Kavárenská

V kavárně Za rohem

rovný stůl, rovná zem,

až se mi zatočí

hlava z těch „paralel.“

 

V kavárně U plotu -

jsem tu já i ty jsi tu,

kdo popíjí kávy mok:

včera, dnes i napřesrok.

 

V kavárně básníků

je hodně chasníků,

co znají slovíčka,

jež barví dívčí líčka.

 

V kavárně hudební

piáno staré zní,

vypráví příběhy

staré i moderní.

 

V kavárně veselé

lecos se semele,

hosté i domácí

skvělou maj´ legraci.

 

V kavárně u cesty

jsou hlavně nevěsty

mužů, co odešli,

cestu zpět nenašli.

 

V kavárně na konci

staří jsou mládenci,

šílenci, magoři,

mistří světa, doktoři.

 

Kavárna na kopci,

to káva je jiná,

kdo tady popíjí,

z nadhledu se dívá.

 

Kde je však kavárna tvého rozměru,

kam chodil bys´nejraděj po novu i po staru?

Až najdeš ji, sedni a poklepej na dřevo:

„tady se dávno už, dávno mi být chtělo.“ 

---