Krásný smutný život

Krásné, slunečné ráno. Máš dobrou náladu a obdivuješ se v zrcadle. Dneska ti to obzvlášť sluší, nemůžeš se vynadívat na tu krásu. Vlastně celá záříš, škoda, že je sobota a ty nemáš kam jít, nemáš nikoho, komu by ses ukázala, nikoho, kdo by tě pochválil. Ranní paprsky slunce pronikají skrz napůl zavřené žaluzie do tvého pokoje, a tato hříčka světla, úžasně nasvětlující kaštanové dřevo podlahy, vytváří originálně poetickou atmosféru, jakoby z podlahy vyzařovala moudrost let jírovce a následně se měnila v útulné teplo zalívající celý pokoj nádhernými odstíny hnědé. V tomto hřejivém, uklidňujícím přírodním světle vypadají tvé krásné blonďaté vlasy ještě lépe než obvykle.  

Člověk občas přemýšlí, zda není moc mladý na to, aby mu láska zlomila srdce.  Myšlenky se ti prohání hlavou jako motýli. Pestrobarevní, třepotající se v jarním vánku tvé mysli. Pomalu se z jarního vánku stává horké letní slunce, podzimní déšť, a nakonec myšlenky zamrzají do stavu strnulosti s nastávající zimou. Čekají na další jaro. Přijde-li ještě někdy právě to jejich jaro, je ve hvězdách.

Naštěstí už je noc, a ty se chýlíš ke svému spánku. Dobrou. Sladké sny.