dole a zadržím ho.“ Ušklíbl se a zastavil na červené. „Kam chceš první? Nakupovat nebo pro tu tvojí kočku?“ Začal si prsty poťukávat na volantu.
           Nick už vypadal zase skoro normálně. Ale já byl pořád tak nějak zaražený. Bylo to na mě dost poznat. Docela jsem pochyboval o tom, že dokážu zahrát zamilovaného, když jsem byl takhle opařen. „Dobře…“ řeknu na ten alarm. Svázaný… huh… Nevěděl jsem, jestli ho litovat nebo nenávidět. „První… nakupovat…“ Odpovím tak nějak mimo.
           Pomalu se na zelenou zase rozjel a vyhodil blikr doprava, aby mohl vjet na parkoviště obchodního centra. V klidu si našel celkem daleko od vchodu volné místo a zaparkoval. Vystoupil z auta, upravil si svou černou bundu a přešel na druhou stranu auta, aby mohl Yasuovi otevřit dveře jako pravý gentleman. Poté mu omotal prsty kolem zápěstí a vytáhl ho jemně z auta, protože to vypadalo, že se blonďák k sedadlu snad přilepil. Zavřel dveře a chlapce o ně zády opřel. Rukou se zapřel vedle jeho hlavy o auto. „Hele, fakt nepotřebuju, aby ses choval jako vyděšený králík. Tím budeš všem podezřelý.“ Zabručel tiše.
           No ano, pořád jsem byl přešlý. A tím jsem se jaksi nehnul. Zavřel dveře a opřel mě o ně zády. Rukou se zapřel vedle mé hlavy o auto. Vypadalo to děsivě, tedy z mého pohledu. „P-promiň… já.“ Povzdychl jsem si. „Vadím ti…“ Řekl jsem sklesle… rezignovaně… „Ty jsi na mě naštvaný…“ Konstatoval jsem fakt, který tak z mého pohledu vypadal jako realita.
           Sledoval, jak je nervózní, smutný a přešlý a pochopil, co blondýna tak moc trápí. „To tě trápí fakt jenom tohle? Ale no tak. Já nejsem normální chlap, který tě bude denně opečovávat, bude mít věčně dobrou náladu a bude se na tebe usmívat. Je mi líto, že tě musím u sebe držet, ale jinak to nejde. Nemůžu tě pustit. Naštvalo mě to, jak je to vůči tobě nespravedlivý, ale nejsem rozhodně na tebe naštvaný a nevadíš mi.“ Zavrtěl hlavou.
           Zdálo se, že ho můj stav zajímá. Začal mi vysvětlovat, proč se tak chová. A já jsem se tedy trochu uklidnil po té co mi řekl, že mu nevadím. „Já… Byl jsi naštvaný a já tě chtěl obejmout… a… je mi líto… že ti dělám problémy, Nicku.“ I teď bych ho nejraději obejmul, ale bál jsem se, že se znovu rozzlobí. Takže jsem to neudělal.
           Povzdechl si. „Lepší bude, když to necháš příště být… Sám nevím, jak se zachovám.“ Zavrtěl hlavou a k Yasuovi se sklonil. „Vypadáš jako ztracený kotě, zkus najít alespoň ten úsměv. Vypadáš podezřele.“ Pobaveně se zašklebil a ukazováčkem zvedl Yasuovu hlavu k sobě nahoru. Líbilo se mu, jak byl blondýn oproti němu malý a drobný. Poté se sám trošku hlavou sklonil a Yasua políbil.
           Nick s povzdechem, řekl, že to mám příště nechat být. Fajn, takže když bude naštvanej, musím ho nechat být na pokoji… „Um… dobře…“ Odpověděl jsem mu na to nakonec. Sklonil se ke mně a pravil, že bych se měl začít usmívat, ať nevypadám jako unesený člověk. Svým velkým ukazováčkem mi zvedl hlavu k sobě nahoru. Zamrkal jsem na něj. Nick se sklonil ještě více a políbil mě. Polibek se mi vážně líbil a uvolnil jsem se. Nejraději bych se s ním líbal věčnost. Ale bylo mi jasné, že to není možné. Když se pak Nick od polibku odtáhl, cítil jsem se o něco lépe. No, že bych se zrovna tlemil od ucha k uchu to ne. Ale z tváře mi zmizel, ten zničený výraz a tvářil jsem se tak nějak normálně. Lehce jsem se na něj usmál, aby se neřeklo i když jsem se úplně v pohodě necítil. Když se takhle a dlouze políbíme před naším domem, pak tomu jistě Vincent uvěří, když nás uvidí. Napadlo mě. Ale nic jsem neřekl. Pak jsme se oba vydali do obchoďáku.
          Když se odtáhl, potěšeně škubl oběma koutky. Yasu už neměl výraz mučedníka, ale tvářil se normálně. Jako by byli normální pár a vše bylo v pořádku. Tak to i chtěl. Pohladil ho po tváři. „Tak pojď. Co potřebuješ si koupit?“ Optal se, protože vlastně pořádně nevěděl, jestli si jde Yasu nakoupit oblečení nebo spíše nějaké věci pro svého kocoura a tak. Bylo mu to ale jedno. Měl v plánu si v každém obchůdku sednout a dívat se, jak si blonďák vybírá věci a oblečení a třeba mu je i ukazuje a zkouší si je. A aby se neřeklo, vzal ho teď, když procházeli chodbou, kde byly po obou stranách obchody, za ruku. Museli přece působit jako pár na veřejnosti.
           Nick se zdál býti potěšen. Pohladil mě po tváři a zeptal se, co chci koupit. Zamyslel jsem se. „Ani nevím. Něco si můžu vzít z domu něco koupíme. Musíme koupit tu kuchařku.“ Řekl jsem mu v odpověď. Co bych měl nakoupit? Pomyslel jsem si v duchu. Vešli jsme do obchodního domu a procházeli chodbou. Ucítil jsem, jak mě Nick vzal za ruku. Nevadilo mi to, ale trošku jsem si připadal nesvůj. Byl to prostě jen nezvyk. To, že mě na veřejnosti drží chlap. Ale obecně mi to nevadilo. No, znáte to ne? Zamířili jsme do obchodu s oblečením. Určitě potřebuji něco na doma a možná i něco na pěkno. V obchodě bylo dost hezkých věcí. Já měl rád takové poloprůsvitné látky, nebo látky se síťovinou. Prostě jsem měl rád, když jsem mohl částečně odhalovat svou hruď. Ani jsem nevěděl proč, neřešil jsem to.
           „Jasně, tu kuchařku.“ Přikývl a nechal se spíše Yasuem vést. Blondýn ho dovedl do jednoho obchůdku plného moderních věcí. Jak měl v plánu, blonďáka pustil a sám se posadil na jednu ze židlí u stěny, odkud na Yasua perfektně viděl. Přišlo mu zábávné ho sledovat. To, jak pečlivě volil své oblečení. Všiml si i jeho vkusu, že má rád průsvitné oblečení. Nic nenamítal. Spíše jen více sklonil hlavu, aby nebyla vidět tolik jeho jizva a vytáhl telefon. Pomocí esemesek začal komunikovat s kluky, jak jdou přípravy na odchyt Alexeje.
            Zatímco já si prohlížel a vybíral oblečení, Nickolas se posadil na jednu ze židlí u stěny, a pozoroval mě. Alespoň to tak vypadalo. Vzal jsem si několik kousků a šel s tím do kabinky a postupně si to zkoušel a i s tím vycházel ven. Přišlo mi, že by to Nicka mohlo zajímat. A přitom jsem zapomněl na chmury a docela se i bavil. Podle reakcí Nicka jsem si nějaké oblečení vybral.
           Sem tam se zadíval na Yasua, jak si zkouší různé oblečení a nakrucuje se v něm před zrcadlem. Měl i pocit, že se dívá na jeho reakce, ale nijak své výrazy nehlídal. Když se mu něco nelíbilo, dal to znát mírným zamračením. Když si ale vybral blondýn něco opravdu pěkného, uznale přikývl a sledoval každý jeho pohyb v tom oblečení. Nejvíce se mu slušely světlé barvy. Jemu osobně se na Yasuovi líbila nejvícé bílá. Přidávala mu na jemnosti. Poté zaplatili a on ani nijak zatím nechtěl vědět, co si Yasu koupil.
           Pak jsme šli do dalšího obchodu. Kde jsem si vybral i něco, co jsem Nickovi neukázal. Neukázal, protože jsem to chtěl mít jako překvápko. Prošli jsme další obchody a pak nakoupili žrádlo a nějaké věci pro kočku. Krytý záchod, škrabadlo a pelíšek. Hřeben jsem měl doma, takže ten jsem nepotřeboval. Nějakou klícku na to, kdyby bylo třeba Raiona držet někde bokem. Doma jsem pro něj klec neměl, nebylo to třeba, ale u Nickolase jsem si tím, že to třeba nebude, nebyl jistý, proto jsem ji pořídil. Pak hurá do knihkuectví. Kuchařek jsem koupil více. „Potřebuješ ještěněco, ty?“ Zeptal jsem se Nicka.
           U obchodu s potřebami na zvířata zůstal stát venku. Když Yasu vyšel, několik igelitek od něho převzal, aby to všechno sám netáhl a vydali se o kousek dál do knihkupectví, kde blonďák vzal asi čtyři kuchařky. Po jeho otázce se rozhlédl. „Nevím, ale asi ne…“ Měl doma ještě dost knih nepřečtených a navíc moc na čtení neměl čas. „Jestli chceš ale nějaké normální knihy ty, tak si je vem.“
           Nickolas řekl, že nic nepotřebuje. Zamyslel jsem se. „Já si knihy rád půjčuji. Rád chodím do knihoven…“ Řekl jsem po pravdě. Když Nick nic nechtěl, tak jsme s hromadou tašek šli tedy k autu. Už mě nic nenapadalo, co by bylo potřeba koupit. A hádal jsem, že Nick určitě ví, jestli něco potřebuje nebo ne. „Takže, teď můžeme zajet k nám. Máme dům ve vilové čtvrti na jihu města.“ Řeknu mu stručně. U sebe jsem měl svoje doklady a tak i čipovou kartu od brány. Nickolas se řídil mými instrukcemi ohledně trasy. Dojeli jsme do čtvrti, kde byl náš dům v Gregoriánském stylu. My těch domů měli více, ale tohle byl dům, kde jsme přebývali, dalo by se říci od dětství. Nick zastavil před železnou zdobenou bránou. K domu od brány to byl ještě kus. Podal jsem mu kartu a řekl mu: „Přilož to na to zelený světlo.“
           Naskládal tašky do kufru auta, sedl za volant a poslouchal, kudy má jet. Řídil se celou dobu podle Yasua. Když mu byla podána karta se slovy, učinil tak. Přiložil kartu na zelené světlo. Brána se otevřela a on vjel dovnitř. Stihl jen postřehnout ve zpětném zrcátku, že se brána opět zavřela, dále to neřešil. Zastavil před nádhernou starší vilou. Oproti té jeho, byla tahle opravdu rozdíl, ale líbila se mu. „Takže tady jsi bydlel? Celkem pěkné.“ Dělal, že ho to nijak moc nezaujalo. „Bude někdo doma?“
           Nickolas zastavil před domem. „Ano, tady jsem se narodil.“ Upřesnil jsem mu to. „Děkuji.“ Řekl jsem mu na to, když on prohlásil, že je to celkem pěkné místo. „Vincent. Ten bude doma určitě a možná Laura, totiž hospodyně.“ Koukl jsem se na něj. „Chceš ho přesvědčit? Pokud ano, tak… mě líbej, dokud nepřijde.“ Věděl jsem, že Vincent přijde každou chvíli, jelikož když se brána otevírá, tak to v domě signalizuje.
           Trošku svraštil obočí, když se dozvěděl, že ten jeho slavný sluha nebo kdo to byl, bude uvnitř a co chvíli zřejmě přijde i ven. O té hospodyni ani nemluvě. Jemně si povzdechl. „Co se dá dělat…“ Naoko zaskuhral a přes řadící páku a ruční brzdu se natáhl k Yasuovi. Pomalu zapletl své prsty do jeho vlasů na šíji a přitáhl si ho k sobě, pro pořádný, ale zároveň něžný, hluboký polibek.
           Tvářil se jako by to byla jen pouhá nutnost. Raději jsem o tom nepřemýšlel. Nechtěl jsem ztratit nově nabytou spokojenou náladu. Nick se nakonec nahl ke mně a přitáhl si mě k sobě. Přitiskl své rty k těm mým a dlouze mě líbal. Ať už to bylo hrané nebo ne, stejně se mi to moc líbilo. Kéž by to Vincentovi trvalo! Nespěchej chlape, nespěchej…! Říkal jsem si v duchu. No, k mé smůle se Vincent opravdu objevil ve dveřích poměrně brzo. Byl to muž kolem čtyřicítky, oblečený byl v hezkém obleku, ale nebylo to nic jako úbor nebo tak něco. Koukl na auto a rozhodně si nás všiml. Když viděl, jak se líbáme, Začal se dívat taktně jiným směrem. No, tak účel asi splněn. Pomalu jsme polibek ukončili a já se na Nicka usmál. A ani to nemuselo být hrané. Prostě se mi jeho polibek líbil hodně. „Tak… jdu pro kočku, jdeš taky?“ Předpokládal, jsem, že půjde. Už jen z principu, že si mě bude chtít ohlídat. Na prahu jsem se na Vincenta usmál. „Jdu si pro Raiona a nějaké věci. Jak už jsem ti řekl, stěhuji se. A doufám, že jsi to nikomu neřekl.“ Vincent jenom přikývl „Ano, mladý pane, ne, mladý pane.“ Přikyvoval a vrtěl hlavou na moje otázky.
           Když se pomalu od sebe odtáhli, pohladil Yasua po tváři a oplatil mu úsměv. Sám už ani nevěděl, zda byl hraný nebo upřímný. Narovnal se a přikývl. Na tváři se snažil udržet stále takový ten mírně zamilovaný výraz nebo alespoň milý. Vystoupil a sledoval, jak se Yasu k tomu sluhovi chová. „Dobrý den.“ Podal jako pravý gentleman tomu Vincentovi ruku. „Jsem Nickolas Hale. Těší mě, že vás poznávám. Yasu o vás moc hezky mluví a ještě o paní Lauře.“ Potřásl mu rukou s okouzlujícím usměvem a prokázal tak své výborné herecké schopnosti. Jen doufal, že mu to ta zjizvená tvář nekazí. Nechtěl, aby ten sluha pojal podezření a začal se do jejich „vztahu“ šťourat.
           Vincent se mírně uklonil, když jej Nickolas pozdravil. A když začal mluvit o tom, jak byl Yasuem chválen, lehce rozpačitě se pousmál. „Těší mě, pane Hale, to rád slyším.“ Odpověděl mu a choval se jako vždy. Jen možná trošku nechápal, co tak najednou Yasu začal s tím stěhováním. Ale pustil je dovnitř a pak řekl. „Když mě omluvíte, mám ještě nějaké vyřizování ohledně domu.“
           Na to jsem se na Vincenta usmál se slovy: „V pořádku, Vincente. Bratr se neozval?“
           Než tedy odešel, Vincent odpověděl Yasuovi: „Ne, mladý pane, Váš bratr nevolal.“
           Nakrčil jsem lehce naštvaně obočí. „Tak víš, co mu máš vyřídit, že jo? Kdyby se staral, tak ať se nestará. Už ho nepotřebuji.“ Zopakoval jsem mu to a pak jsem šel do svého pokoje, kde jsem si začal balit nějaké věci, na kterých mi záleželo. Hlavně taky fotografii z nočního stolku. Byla to fotka mé rodiny, ještě než matka zemřela.
           Poslouchal tu celkem zvláštní konverzaci mezi těmi dvěma a pak šel za Yasuem do jeho pokoje. Tam se posadil na jeho postel a sledoval, jak si blonďák balí věci.
           Vyšli jsme opět z pokoje a já si vzal kocoura do přepravky a pak už jsme šli. Jen jsem ještě ťukl dole na dveře, kam předtím zmizel Vincent. „My odcházíme.“ A pak jsem zavřel a šel s Nickem k východu. „Tak a je to.“ Na prahu jsem se zastavil a nadechl zhluboka. Zavřel oči a trochu posmutněl. Můj domove, sbohem. Pak jsem ale oči otevřel a vykročil k autu.
           Poté sešli dolů, tam vzal Yasu koucoura do přepravky, rozloučil se s Vincentem a vyšel ven zpátky do auta. Nick nasedl za volant a vyjel směrem k bráně, kterou si opět kartou otevřel. „Zvládl jsi to na výbornou a kocoura taky máš, tak co tak smutně?“ Chápal proč, ale nechtěl, aby se chlapec v jeho přítomnosti tvářil jako by ho vedli na mučení.
           Nick nastartoval a rozjel se k bráně. Ta se otevřela a my projeli ven. Co tak smutně? Vždyť je to přece jasné. Koukl jsem se na něj. „Je to divný, odcházet z domova…“ Řekl jsem jen a pak zase upřel pohled skrze přední sklo.
           „Třeba se tam jednou vrátíš…“ Zamručel Nickolas a věnoval se řízení, oči přišpendlené před sebou na silnici. Nechtěl Yasuovi dávat nějakou velkou naději, ale malá tam opravdu byla. Nikdy nevíte, kdy se co pochází a kdy budete muset odejít třeba i ze země. Potom by Yasua mohl klidně pustit, protože i kdyby ho práskl, už by bylo pozdě. Trošku pootevřel u sebe okýnko, protože mu začínalo být opravdu velké teplo.
           Zamrkal jsem na něj. To znělo jako naděje. Koukal jsem se na něj, zatímco on hnal auto dost rychle kupředu. „Možná…“ Špitl jsem tiše. Moc jsem tomu nevěřil a ani jsem nevěděl, jestli se tam chci vůbec vrátit. Pak po dlouhé době, co jsem ho jen tak sledoval, dal jsem svůj pohled dolů a špitl: „Stejně jsem tam býval sám. Od té doby, co se bratr odstěhoval…“
           Nickolas na Yasua hodil po jeho slovech jen letmý pohled a pak se dál věnoval řízení. „Kolem šestý večer kluci přivezou toho Alexeje. Budu spokojený, když s ním budeš mluvit jen minimálně. Pro tvoji bezpečnost to tak bude lepší.“ Najel na hlavní silnici a trošku přidal na rychlosti jízdy.
           Oznámil mi kdy přivezou toho pravého kluka. „Dobře.“ Souhlasně jsem odpověděl. Stejně jsem na něj pořád neměl názor. Stále jsem nevěděl, jestli být na něj milý nebo ho nenávidět. Nejspíše s ním ani chtít mluvit nebudu. Vyjeli jsme na hlavní cestu a Nick zrychlil. Dva tři dny… to snad přežiji. Pomyslel jsem si. Pak jsem se zase začal dívat před sebe. Usmál jsem se na cestu před sebou. Zrovna teď jsem se cítil dobře. A na to, co příjde o šesti jsem zatím nemyslel.
           Protože jeli po dálnici, nebo co to bylo, nepotřeboval řadit, takže ruku položil z řadící páky na područku mezi sedadly. Cítil se celkem unaveně, ale ne tolik, aby spal. Spíše se cítil už maličko psychicky unavený z toho, jakou to má neschopnou bandu. Možná bych měl přibrat nějaké nové členy… Projelo mu hlavou jen tak spíše z nudy. Věděl, že členů má dost, spíše by je potřeboval protřídit.
           Koukal jsem se chvílemi na Nicka. Zdál se tak trochu unavený, možná. „Jsi unavený?“ Zeptal jsem se ho opatrně. Ale nechtěl jsem ho zase nějak vytočit. „Kde ten kluk bude. V nějakém pokoji? Budu s nim pořád?“ Zeptám se. Nechtěl jsem být neustále s tím Alexejem. Věděl jsem, že mi říkal, že s nim mám mluvit minimálně, ale také řekl, že ho budu hlídat, takže jsem potřeboval si tohle upřesnit.
           „Podle toho v jakém smyslu unavený. Fyzicky ne, psychicky už trochu ano…“ Zavrtěl hlavou, zařadil a sjel z dálnice. „Ano, bude v pokoji, skoro vedle naší ložnice. Ruce bude mít vždycky svázané podle potřeby, takže když ho někam přivážu, zůstane tam a ty se o něj starat nemusíš. Jde spíše o to, abys ho nakrmil, vykoupal a tak. Nic jiného…“
           Odpověděl mi na obě moje otázky. Pak jsme sjeli z dálnice na cestu k jeho domu. Poslouchal jsem jeho hlas a to co mi řekl mi alespoň trochu spravilo náladu. Přeci jenom, nechtěl jsem být pořád s tím Alexejem. Přikývl jsem: „Chápu. To jsem rád.“ Odpověděl jsem Nickolasovi.
           Dálkovým ovladačem otevřel bránu od pozemku, kde stála vila a zajel autem do garáže. Pomalu vylezl a z kufru vyndal veškeré tašky. „Kam chceš dát ten pelech pro kocoura?“ Optal se, protože do ložnice by to nedovolil. To radši bude pečlivě zavírat, než aby se to zvíře dostalo do jeho odpočinkové místnosti a zanechávalo všude své světlé chlupy.
           Zajeli jsme k domu do garáže. Pak jsme vystoupili a začali sbírat věci a tašky. Nick se mě zeptal, kam chci odpočívadlo pro Raiona. „Pokud máš volný pokoj, tak může být tam.“ Odpověděl jsem mu. „Jinak někde na chodbě, třeba.“ Doplnil jsem a potom jsme všechny ty věci zanesli do domu. „Nickolasi? Kde bydlím?“ Položil jsem otázku, která byla míněna ale tak, jestli si mám dát věci do jeho ložnice nebo někam jinam.
           Zamyslel se. „No, ty věci pro něho můžeš nechat v kuchyni, mám tam volnou skříňku. Pelech mu dej do obýváku ke krbu nebo někam tam a ten záchod… asi do koupelny. Strč ho někam do rohu, to bude nejlepší.“ Přikývl a poté se na Yasua pobaveně zadíval. „Kde myslíš?“ Povytáhl obočí a schválně na blondýnovi zůstával pohledem. Chtěl vědět, jestli se zase bude červenat.
           Nickolas mi řekl, kde všude můžu co z věcí pro Raiona nechat. Přikývl jsem, že tomu rozumím. Pak se na mě pobaveně zadíval, když jsem se ho zeptal, kde bydlím já. Co je na té otázce tak zábavného? Pomyslel jsem si. A on se mě pak zeptal, že kde si myslím, že asi bydlím? A já nevěděl, co na to říci. Kdybych to věděl, tak se přece neptám, no ne? „Já nevím, kam si mám dát svoje oblečení.“ Zaraženě jsem na něj koukal. Ono mu asi patrně nedocházelo, že jsem nechtěl, aby byl na mě naštvaný. Sklopil jsem proto pohled a tiše špitl: „Do ložnice…?“ Myslel jsem, samozřejmě, Nickolasovu.
           Ještě více povytáhl obočí nad jeho odpovědí. Už se chtěl ohradit, jak je možné, že neví, když blondýn sklopil stydlivě hlavu a špitl takovou napůl otázku a napůl odpověď. Spokojeně přimhouřil oči a tiše k Yasuovi přešel, až stál těsně před ním. „Ano, do ložnice. Nevím, co jiného si měl na mysli.“ Řekl tiše a za bradu zvedl chlapcův skloněný obličej nahoru. „Mám tam volných několik polic a ramínek, tak je využij, podle svého gusta.“ Přejel palcem po Yasuově bradě a poté ho pustil. Otočil se a pomalu odcházel do obýváku. „Až to budeš mít hotové, tak přijď.“ Řekl jen a zmizel v obýváku.
           Znervózňovalo mě to. Prostě jsem nechtěl, abych mu nějak překážel. Nick pak přistoupil ke mně. Potvrdil mi, že budu v ložnici s ním a já byl vlastně rád. Zvedl mi bradu nahoru, přitom mluvil o volných policích a věšácích. Jeho palec přejel po mé bradě. Ty doteky byly příjemné. Pak mě Nick pustil a odcházel do obýváku, ale než odešel, tak řekl, že až budu hotov, mám přijít za ním. „Ano.“ Odpověděl jsem mu a začal s uklízením těch věcí, které jsme přivezli.
           Nickolas si sedl na pohovku v obýváku a do rukou vzal papíry ohledně Alexeje. Byl to něco jako dotazník, kde bylo napsáno, co má Alexej rád a co ne a tak podobně.
           Nejdříve jsem se rozhodl zanést oblečení do ložnice, kde jsem je uložil do skříně. Jako další věc, co jsem udělal bylo, že jsem nainstaloval Raionovu toaletu do koupelny. Dal jsem do ní písek a taky filtr proti pachu. A pak jsem odnesl zbylé věci do kuchyně, kde jsem uložil, žrádlo a tak. Náhradní písek jsem dal spíš do chodby do skříně. Protože jsem si myslel, že bude lepší, když bude poblíž koupelny. Nakonec jsem vzal pelíšek se škrabadlem a umístím je do obýváku. Teprve po tom všem jsem vzal přepravku a zanesl Raiona do koupelny, abych mu ukázal, kde má záchod. Klec jsem dal do chodby, tam měl být, když by byla potřeba, aby nelítal po domě. V kleci měl vše potřebné. Nechal jsem Raiona tak, ať si zkoumá a šel za Nickolasem. Viděl jsem, že studuje papíry. Posadil jsem se vedle něj a koukal jsem na něj. Hmmm… skoro to vypadá, jako bych se opravdu přestěhoval k někomu, koho mám rád… Ale oba víme… jak to je… I když… možná bych ho mohl mít i rád. Pomyslel jsem si. Takhle jsem to totiž začínal cítit i když to byl jen slabý pocit, možná spíš závan pocitu. Nebyl jsem si vůbec jistý, nemohl jsem být. Hlavně mi v tom totiž bránil strach a uvědomnění si skutečnosti, že jsem vězeň a chyba, že si mě spletli.
           Zamyšleně si mnul bradu a skoro ani nepostřehnul, že Yasu přinesl do obýváku škrabadlo a pelech pro toho jeho kocoura. Až když se vedle něho posadil, ho úplně zaregistroval. Podal mu jeden papír. „To si pročti. Jsou tam jídla, co ten kluk jí. Nemůžu ho nechat hladovět, to by mi zákazník moc nepoděkoval. A moc se nelekej, ten kluk je pěkně vybíravý. Mám takový pocit, že je to vegeterián, takže pro něho budeš muset vařit zvlášť. Já se bez masa opravdu neobejdu. Potom ale taky nejí některé ovoce a zeleninu a nesnáší vařenou papriku. Taky nestráví žádný salám a sýr jen tavený. Opravdu to nebudou lehké dny.“ Povzdechl si a podal Yasuovi ještě jeden papír. „Tam jsou někde čaje, které pije a taky obecně pití. Je to strašně rozmazlený fracek.“
           Nejdříve se zdálo, že mě ani nezaregistruje, ale pak mi podal jeden papír se slovy, že tam je to, co ten kluk jí a pije. „Ano, dobře… přečtu si to.“ Odpověděl jsem mu a vzal si papír do ruky a dál jsem pečlivě poslouchal vše, co mi Nick řekl o tom klukovi. Podle toho, co Nickolas říkal, to vypadalo, že to bude fakt náročné. Ale to snad zvládnu. Jen jsem nechápal, proč tohle všechno Nick dělá a že se vůbec takhle hluboce zajímá o nějakého kluka, se kterým jsou takové problémy. A vůbec! Ten největší problém, který ten kluk způsobil, byl můj únos… I když… kdyby se to usadilo tak, že by mě měl Nick rád, nejspíš by to bylo moc fajn. „Fajn, asi bych měl vymyslet něco na večeři, že?“ Řekl jsem. Ale vypadalo to, že do šetsti zbývá ještě hodně času. „Bude ten kluk tedy jíst už večeři?“
           Trhalo mu uši, jak se Yasu bál cokoliv říci. Chápal, že někdy je on sám opravdu na zabití, ale momentálně byl v pohodě, takže by měl Yasu správně brát to, co v tuto chvíli nabízel. „Ne, večeři jíst nebude, chci ho nechat trochu podusit, aby si nemyslel, že je tady na dovolený, kde každý skáče jak on si píská… Správně bych ho tu vůbec mít něměl, jenže zákazník si odjel neplánovaně na dovolenou a vrátí se za dva dny a zítra správně měl letět na dovolenou i ten kluk Alexej. Neměl jsem jinou možnost.“ Zabručel a odložil papíry. Pomalu se opřel o zádovou opěrku gauče apotěšeně zamručel.
           Nick mluvil a já poslouchal jeho hlas. Mezitím, co mluvil o tom, jak chce podusit Alexeje a jak se ty plány zkomplikovaly, já jsem se přisunul blíže k Nickovi. Trocha času by se najít mohla…? Zamrkal jsem na něj lehce, skoro nepatrně. Ale ano, byl jsem lehce nadrženej. Proč? Protože jsem si dneska nehrál, a taky jsem předpokládal, že večer nemusí být čas. „Dobře, takže večeři jen pro nás.“ Řekl jsem jako by nic, leč nějaký ten nepatrný podtón vzrušení v té větě být mohl. Nick se opřel a vypadál vcelku spokojeně.
           Postraním pohledem se zadíval na přibližujícího se blondýna. „Ano, jen pro nás…“ Naklonil mírně hlavu. Měl pocit, že ví, o co se Yasu snaží. Bohužel pro blonďáka, s ním měl ale Nick trošku jiné plány. I přesto se ale natáhl a přtiskl si ho k sobě. Poté rukou sjel po Yasuových zádech až na zadeček pod džíny, kde prstem přejel po jeho dírce. Jen ji tak poškádlil. Poté bez gelu do něho vsunul ukazováček a začal s ním hýbat a rejdit v jeho dírce. Chvíli ho takhle nasucho dráždil, než se naklonil k Yasuově oušku. „Běž nám napustit vanu.“ Kousl ho lehce do ušního boltce a vyndal z něho prst. Dělal, jako by se vůbec nic nestalo.
           Přikývl jsem na jeho potvrzení večeře jen pro nás dva. Pozoroval jsem Nicka, aby mi neunikl sebemenší náznak nějaké nelibosti. On všal nevypadal nespokojeně. Naopak, přitiskl si mě k sobě. Rukou mi sjel až na zadeček a vsunul mi ji pod džíny, kde prstem přejel po mém otvůrku. Jak tohle bylo příjemné. A nemohl jsem si pomoci, abych nepocítil slabou vlnu vzrušení. A možná, že ne jen slabou, ale naopak silnou. Zkrátka pocítil jsem vzrušení. Nick do mě vsunul ukazováček své ruky a začal s ním hýbat a rejdit. Tiše jsem vzdychl. Bylo to moc fajn. Tím jak jsem byl vzrušený, mě to ani nijak nebolelo. Srdíčko mi tlouklo rázem rychelji. Objal jsem ho na tu chvíli, po kterou si se mnou hrál. Naklonil se ke mně a do ouška mi zašeptal, abych nám napustit vanu. Přitom mě lehce do něj kousl a vyndal ze mně prst. „Dobře.“ odpověděl jsem lehce omámeně a pak se zvedl dosti neochotně. Odešel jsem do koupelny napustit vanu, jak mě požádal Nickolas. Nastavil jsem vodu na příjemně teplou. Raion už prozkoumával dům, takže v koupelně nebyl. Čekal jsem, až se vana napustí a pak, když už byla nachystaná zašel jsem pro Nicka. „Už.“ Řekl jsem a zmizel zase v koupelně. Čekal jsem na něj, až přijde, protože jsem mu chtěl udělat takový menší striptýz.
           Spokojeně sledoval blonďáčkův mizící zadeček v koupelně a olízl si rty. Zavrtěl pobaveně hlavou. Měl pocit, že s ním se nudit nebude. Vypadal totiž jako neviňátko, ale ve skutečnosti to byl ďáběl tělem i duší, jen ten vzhled klamal. Když pro něho Yasu došel, vstal z pohovky a šel za ním do koupelny, kde se posadil vedle napuštěné vany. Už se těšil, až se do ní celý ponoří.
           Nejdříve jsem se rozhodl, že svléknu Nicka. A tak jsem k němu přistoupil. A začal mu pomalu rozepínat košili. Přitom jsem mu přitiskl rty na jeho krk a jemně ho tam líbal. Schválně jsem se usadil na jedno jeho stehno obkročmo a otíral se tak o něj. Když košile byla rozepnuta, začal jsem polibky přesouvat na jeho klíční kost a pak níže na jeho hruď. Rukama jsem mu sundal košili z ramenou a neustále se otíral o jeho stehno svým rozkrokem, přičemž moje koleno, občas zavadilo o jeho klín. Mé ruce šly níže po jeho hrudi, až se ukotvili u jeho zapínání kalhot.
           S přivřenýma očima sledoval každý detail Yasuova pohybu a když pochopil, o co mu šlo, uvolnil se a nechal si vše líbit. Spokojeně mručel a když se na něm blondýn usadil a začal se o něj otírat, sevřel dlaněmi jeho boky. Pomohl mu se sundáním vlastní košile a zapřel se za zády rukama, aby měl Yasu místo na rozepínání jeho džínů. Ze rtů mu utekl tichý vzdech. „Jen pokračuj…“
           Jak jsem ho tak svékal, on si to nechal líbit a já byl rád. Hrál jsem si a představoval si, že jsem nějaký striptér. I když jsem to nikdy nedělal a ani o tom nikdy neuvažoval. Nyní jsem se bavil dobře. Byl jsem uvolněný. Líbilo se mi jak Nick spokojeně mručel a také se mi líbily jeho doteky na mých bocích. Pomohl mi se svou košilí a pak se zapřel za zády rukama. Ze rtů mu unikl tichý vzdech, který mě jen nabudil k větší provokaci. Zatímco moje ruce rozepínaly jeho džíny, já jsem se zaměřil na jeho prsní bradavky. Olízl jsem jednu z nich a pak ji vcucl do pusinky, kde jsem ji škádlil jazýčkem. Popotáhl jsem ji a pustil. A na novo. To samé jsem udělal i s tou druhou. Metitím jsem mu sundal kalhoty a jal se sundávat boxerky. Přejel jsem po jeho zadečku a stiskl ho. Sklonil jsem se vpodstatě sklouzl dolů na zem mezi jeho nohy. Chytil jsem do zubů jeho boxerky u lemu a táhl je dolů.
           S pod přivřených víček ho sledoval a u toho se usmíval. Byla to přímo ukázková péče, které se mu dostávalo a jemu se ani nechtělo věřit, že to ten kluk nikdy předtím nedělal. Jen počkej, ty malej prevíte… Slíbil mu v duchu stejně slastnou pomstu a užíval si vše plnými doušky. Sem tam z jeho hrdla unikl sten. „Tak šup nebo tu koupel nestihnem.“ Zašeptal a jednou rukou se začal prohrabovat Yasuovými blonďatými vlasy. Byl zvědav, co všechno chce dělat. Jestli ho jen svlékne nebo k tomu ještě něco bude patřit. Proti vykouření by nic neměl, ale měl pocit, že by to nestihli. Tiše usyknul, když mu Yasu pomocí zubů začal stahovat boxerky.
           Nick promluvil, čímž jsem si začal uvědomovat, že má nejspíše pravdu. Proto jsem tedy sundal jeho boxerky i za pomocí rukou. Věděl jsem, že si musím pohnout a tak jsem se rozhodl ho jen nabudit. Abych tedy nezdržoval, uchopil jsem jeho penis do ručky a stáhl mu tahem předkožku. Sklonil se a olízl mu žalud, jako bych ho chtěl ochutnat. Kmitl jsem jazýčkem a pak si ho strčil do pusinky. Jen jsem ho jemně sál a lízal a ručkou dráždil. Pak jsem se ale odtáhl a i když mi to vadilo, že musím přestat, začal jsem se svlékat. Pomaloučku, ale zároveň jsem příliš nezdržoval. Divná kombinace. Asi jsem se spíše měl vyjádřit, že jsem se svlékal normálně, s menším zpomalením.
           Zaklonil hlavu a táhle zasténal, když se poprvé ocitl v těch malých horkých ústech. Nabudit tedy dokázal blondýn perfektně. Poté ale přestal a začal předvádět takový malý soukromý striptýz jen pro něho. Nickolas tiše zabručel a naklonil hlavu na stranu. Poté už to ale nevydržel a zbytek oblečení z chlapce skoro strhal. „Do vody.“ Nařídil a sám si tam vlezl. Dneska neměl na sex náladu, ale byl probuzený. „Dokonči to. Rukou.“ Pobídl blonďáčka. Už se těšil, jak se bude Yasu tvářit na jeho návrh.
           Uslyšel jsem jeho zasténání. Líbilo se mi to. A při striptýzu ze mě strhl zbytek oblečení. Přikázal mi, že mám vlézt do vany a tak jsem to udělal. I on vlezl za mnou do vany a pobídl mě, abych to dokončil. Tak jsem se ho znovu ujal a začal jsem mu ho rukou zpracovávat a druhou jsem mu lehce tiskl varlata.
           S více hlasitějším zasténáním zvrátil hlavu nazad. Jemná ručka, která přejížděla po jeho plně vzrušeném údu, ho rozpalovala, až nevěřil, že to je možné. Mírně začal boky vycházet ručce vstříc a užíval si to plnými doušky. Po pár minutách cítil, jak jeho úd začal více pulzovat, jak se blížil jeho orgasmus. Začal rychleji vycházet chlapci vstříc a poté ve slastné křeči vyvrcholil do vody. „Šikulka…“ Pochválil Yasua tiše. Cítil se opravdu plně uspokojený.
          Dával jsem si záležet. Tak, nějaké zkušenosti jsem už měl se svým bratrem, takže zase takový amatér jsem nebyl. Jen jsem prostě neměl více partnerů. Střídal jsem tempo a pak jsem zrychlil natolik, že jsem ho přivedl k vrcholu. Přičemž jsem si pohrával i s jeho varlaty. A pak když byl uspokojený a oddechoval, opatrně jsem se k němu přitulil.
           Objal ho kolem zad. Cítil se úplně vyždímaný, ale věděl, že musí vylézt. Hrozilo, že každou chvíli zazvoní zvonek. „Musíme se umýt a vylézt. Mám pro tebe ještě překvapení.“ Spokojeně se ušklíbl a pohladil Yasua po zadečku, čímž mu dal malou nápovědu. Opatrně od sebe blondýna odtáhl a podal mu mýdlo. Poté si ho vzal též, trošku gelu si vymáčkl na houbu a začal se umývat.
           Nick mě objal, což mě potěšilo, protože to bylo příjemné a uhladilo to tak mé obavy vyplývající ze strachu a nedůvěry. Bylo vcelku přirozené, že jsem Nickolasovi plně nedůvěřoval, protože jsem netušil kdy a co ho naštve. A proto pro mě taková malá gesta, jako přitulení, pohlazení nebo úsměv, byla ve skutečnosti gesty velkými. Pak ale řekl, že musíme z vany. Informoval mě, že má pro mne ještě překvapení. Pohladil mě po zadečku. Podal mi mýdlo a sám se začal umývat. Udělal jsem to samé, tedy, začal se umývat. A stejně jsem netušil, co za překvapení může mít nebo myslet. Ne, vůbec mi to nedocházelo.
           „Co budeš vařit k večeři?“ Zeptal se Nickolas a pokračoval v mytí.
           „Myslím, že bych mohl udělat zapečené brambory se smetanou a pečeným masem.“ Odpovím Nickovi. A pak, když se doumývám a opláchnu, tak vylezu z vany a osuším se. Podám ručník také Nickolasovi a dám na sebe župan. Pak se chci obléci, ale nejdříve počkám, co že to Nick má, nebo chce.
           Omyl se, opláchl a pomalu vylezl z vany. S díky přijal nabízenou osušku a pořádně se začal otírat, aby na něm nezůstala ani kapička vody. Poté osušku pověsil a zůstal stát nahý. „Nech si jen ten župan a běž dělat tu večeři. Já si jen dojdu nahoru pro… věci.“ Poslal Yasua do kuchyně a sám, jak ho pán bůh stvořil, vyšel nahoru do ložnice.
           Koukal jsem, jak se utírá a já si pročísl vlasy hřebenem, který jsem si sem už dal, když jsem tu dával toaletu Raionovi. Pak mi Nick řekl, ať jdu dělat tu večeři a nechám si jen župan. Přikývl jsem. „Dobře… tedy.“ Odpověděl jsem mu a pak jsem vyšel z koupelny. Zatímco on šel nahý nahoru, já pokračoval v županu do kuchyně.
           Oblékl se do černých tepláků a černého nátělníku. Poté se natáhl na špičky a ze skříně sundal nenápadnou krabici. Otevřel ji a s jistotou hmátl po podlouhlém pytlíčku. Zavřel krabici a opět ji vrátil na své místo. Pomalu sešel dolů do kuchyně, kde si stoupl za blondýna, aby nic neviděl. „Předkloň se.“ Řekl jen.
           Začal jsem chystat věci na večeři. Koření, maso a mísu na zapékání. Zrovna jsem začal škrábat brambory a v tom přišel Nick. Tedy nejdříve jsem o něm nevěděl, protože jsem už v hlavě šrotil přípravu večeře, ale když řekl ať se předkloním, tak jsem ho poslechl a udělal, co chtěl.
           Spokojeně sledoval, jak se blondýnek předklonil. Natáhl ruce dopředu a rozvázal mu župánek. Poté župánek vyhrnul nahoru až skoro k lopatkám a celou dlaní pohladil Yasuova záda, od lopatek až na zadeček. Lehce ho po zadečku pleskl. Poté pomalu vyndal onu podlouhlou věc ze sáčku spolu s lubrikantem. Byl to vibrátor. Nanesl gel na onu hračku, pořádně ho rozetřel a poté přiložil špičku vibrátoru k blondýnově otvůrku. „Uvolni se.“ Zašeptal a pomalu začal hračkou pronikat do Yasuova zadečku. Když v něm byl vibrátor celý, pohladil blonďákův zadeček oběma rukama. „Dobrý?“ Ujistil se.
           Ucítil jsem, jak mi rozepíná župánek a pak mi ho vyhrne až nahoru. Byl jsem plný očekávání. Jeho ruce mě hladily po zádech a jeho dotek byl příjemně hřejivý, ještě z koupele. Proto mi to bylo příjemné. Krásné, ten dotek, to pohlazení. Sjel rukou až k zadečku, lehce mě po něm pleskl. Copak jsem nějaká holka? … ale… je to… docela příjemné… Jo, plácnutí bylo docela fajn. Nevěděl jsem, co dělá, chvíli se totiž nic nedělo. Mé myšlenky dotíraly s různými možnými závěry, co se asi bude dít. Konečně jsem něco ucítil. Bylo to lehce studené. Uslyšel jsem Nickův hlas, jak říká, abych se uvolnil. Takže jsem se uvolnil. Ne, už jsem se ho nebál, jenom když byl naštvaný. A pak mi to něco začal zasouvat do zadečku. Cítil jsem, jak jsem plný. Šlo to docela dobře, když na tom byl gel. „Dobrý…“ Vydechl jsem v odpověď na jeho otázku a lehce se prohl.
           Zamručel, jak se mu líbilo, že je vibrátor skoro celý uvnitř Yasua. Znovu ho pohladil po půlkách a jemně je promnul v dlaních. „Tak asi začneme, co?“ Dal mu dost času na to, si zvyknout. Pár minut to bylo určitě, co tam jen tak stáli. Pomalu tedy k sobě blondýna otočil čelem, shrnul mu župánek až pod zadek a pečlivě ho převázal. Poté rukou zajel na jeho zadeček a vibrátor na tu nejnižší úroveň zapnul. Místností se rozezněl zvuk tichého vrčení, jak hračka začala plnit svůj úkol.
           Skousl jsem si rtík, jak mě stiskl půlky. Nick si mě po pár minutách otočil k sobě čelem a sundal mi župánek zpět pod zadek. Koukal jsem na něj. Na tvářích mi hrála lehká červeň. Netušil jsem, co chce dělat. Takhle si se mnou bratr nehrál. Takže jsem nevěděl, co očekávat. A Nick mi potom zajel rukou k zadečku a tu věc zapl. Zachvěl jsem se. Bylo to zvláštní ale příjemné. Já chtěl Nicka políbit… nebo aby Nick políbil mě…? Nevěděl jsem přesně, kterou z těch možností chci, ale co jsem věděl určitě bylo to, že jsem se chtěl líbat.
           Pohladil Yasua po tvářičce. „Tohle si hezky necháš v sobě a zapnuté do té doby, než půjdeme spát.“ Informoval ho s potěšeným úsměvem a sjel dlaní na jeho zátylek. Chtěl chlapce víc potrápit, ale když viděl, že ho vibrátor nějak moc nerozhodil, sklonil se a prudce se mu natiskl na rty. Svým chtivým jazykem se vetřel drze mezi jeho rty, až do úst a začal prozkoumávat všechny jemu ještě zatajená zákoutí blondýnkovi jeskyňky. Polibek to byl vlhký a vášnivý, ve kterém se jen těžko hledala nějaká jemnost.
           Koukal jsem na něj docela nechápavě. Cože? Celou dobu?! E? Zamrkal jsem na něj. To jako fakt? A co když se udělám! Tvářil jsem se asi tak jako vypadaly moje myšlenky. Bylo zcela jisté, že pokud to takhle bude, tak se určitě udělám a ne jednou. Potom se Nick sklonil a políbil mě. Tak drsně, ale přitom to bylo super. Líbilo se mi to. Byl sice drsný, to ano ale ne násilný. Byl zkrátka vášnivý a to se mi zatraceně líbilo.
           Odtáhl se. „Udělej tu večeři.“ Pohladil Yasua po bocích a sám se odporoučel ke stolu v kuchyni, kde se posadil a přitáhl si k sobě knížku. Měl hodně málo času číst, takže teď, když už ho konečně trochu našel, toho hodlal využít.
           „D-dobře…“ Ach… tohle je… fakt divné… On si sedl ke stolu a začal si v poklidu číst. He? Ty si fakt... budeš číst,... zatímco já tady... budu trpět? Povzdychl jsem si a pokračoval jsem se škrabáním brambor. Ach… Po chvíli jsem si pomalu začínal připadat jako samotný vibrátor. Hodil jsem pohled na Nicka. Nickuuuuu…! Tohle bylo trápení. A pak jsem pokračoval v přípravě večeře. Nakrájel brambory, okořenil maso. Uhmmm… ach… Silně jsem si skousl ret a chvěl jsem se. Přitom jsem dal ty ingredience do mísy a pak do trouby péci.
           Spokojeně se začetl do knihy, která byla spíše takového toho psychologického rázu a sem tam nenápadně sledoval blondýnkovi reakce na zapnutý vibrátor v jeho dírce. Po několika minutách na něm byly vidět jisté strnulé pohyby, jak ho hračka vzrušovala. Aby skryl úsměv, opřel si loket o stůl a rukou na tváři svůj úsměv zakryl. Byl zvědavý, jestli to vydrží nebo si sám řekne, ať vibrátor vyndá. V duchu mu sliboval, že jestli si o to řekne, večer ho prostě v posteli ojede, i když tady bude ten druhý kluk. Jestli to vydrží, nic neříct, akorát v noci ten vibrátor vyndá a nic neudělá.
           Když jsem to dal do trouby, neměl jsem už co dělat. Tedy kromě toho, že jsem použité nádobí dal do myčky a koukal na Nicka, přičemž jsem se urputně snažil neudělat se a že to bylo sakra těžký. On si četl s rukou opřenou o stůl. Skousl jsem si rtík. Tohle nemůžu vydržet. Už teď mám fakt velký problém! Došel jsem k němu. Koukal na něj celý rudý. „Nicku…“ Špitl jsem a chvěl se. Sledoval jsem ho dosti zoufale. „To… to nemůžu… vydržet… do večera…“ Koukal jsem na něj prosebně. Proč mě neuděláš ty? Pomyslel jsem si. Jeho bych měl v sobě raději, než tu hračku.
           „Já vím, že ne.“ Zamumlal. Věděl to. Vibrátor ho totiž tak moc vydráždí, že se nakonec sám od sebe udělá a to se bude pořád opakovat, pokud bude mít hračku v sobě a ona bude zapnutá. Jeho další slova přerušil zvonek. „Fajn, vypnu ho, ale nesmíš si ho vyndat, jasné?“ Výhružně se na Yasua zadíval. Poté ho otočil zády k sobě, vyhrnul mu župánek a vibrátor vypnul. „Lepší?“
           Vážně to bylo vzrušující, ale představa neustávající erekce se mi moc nezamlouvala. Nickolas potvrdil, že to ví, že to nezvládnu. A pak řekl, že to vypne. Musím si to však nechat v sobě. „A-ale…“ Ten jeho výhružný pohled. „Nicku…“ Zakňoural jsem útrpně. „Já…“ udělal jsem dlouhou pauzu. „Chci… tebe…“ Zašeptal jsem a pak se raději díval jinam, protože jsem byl hnedle rudý až za ušima.
           „Já vím, proto máš tu věc v sobě, drobku.“ Vstal a pohladil ho po vlasech. „Běž nandat a já zatím odnesu toho kluka k němu do pokoje.“ Vydal se ke dveřím, kde v rychlosti od kluků převzal pytel s bezvlýdným klukem. Stejně jako minulý den ho „vysypal“ z pytle v obýváku a prohlédl si ho. Spokojeně přimhouřil oči. Ano, to už byl opravdu Alexej. Ten, kteréhho potřeboval.
           Povzdychl jsem si. Nick vstal, pohladil mě po vlasech a pak se vydal ke dveřím. Poslechl jsem a šel jsem se podívat na jídlo. Vypadalo to dobře a hezky to vonělo. Ale podle mě, to ještě potřebovalo nějaký čas na dopečení.
           Ještě chvíli se mlčky na Alexeje díval a snažil se na něm najít něco společného s Yasuem. Až na blonďaté vlasy a malou hubenou postavu ale nic neviděl. „Blonďáčku, pojď sem.“ Zavolal na Yasua. Chtěl slyšet i jeho názor. Měl totiž chuť za tuhle chybu kluky zabít a někde zahrabat.
          Stál jsem tam v kuchyni, dokud jsem neuslyšel, jak mě Nick volá. Tak jsem se vydal za ním do obýváku. Došel jsem ke gauči a pohlédl nejdříve na Nicka. „Ano?“ A teprve pak můj pohled sklouzl na toho kluka. Ale krom toho, že byl velikostně a tělesně podobný, měl úplně jinou tvář a vlasy se mu lehce vlnily. Znovu jsem pohlédl na Nicka.
           „Mám chuť ty paka, zaškrtit. Není ti vůbec podobný. Co myslíš?“ Otočil na Yasua hlavu a povytáhl obočí. Chlapec na pohovce sebou mírně cukl, ale jinak měl oči pořád zavřené. Ruce mu Nick nechal svázané a pusu přelepenou páskou. Nehrozilo tedy, že by utekl nebo začal křičet.
           „Myslím, že je mi podobný jen stavbou těla a velikostí, ale to je asi vše.“ Odpověděl jsem Nickolasovi a pohlédl znovu na kluka. „Zaškrtit? Hmmm a co by se tím změnilo pro mě a pro tebe?“ Zeptal jsem se ho. Avšak na to, že jsem najednou mluvil souvisle, můj hlas byl pořád spíše podřízený. Rozhodně jsem Nickolasovi nijak nevzdoroval. Kluk se pohl, ale jinak nic. „Co s ním bude?“ Zeptal jsem se se špetkou zvědavosti, přičemž jsem pohlédl na Nicka. „P-promiň… to není moje starost…“ Zakoktal jsem se hned jak jsem si uvědomil, že by se mohl Nickolas opět naštvat. „Já… já jen…“ Povzdechl jsem si a pak raději zmlkl.
           Nickolas si vložil ruce do kapes a zamyšleně se na Alexeje zadíval. „To já taky nevím… Zákazník mi nepodává informace, co s obejdnávkou bude dělat. Můj úkol je mu ji jen doručit.“ Zavrtěl hlavou a povzdechl si. „Ale ty by ses tím neměl trápit.“ Sehnul se a vzal chlapce do náručí. „Hned přijdu, jen ho odnesu nahoru.“ Řekl a tak i udělal.
          Odpověděl mi, že to sám neví a že to není jeho starost. Stejně jako bych se tím neměl trápit já. Ale stejně… zajímalo by mě, co se se mnou mohlo stát, kdyby si mysleli, že jsem on… Nebo to raději nevědět? Nick vzal toho Alexeje do náruče a odnesl ho nahoru. Já jsem šel do kuchyně. Tam jsem znovu zkontroloval jídlo pečící se v troubě. Vypadalo to, že už by to mohlo být upečené. Tak jse to opatrně vytáhl z trouby a pomalu nandal na talíře. Zanesl to na stůl a dodal tam i pití. Ale nesedl jsem si.