pod věží (podruhé)

podruhé ... (a po roce) ...

 

u kluziště

v parku

pod věží

 

je na nule

neprší ani nesněží

 

přivírám víčka ...

 

držíme se za ruce

kroužíme tu spolu

v rytmu hudby

vlevo, vpravo

nahoru a dolu

 

pod námi chrustá

jiskří led

a tobě září oči

tma snese se tu hned

na ledu se stále všichni točí

 

Černého černé postavičky

po čtyřech si lezou

po věži

 

neprší zatím

ani nesněží

 

s kapuckou a šálou

moc ti to sluší

mlčky si povídáme

očima

potichu

 

hlavou mi zní váš Poem

pane Fibichu

 

ladí mi s tím klidem

v duši

 

i s tím

jak v patře za oknem

(ve "vaší" ulici)

poblikává svíčka …

 

 

 

 

 

---