Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚsměv
Autor
TomAbbe
V nepřeberném množství lidských osudů. Zapadá jen jeden jediný do veřejného podvědomí. Povídka inspirovaná lidskou povahou , je sondou do našeho nitra. Je dosti možné , že po přečtení následujících řádků , již nebude Váš život takový , jaký byl. I ten nejvetší ignorant a sebestředný člověk musí pochopit základní lidskou řeč.
Přeji příjemné čtení.
"Jsem šestadvacetiletý dysgrafik , který má bujnou fantazii. Dopředu se omlouvám za stylistické a gramatické chyby. Nicméně se snažím rodný jazyk doučovat."
V očích dětskou naivitu a smutek zároveň.
Její černé vlasy vlály po směru studeného větru.
Její bleděbílá tvář odváděla tekoucí studený déšť pod její šaty.
S bosou nohou přešlapávala z místa na místo.
Třásla se zimou. Její nejvěrnější přítel byl hlad.
Stojí , prostě stojí.
Upřeným pohledem sleduje výlohou návštěvníky restaurace.
Žádný se jí nevšímá. Nevnímají sirotčí dívenku.
Otočíš se a vaše pohledy se střetnou.
Setrvale zůstávají.
Dívenka se lehce pousmála v naději , že ji zachráníš.
Usmál jsi se taky , vzpomínka na svoje děti, jak jsou doma v teple a s tvojí ženou ti dodávala klid.
Pousmála se ještě víc. V jejich očích náhle vzplanula jiskra naděje.
Nevnímala zimu i děšť. V představě , že již brzo bude v teplém objetí.
Přestala se třást zimou , přišla blíž k výloze a přitiskla svoji tvář i ruce.
Zvedl jsi se od stolu.
Sirotek radostí poskakoval v děšti před vstupem do restaurace.
Ale šel jsi na záchod.
Vrátil jsi se , objednal jsi další wisky.
Dopil jsi. Odchazíš.
Na ulici před restaurací , leží dívenka nehybně na zemi s úsměvem ve tváři.
Podiváš se , jdeš dál.
Zabil jí tvůj úsměv.
5 názorů
K prologu: Nevím, co míníš pojmem „veřejné podvědomí“. Nevím, co je podle tebe „základní lidská řeč“. Takže ani nemůžu posoudit, jestli „ji musí pochopit úplně každý“, jak tvrdíš. Možná by to byl dobrý námět pro nějakou úvahu, kde bys vysvětlil, jak to myslíš, ale jako prolog ke kratičké povídce je to celkem matoucí.„Je dosti možné, že po přečtení následujících řádků již nebude Váš život takový, jaký byl.“ No, to se nedá nikdy vyloučit, že, ale musím tě upozornit, že, jak se říká, sebechvála smrdí. A bohužel, to, co za prologem následuje, není opravdu nic zvláštního ani originálního.
K textu: Beru na vědomí, že nemám hodnotit pravopis. Nejspíš ani sloh. Nevím, jestli se smím vyjádřit aspoň ke stylu: strohý, nenápaditý. Sekané holé věty (Vrátil jsi se ,objednal jsi další wisky. Dopil jsi. Odchazíš.) by měly nějaký účinek jen jako kontrast s jinak psaným, rozvitějším textem, ale takový tu není. Samotný příběh je banální, patetický, na první pohled má za cíl dojmout (nejlépe k slzám) čtenáře, a to prvoplánově. Mravokárný závěr (zabil ji tvůj úsměv) to pak korunuje.
Lakrov -
Děku za kritiku. Je to můj první výtvor. Nicméně Vaše zmiňované díla jsem nečet. Ale jistě přečtu.
Ostatním , děkuji též .
Nadužívání zájmen (...Její bleděbílá tvář odváděla tekoucí studený déšť pod její ...). Nevhodné střídání minulého a přítomného času. Mezery před interpunkčími znaménky (čárkami). Po dočtení mi připadá, že je to inspirováno baladou typu Děvčátko se sirkami nebo Osiřelo díťě.