11. ledna 2014

Můj kamaráde! Asi je to divné, že spolu mluvíme až dnes, když jsem sliboval každý den. Pravda od úterý jsem se neozval. Mám konečně volnou sobotu. Chtěl jsem se ozvat už dřív, ale nějak jsem neměl čas ani energii. Mám pro Tebe spoustu zpráv. Dnes spolu budeme asi dlouze diskutovat. Je 19:29 tak uvidíme, jak dlouho nám monolog bude trvat dnes.

Asi se nebudeš divit, když Ti řeknu, že jsem zase sám. S Katy jsme to včera ukončili. Zdála se mi být překvapená, ale nevím, jestli to není jen můj pocit. Snad jsem udělal to, co chtěla. Bude to tak lepší. Byli jsme každý jiný a ve vztahu by nám to dobře nedělalo. Teď už to vidím také. Sice mi furt říkala, že nikdo jiný se mnou tak dlouho nevydrží, že ona je svatý grál, ale co se dá dělat. Nebudu kazit svatému grálu jeho lesk zašlou špínou. Víš, moje pocity už jsou nějak stranou. Jsme zpátky ve své koleji. Zpátky v depresi v jaké jsem býval.

Je těžké to připustit, ale často před spaním pomýšlím, jaké je to umřít. Nechci Tě strašit, neboj, ale říkám si, že smrt by mohla znamenat osvobození. Sebevražda říkáš? Ne. Nebo ano? Dobře. Připouštím, že to ve mně někde je zakořeněno a občas na to myslím, ale tak hluboko jsem ještě nebyl. Vím, nemám myslet na blbosti. Ale člověka prostě po čase omrzí, když mu nikdo nerozumí. Když je pořád sám. Když jeho morální hodnoty jsou jinde než hodnoty lidí, které má okolo. Nemám už ani přátele ze školy, protože všichni jsou jinde. Mají spokojené životy, vesele studují, někteří už dokonce slaví manželství a první děti. Ne že bych někdy na nějaké takové akci byl, všichni na mě zapomněli. Nikdy mě nikam nepozvali. Od doby, co jsme skončili se školou, jsem jen párkrát viděl nějaké tváře, ale pak jakoby se všichni vypařili. Nebo spíš já se vypařil. Asi ta moje ex přece jen má pravdu. Každému jen lezu do života a každý je rád, když se mne zbaví. Musím kopat svoji ligu sám.

Ještě že mám hudbu. Hudba je můj psychiatr. Můj odborný lékař a zároveň moje dávka léků. Říkám si, že jsem se narodil ve špatném století. Kdybych se narodil o 80 let dříve, možná bych se měl lépe. Kdo ví. Možná, že kdybych se narodil o 80 let déle, taky bych se měl líp. Kdo ví. Jenže žiju teď. Přijdu si jako stará duše v mladém těle. Víš jak je to strašný pocit? Člověk neví má dělat, aby se toho pocitu zbavil, protože ať uděláš, co uděláš, vždycky to je špatně. Buď musíš udělat něco, co je proti Tvým morální zásadám, ale zavděčíš se společnosti nebo uděláš něco, co povzbudí Tvoje morální zásady, ale zase to nepochopí společnost. Vyber si menší zlo. Jít proti své vůli a svému nitru, nebo proti davu, který je dneska mainstream? Když jsi společensky odříznutý, jsi téměř bezvýznamná existence, která jenom dýchá jejich kyslík a žere jejich jídlo.

Mám pocit, že bych měl navštívit psychiatra nebo psychologa. Dokázali by mně pomoci? Řekl bych, že ne. Nerozuměli by tomu stejně, jako tomu nerozumí nikdo tady. Nejhorší na tom všem je, že nedokážu svou hlavu vypnout. Sklonit se. Když se mi něco nelíbí, řeknu to. Nesnáším nespravedlivost, ubližování, terorizaci. To je možná to, co mi dělá problémy v práci. Jsem schopný napomenout ředitele, když nadává zaměstnanci za chybu, která očividně, při zapojení racionálních buněk, není jeho chybou. Až sežene jiného skladníka, je mi jasné, že budu mít výpověď na stole. Ale co už. Vždyť mě to může být jedno. Horší to už stejně snad být nemůže. V nejhorším sklopím oči a hlavu a půjdu žebrat k otci, aby mě vzal do firmy a zaučil mě v ní jako jeho nástupce. Jsem přece jeho jediný syn. Pochybuju, že hodlá předat svoji firmu sestrám. Když sklopím oči a přijdu poníženě jak pes, vyhraje nade mnou. Dojde na jeho slova. To chci ze všeho nejmíň. Ale aspoň vím, že to je moje záchranná brzda.

Druhá záchranná brzda je prodlužka ve skříni a poctivě naučená katovská smyčka. Dobře, dělám si srandu. Mám dnes sarkastickou náladu, tak promiň, že jsme takový. Jen mi řekni, proč mám v životě takovou smůlu. Nevíš? Tak to jsme dva kamaráde. Ať se snažím, jak se snažím nic. Nikdy se nezavděčím, nikdy nic není správné…

Usnul sem tu. Začal jsem asi zase přemýšlet a usnul jsem. Teď koukám na hodiny, 00:13. Jdu se přesunout do postele. Neboj se, v další blízké depresi se Ti ozvu. Dobrou noc.