Tucet dveří a jeden klíč

Tak potom nezbývá, než napsat o tom báseň :-)

A co když tu vůli člověk ztrácí? Co potom a co pak?

Možná si to vykládám moc po svém, ale kdybych měla tu vůli, byla bych pro ty jedny dveře věčné :-)

Jen aby se nezalomil....

Děkuji, po státnicích si to přečtu ;-)

Je tady funkce jménem avízo (viz dole), tou dotyčného zpravíš, že na něj reaguješ... jinak je to výkřik do prázdna, který bývá zachycen jen náhodou.

K odpovědi na tvou otázku. Číst si můžeš zkoušet, co chceš. Ovšem slovní přízvuk je v češtině stálý, tj. pevný, na první slabice slova. Jedině, je-li před slovem předložka, pak se přízvuk nachází na ní.

Z hlediska jambického začátku verše je to každopádně jedno, incipity x Xx a Xxx jsou pokládány za ekvivalentní. Blíže k tématu doporučuji Červenkovy Kapitoly o českém verši (Karolinum, Praha 2006, str. 90-92).

Nehledej problém tam, kde není, a soustřeď se na místa, kde je... máš to naznačeno tučně ;)

Jéé dík moc, alespoň se nad tím víc zamyslím. Proč v té větě nemůžu číst?"uProstřed dveře, co dřevem voní"

a dát přízvuk až na druhou slabiku?

tj. (x Xx Xx x Xx Xx)

zřejmě má být jeden klíček ve všech dveřích

pété: dejme tomu tedy ten smysl i graficky

X - přízvučná slabika, x - nepřízvučná

S - silná pozice, W - slabá pozice  (těžká / lehká doba)

T - trochej (SW), J - jamb (WS), D - daktyl (SWW)

Ž - ženské zakončení verše, M - mužské

Uprostřed dveře, co dřevem voní

Xxx Xx x Xx Xx = to by také byl býval jamb jako ve verši níže, kdyby nám tu cosi nepřebývalo

Ty dveře nejsou dřevem pro ni

x Xx Xx Xx X x = 4JŽ (W1 S1W2 S2W3 S3W4 S4 W5)

Hned vedle dveře z mahagonu,

x Xx Xx Xxxx = 4JŽ (W1 S1W2 S2W3 S3W4S4W5)​

Však vášeň má namáhá onu,

x Xx x Xxx Xx = místo jambu daktyl s předrážkou

dík :-) no nějak se teď asi plný dveří :-)

těch klíčů a dveří je tam nějak moc. ale oceňuji smysl pro rytmus.

:) není nad univerzál... :)