Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDirigent
Autor
verulinda
verulinda
Téměř každý den, ve stejnou podvečerní hodinu, ten neznámý vyjde ven se zapálenou cigaretou, prochází se, kouří a telefonuje. Žádná gesta. Den co den stejný rituál, asi jako ten můj, když si sedám na balkón, nohy si opřu do zárubně dveří a hovím si. Přitom pozoruji kolemjdoucí a toho pána, když si jej všimnu. Z dálky to vypadá, že i na sobě má tytéž věci, jako předchozí den.
Dnes, pod výklenkem, chodil pořád dokola, s levou rukou ucha a pravou pohyboval. Vypadalo to, jakoby dirigoval hudbu, kterou poslouchá. A nejspíš to hudba byla, protože si nedovedu představit, že někomu něco říkám do telefonu a přitom po celou dobu rytmicky pohybuji rukou a hýbu se v těle.
Vypadalo to legračně, ale líbilo se mi to, neznámý byl zaujatý a bezprostřední, co na tom, že jej z protějších domů možná pozorují i další lidé. Jeho vystoupení mne pobavilo, konečně o něm vím trochu víc, a to že má v těle rytmus.
Ještě chvíli dirigoval, pak ukončil skladbu, u stojanu na cigarety típl a zmizel za plechovými dveřmi.
Pršelo a déšť stále bubnoval do stříšky.
2 názory
Karel Koryntka
29. 07. 2016Tady se z básnířky klube také prozaik. Hlavní je přirozený zájem o člověka. Vlastně jsme ho mohli zesměšnit, haha dívejte na troubu... (tak by udělala většina písmáků, vždyť co je komu do něj), ale autorka mu dává šanci, pozoruje ho, a vidíme že je ten muž vlastně zajímavý, jsou kolem něj otázky a pohyb (je něčím zaujatý), nevíme jestli je chytrý nebo hloupý, ale je nesporný, živý a hned vzniká zvědavost a zápletka. Takhle se rodí postava.