V Jindřišské věži nahoře

V Jindřišské věži

nahoře sněží,

kdo tomu věří,

do schodů běží.

 

Kdo nevěří, kouká,

v hlavě as má brouka.

Použije výtah,

bez řečí, žádný strach.

 

Komu je to fuk,

ať netropí hluk.

Když už mu to jedno je,

ať nedělá prostoje.

 

Jindřišská věž je zvonice,

stavěná v pozdní gotice,

z mohutných kvádrů pískovce,

střecha z dřeva a břidlice.

 

Ať vítr svěží fouká neb sněží,

v Jindřišské věži je muzeum věží.

Říká se, že jich je v Praze sto dvacet,

nebudem´ jim to vyvracet.

 

V Jindřišské věži je zvonkohra

mistra Petra Rudolfa Maňouska.

To nejsou nějaká africká bonga,

tady to hraje do ouška.

 

Na Jindřišské věži

nudit se lze stěží,

když zrovna není co dělat,

historie tě vtáhne do tenat.

 

V Jindřišské věži,

jste prostě jindřišsky svěží

tam to i jindřišsky straší

a jindřišsky to haraší,

 

zde totiž ať hříšní jste neb´ svatí,

objektivní či předpojatí,

hubení či kulatí:

stejná cena pro vstup platí.

 

Turistů zde houfy,

jim vládne paní Dolfi,

a to vlídným úsměvem,

kdo nevěří, ať jde ven

a pak znovu vstoupí ...

---