zástup v cestě; fraška vedoucí k nesmrtelnosti

Ta báseň mi připadá jako cosi mezi legendou o králi - převozníkovi a Platónovým podobenstvím o jeskyni. - V pravěkých jeskyních se na stěnách zpravidla vyskytují postavy zvířat,ale občas též negativy lidských dlaní,možná ve smyslu jakýchsi "podpisů". - My dnes zanecháváme strašně moc podpisů a otisků prstů hlavně v kyberprostoru. Ale zůstanou tyhle podpisy dlouho ? - Třeba desítky tisíc let jako pravěkéí malby ?Obávám se,že tomu tak nebude,protože prvním krokem příští opravdu velké války bude právě zničení kyberprostoru

lidojedi kývli hlavou jednou*

Jedna z mála věcí co se tu z poslední doby dá číst.

Tohle se mi celkem líbilo...trochu mi to připomnělo název filmu..Moje kosti pohřběte u.Wounded knee... jinak tady by tě cost lidí klidně sežralo, kdyby to měli jako tradici, tak řeknou, že to je příroda a žádná nenávist, takže pohoda a tvý vlasy by spotřebovali na výrobu deček pod televizi.

:) na svůj život nemůžeme nominovat náhradního atleta, sami poběžíme, jednou rádi, že už je konec závodu a každý vítěz ... a možná jendou o nás bude zmínka v síni slávy (v Altamiře:)*

Altamiru bych někdy ráda navštívila...až tam spatřím čísi kosti, vzpomenu této básně:)

... zaujali ma rýmy „ozývajúce sa“ z neobvyklých miest textu, zvlášť tento „vnútorný“: „... cestou / ... ne stou / dně...“ 

a potom presným obrazom a zvukomalebnosťou záverečný: „jako zvíře ... v Altamiře“

tedy nevím, zda jsem pochopila tvůj úmysl, ale...  budu moc ráda, když mě jednou objeví v nějaké jeskyni pětiletá holka :)

je jedno z jaký strany jde osud a jestli má alternativy ?!  cesta je to těžká a dlouhá a na konci nás nejspíš nikdo nezastoupí :)...  moji duši uhlem o zeď .. hm... nádherný vyjádření