úhel pohledu

                                                                                                   verulinda

možná se vám bude zdát

že jsem  zastavila a nehýbám se

v úhlu pohledu

jdu přes chlebová pole

nad kotlinou horizont krajkově lemuje les

v ní řeka

nechávám na nich pohledy

a  to  přece není  málo

když něco ze sebe někomu věnuješ

je to dar

za který se vůbec nestydím

protože vím

že se mi stokrát vrátí

a když potřebuji víc

za domem  nahlédnu  do  dalších stoosmdesáti   stupňů