Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePilot
Autor
Jan Řehole
Jsem mezi ostrovy bez břehů.
Snažím se plavat, avšak stahují mě stíny dna.
Chci už klid a jít zas domů,
tam kde je štěstí a žádná pravidla.
Zástupy stínů už koření v mase.
Chtějí tu hodovat na tom, co zbude.
Mé tělo tu pluje zdánlivě mrtvé
a pomalu jím prostupují drápy chtivé.
Cesta má však u konce není,
Kapitola ani první ani poslední.
Teď projdu světlem, co očistí mysl
a vrátí mě zpět na mou posvátnou trasu.
Chladné ostří dřímá pod mým krkem.
Už cítím zátah pohanským srpem…
2 názory
zajímavá báseň, konec moc ne, ale začátek tutově, s menšími úpravami by neměla chybku :) viz předchozí kritika - mimochodem velmi dobrá!
krásná práce s metaforami! "jsem mezi ostrovy bez břehů" mi hned dalo "topím se", a čtu dál... "snažím se plavat, stahují mě stíny dna" -> prostě efektivní, funkční:)
Bohužel jsem neustále vypadával z metra. I když se jedná o volný verš, měl by být, v rámci možností, rytmický. Doporučuju používat rytmus ve svůj prospěch a zdůraznit jím pointy a tebou vybraná klíčová slova:) Ve čtvrtém veri třeba padá důraz na "zádná" ("a žádná pravidla"). Obyčejnou inverzí bys docílil důrazu na "pravidla" i "žádná" zároveň ("a pravidla žádná").