Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sever

31. 08. 2015
0
0
258
Autor
Petůně

V těsném sepětí skal a vysokých borovic

prvním dojmem nejlepších přátel

přes potok s čirou ledovou vodou

k pití i ke koupeli

chodíš ty vždycky

já jen pro radost

že můžu dýchat a protáhnout se

vyblbnout

a hrát si se vším co potkám

daleko od nočních můr 

liješ teplo v zimu do světa kachlíkové mozaiky

s láskou ne tak dávno dělaným

vyhřátým divokým dřevem

pod mračným nebem třeba sbíraným

 

světlem svíčky večer posvěcený

čekání na celistvost v tvém návratu

oškrábat brambory

a uvařit večeři

s ohledem na posvátnost života

radši víc než míň

a nepřipálit, prosím

sdílet cit ke všemu živému

nechat se pohltit zimním večerním nekonečnem

mrazivým časem

který se daří držet od prahu dál

většinu času

hrou, zpěvem 

trochu nesmělým tancem

vínem a smíchem

se zahřívat nad poměry

otázky žití, jeho bolestí a radostí

únava a pak třeba i klid 

dva plus tři v zimním zachumlaném zaječím pelíšku

 

cestou s tebou za tvými povinnostmi bylo nás pět

světlým zasněženým dnem

cítím se jako Žena Muže

cestou zpět bez tebe tři

šerem hustého podvečerního nebe 

a světly pouličních lamp

prosvítajícími skrze vločky

v osudové pravidelnosti

v těsném sepětí skal

stejně jako na začátku

jen teď děsí svou velikostí a temnem

a přátelsky mi nekynou

se pořád cítím jako Žena Muže

v bezpečí

jsme já a ty

dočasně rozdělení

vrstvami bytí

má samota se noří do peří obřích duchen 

v dřevěné posteli s petrolejkou na stolku

s Žítkovskými bohyněmi

a zatemnělými okny

pro jistotu

kolébaná praskáním dřeva v kamnech

oddychováním mých svěřených duší

a čekáním na váš návrat

 

zrádnost je čekání a očekávání

v rychlosti světla

nedává čas ani prostor

v tom šeru skal

borovic

mrazu

ve tmě

kde každý z nás drží své démony

a pouští je jen občas a nakrátko

a pak je zase nezná a znát nechce

a poznat nedá

už ani skály nechtějí znát nás

nejlepší přátelé

a tak počkáme na jaro

nebo možná léto

a vyslovíme díky

sobě nebo Bohu

za veslování rozbouřenou řekou 

jak tvrdě i jemně je to třeba

...do útěšných hlubin klidného spočinutí

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru