dřevo

                                                                                                   verulinda

necháváš  se laskat  prsty

nastavuješ   a  srovnáváš   svou kresbu

s  tou  v  mých  dlaních

souhra jak v milování

tahy rovné

v  obloucích

po  suku  i   v kruzích

až do míst

kde jak slepci

světlo  sťali

denně  ho hladívám

místo tebe

tříbí  mi  cit

když procházíš mi dlaní