Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seByl jednou jeden příběh
26. 08. 2016
1
6
348
Autor
DJ.Redbull
V životě se neustále něco mění. Ať už je to spodní prádlo, partneři, životní poměry, chuťové buňky, nálada - zejména u žen při jejich periodě v průměrném intervalu jedna vteřina, barva obličeje, domácí spotřebiče, u mužů velikost páté končetiny, práce, a ruku v ruce s těmito a mnoha jinými změnami v životě pochopitelně i pořadí našich hodnot. Část z nich si bere na mušku i následující příběh, který jsem si v souvislosti s několika příhodami v poslední době oprášil a vytáhl ho (příběh) po nějakém tom odpočinku ze spánku. Je to takový psychologický příběh/hra, ve kterém figuruje 5 postav a každá z nich reprezentuje svou stěžení životní hodnotu, která je více méně zřejmá z toho jak se konkrétní postava zachová. Co to bude znamenat pro vás, to vám už co nevidět prozradím... Ovšem teď už se pojďme společně podívat na to jaké, že ty postavy v příběhu jsou, a co v něm provedli a věřme, nevěřme...
První žena na holení, která v příběhu vystupuje se jmenuje Abigail. Velká láska druhé postavy, která v "naší" hře učinkuje a to je muž jménem Gregory. Ti dva jsou dokonalým fiktivním ztělesněním obrovské, vášnivé, nespoutané "horypřenášející lásky." Žijí však odděleně ve dvou různých vesnicích a pravidelně se navštěvují a dělají všechny ty roztomilé věci kolem kterých se točí život každého pozemského tvora z řádu (nejen) hommo sapiens. Návštěvy a vůbec celou tuto interakci znamenitě podporuje jedna převelikánská lávka. To není název třetí postavy naší (zatím) love story, ale nejdůležitějšího prostředníka ve vztahu milenců, protože ona jediná spolehlivě spojuje dva břehy přes permanentně rozbouřenou řeku.Tím pádem má v příběhu nezastupitelnou vedlejší roli...
A to až do okamžiku, kdy jí nekompromisně smete nesmlouvavá bouře, která nám tímto milí čtenáři sdělí přinejmenším dvě důležité věci. 1) Že ona lávka zas až tak moc spolehlivá není a 2) Že jsou oba dva milenci v prdeli, protože vzhledem k okolnostem tu pořádně není v dané době možnost, jak se přes divokou řeku k protilehlým břehům dostat a skočit na sebe.
Po tomto prvním zvratu se nám děj soustředí na (ne)milou Abigail, kterou svým způsobem dopad této změny zasáhne se stejnou razancí s jakou si před pár vteřinami poradila bouřka s lávkou. No a potažmo se stejným účinkem, poněvadž následně Abigailnino nitro přesně připomíná to, co z lávky zbylo. Ale nechejme nyní lávku lávkou (Rest in Peaces) a věnujme se naší Abigail... Pro kterou však skončil svět, protože pro ní skončil zdroj dopravy. Neví jak si má poradit a co má udělat a přitom na nic jiného nemyslí...
No a v tomto Abigailininém rozpoložení uteče nějaký ten čas a nějaká ta voda, a přitom je pro ní každý další den jako dejavu. Sedí na břehu rozvodněné řeky, kterou tu a tam rozbouří další bouřka a teskní. Neustále říká sama sobě i eventuálním rybám cirkulujícím ve vodním živlu (cituji): "božínku můj, co já budu dělat, já bez Gregoryho nemůžu žít, chci být s ním a bla bla bla... Zkrátka žádnej hit a samej shit, ale na druhou stranu, tyhle stavy asi známe všichni. Nicméně, po nějakém tom uplynulém čase a vodě se objeví potenciální východisko v podobě Vámi v tuto chvíli toužebně očekávané třetí postavy, která nám tímto vstupuje do děje, a to je jistý převozník, který si říká Sindibád. Sindibád si vyslechne (love) story Abigail, párkrát se podrbe na místě kam sluneční paprsky nedosvitnou a pak Abigail "velkoryse" nabídne řešení v podobě převezení na druhý břeh. Má však podmínku. A sice, že mu milá Abigail musí být povolná. To jí však rozbouří ještě víc než nevyzpytatelnou řeku - kromě bouřek vydatně udržovanou Abigailininými slzami - a dává převozníkovi jasně najevo, že s něčím takovým není absolutně srozuměná a že by Sindibádovi podržela pátou končetinu jen a JEN proto, aby mu jí v zápětí uřízla. Toto sdělení Sindibádovi stačí na to, aby odcestoval, ale ještě předtím než se tak stane, jí ještě "velkoryseji" sděluje, že jeho nabídka bude platit i v budoucnu, ve které bude po návratu své ultimátum opakovat, načež zvedne kotvy a odpluje z dohledu...
A jelikož se následně opakuje v interpretaci Abigail vlastně pořád stejný scénář, který je navíc ve stejném znění... Tak bych řekl, že je ten nejvyšší čas na čtvrtou postavu, co říkáte? ;) Inu, tou čtvrtou protagonistkou co nám zavítá na "imaginární jeviště" je Abigailinina matka. Když nevidí žádné východisko, vrátí se nešťastná zpět do své rodné vísky a nasměruje to přímo k mamině, od které očekává "spásnou radu." O to víc jí zarazí, když dostane odpoěvěď ve znění: "Jo Abigail, jsi dospělá, s tímhle si budeš muset poradit holka ty sama, já ti nedokážu nijak pomoci"... Načež se ještě nešťastnější Abigail vrací zpět ke břehu kde se znovu opakuje scénář, který dělá z většiny romantických filmů naprosté propadáky. Proto aby nedopadl stejně i tento příběh se v pravý čas znovu objeví Sindibád, a znovu opakuje Abigail své "ušlechtilé" ultimátum. Bezradná Abigail nevidí východisko v ničem jiném a tak chtíc nechtíc (a ona nechtíc) přistoupí na převozníkovu podmínku a Sindibád jí naloží (jak na loďku tak na loďce). Poté co jí převeze se tedy Abigail konečně shledává se svým milým (Gregorym), se kterým samosebou následně stráví noc plnou vášnivého uragánu uvnitř postiženého, příslušného stanu, kde by jste se milostných čísel nedopočítali. Nicméně, když to poslední z nich skončí, netrvá dlouho a jedna z všetečných myšlenek Abigail se světelnou rychlostí teleportuje na Abigailiny rty, které proti vůli jejího strachu pouštějí do éteru koktavou větu, kterou Ab sděluje Gregorymu, jaká musela být cena za opětovné shledání...
Když už člověk sděluje partnerovi nevěru, asi musí být smířen s reakcemi všeho druhu. Vzhledem k tomu, že jsou naši milenci fiktivní postavy nad tím nechci nějak dvakrát polemizovat, ale kdybych si měl sám sebe představil v pozici Grega, určitě bych vsadil koule a tím pádem i jakoukoli jinou část těla na to, že to poslední co by bylo, že to co od své lásky v zápětí bude, že jí Gregory vynadá a pošle jí ke všem čertům. Je naprosto nepřístupný čemukoli co mu Abigail řekne. Pro něj je to teď ten nejhorší člověk na světě a nechce jí už nikdy vidět, bo udělala tu nejohavnější věc přes kterou nejede vlak ani žádný jiný dopravní prostředek a my dva jsme skončili nadobro a navždy. Načež se Abigail v nejnešťastnějším rozpoložení z celého příběhu vrací skrz les zpět ke břehu řeky kde také potkává poslední postavu, která nám tímto vstupuje do děje. A to je takový drsňák, pořádný chlap každým coulem, který se také příznačně jmenuje Silak. Tomu Ab vylíčí svou verzi příběhu, která ho nesmírně pobouří a na její historku reaguje poněkud svérázným způsobem. A to tak, že v doprovodu Abigail příjde do výše nejmenované vísky, kde si najde zhrzeného milence Gregoryho, kterému dá jaksepatří přes hubu. No a na závěr jak této scény, tak příběhu, se na na Gregoryho dívá Abigail, která se mu vysměje do obličeje, respektive to co z něj zbylo...
Cílem a smyslem tohoto příběhu, nebo chcete-li hry je vyhodnotit všech 5 postav dle Vašich sympatií, či antipatií, což ve výsledku dopadne stejně stejně. Jde o to, že by jednotlivé hodnoty, které konkrétní postavy v příběhu reprezentují měli poplatně seřazení korespondovat s Vašimi hodnotami. Odříkávám tuhle sračku už léta. Je to hra s emocemi a líbí se mi jak na ní lidé odpovídají. Všimněte si, že vzbudíte-li v někom silnou emoci, člověk se vždy soustředí zejména na jednu konkrétní věc a stranou kompletně jdou téměř všechny další relevantní části. Každý člověk pochopitelně má v závislosti na osobních zkušenostech a odlišnostech trochu rozdílné vnímání a všimněte si jak je z hlediska emocí ono vnímání jednostranné. Člověk je živočich těžce konzervativní. Drží se jako klíště zarytých vzorců, stereotypů a zvyků. Tím spíše je-li jakékoli jeho stanovisko, které z nich vychází podpořené korespondujícími emocemi. A to je automaticky, když se jen škobrtne o cokoli co je spřízněné s naším individuálním vnímáním. Máme-li zafixován určitý vzorec chování a myšlení coby extrémně negativní, těžko nás někdo přesvědčí o opaku. A platí to samosebou v obou směrech...
No, ale kam tím mířím? Kdybych řekl, že do černého a pro jistotu to ještě jednou zopakoval, jistě by vaší první myšlenkou a představou nebyl pestrobarevný terč. Zmínil bych černou a vy by jste si představili JENOM černou. A s tímto příběhem je to něco podobného. Určité paralery mezi vámi a jednotlivými neexistujícími postavami v něm, aktivují v podvědomí uložené vzorce vázané na to, co v sobě dlouhodobě máte poplatně přesvědčení, že je to tak správně. Na mém retrospektivním vyhodnocení jednotlivých účastníků chci vlastně poukázat na to jak diametrálně rozdílný může být výklad příběhu a chování postav a potažmo vlastně čehokoli co se nebudeme stydět vzít pod racionálnější a objektivnější lupu (v mém případě mikroskop :) a Vám dát podnět k témuž skrze vcítění se do jednotlivých neexistujících postav v příběhu :) , potažmo v reálném životě. Protože empatie je jeden z nejdůležitějších (ne-li nejdůležitější) atributů v mezilidských interakcích sloužící k tomu, aby spolu lidé dokázali vycházet, předejít často zbytečným sporům a problémům, nebo je řešit konstruktivně. Zkrátka a dobře, že (téměř) vždy je možné vidět víc barev než je jen černá a bílá a stejně tak myslet na to, že mezi A a Z je celá abeceda písmen na které se pod vlivem určitého rozpoložení často zapomíná...
Před samotným znovuvyhodnocením by se ovšem slušelo a patřilo říci si jaké že to vlastně jsou hodnoty jednotlivých účinkujících. Byť s křížkem po funuse, zde jsou:
Abigail - láska
Gregory - věrnost
Sindibád - zisk
Matka - svoboda
Silak - spravedlnost
Vím, v závislosti na jednotlivých výkladech mohou být hodnoty jednotlivých postav poněkud diskutabilní, ale to bych v tuto chvílí nechal stranou - konec konců, posoudit to může každý sám, což je přesně to co udělám v tuto chvíli já.
5) Gregory
Poslední šprušle této bizarní hitparády, ve které s jednou vyjímkou nezůstal kámen na kameni náleží Gregorymu, který si pohoršil o jednu příčku a klesl tak až na samotné dno. A pročpak? Na Gregovi mě bytostně irituje jedna věc přes kterou navzdory chápání jeho reakce nejede ani koloběžka. A to že vyspat se s ní mohl, ale vyslechnout si jí ne. Kdyby se mu svěřila předtím než se s ním vyspala, tak by jí k čertu neposlal hned. Rozdal by si to s ní a poté by jí poslal do háje. Samozřejmě, je to můj výklad ke kterému přispívá fakt, že jsem chlap a vím co umí pan testosteron. Stejně jako dobře víc co je zlost a s ohledem na to, že to byla primární, impulsivní reakce, zřejmě by se později Greg uklidnil a přehodnotil své chování. Ale... To nestačí. V životě jsem poznal nespočet důležitých věcí a mezi nimi si rozhodně najde čestné místo fakt, že se prostě člověk nemůže vymlouvat na to, že ztratí nervy. Všichni dobře víme k čemu všemu může taková ztráta nervů vést. Konec konců, máme to prakticky denně na "elektronickém talíři." Když ujedeme, ujedeme, ale za vše je třeba příjmout důsledky. Kolik lidí už přišlo a přichází stále o život, že někomu jinému praskly nervy? Ano, zde se jedná o velmi specifickou interakci ve které byli oba dva k sobě silně citově vázáni a takováto vyznání prostě emoce zasáhnou. Ale no a co? Jsme snad zvířata, že jsme v zásadních, zlomových momentech odsouzeni k primitivnímu, impulsivnímu jednání, které se ani neobtěžujeme korigovat rozumem? Ne, nejsme a právě proto je třeba si to holt někdy uvědomit skrze velmi bolestné lekce. Lekce, kterým předchází naše selhání, a ztráty, které ho následují...
4) Silak
Rovněž pokles o jedno numero a jediná nekovová bramborová medaile je celá, celučičká Silakova. Silakovo počínání se dá pochopit různým způsobem. Záleží však vždy na tom, jak moc si chce člověk domýšlet :) Není ale třeba otevírat žádnou encyklopedii hypotéz, protože směrodatné je vždy to jak se zachoval na základě určitého sdělení. Záměrně jsem v příběhu uvedl, že Abigail vylíčila Silakovi svou verzi což v mém překladu znamená, že v Silakovi viděla svého anděla pomsty a Silak nezklamal a udělal přesně to po čem Abigail prahla. Dá se říci, že k postavě Silaka mám celkem neutrální vztah. Což je na jednu stranu zvláštní, poněvadž jsem se několikrát zachoval v podstatě stejně. Na tu druhou však nikoli, protože díky tomu vím jak naprosto samoúčelné a kontraproduktivní takové chování je. Nedosáhnete tím absolutně ničeho a žádný ze zúčastněných se v ničem nezmění. Polemika o tom zdali si to Gregory zasloužil, nebo ne je dle mě zbytečná, protože o to tu vůbec nejde. Zaslouží, nezaslouží. Kdo o tom rozhoduje? Emocionálně rozjetej bouchač, který zná jedno pseudořešení problému? Představte si, že by to dělal každý (a vzhledem k současnému dění se ani moc nemusíte snažit). A proč? Kvůli tomu, že jsme tak nízko, že si své spory neumíme vyříkat civilizovaným způsobem? Bohužel, lidské ego je někdy jako mrakodrap. A ruku v ruce s jeho růstem dostávají zcela jinou podobu i termíny, které přizpůsobujeme svému rozpoložení a dokonce si nalháváme, že jednáme správně. Spravedlnost je jedním z nich a přesně tak to bylo i v případě Silaka. Je to vlastní verze konkrétní hodnoty upravena momentálním naladěním dotyčného do podoby jaká mu vyhovuje. Ale na to svět člověku sere. Ne nadarmo se říká, že spravedlnost, kterou někdo bere do vlastních rukou je slepá. Dle tradičního pojetí by se tu dalo náruživě spekulovat o tom jestli Silakova hodnota byla opravdu spravedlnost, ale nikoli o tom, že to byl jeho výklad spravedlnosti. Byla to jeho spravedlnost, jenom dost znásilněná spravedlnost jak už to pod vlivem emocí bývá. Silakovu jednání naprosto rozumím, jenom s ním nesouhlasím, jelikož nevyřešilo vůbec nic a proto byla jeho intervence naprosto zbytečná.
3) Abigail
Hattrick v poklesech o jednu šprušli je tímto završen a Ab mění po mém převyhodnocení stříbro za bronz. Postava, které náleží v příběhu nejvíce místa a jako jediná z něj se střetne se všemi zbylými postavami a počínání každé z nich jí nesmírně ovlivní. A to má také značný vliv na to proč si v téhle mé atypické hitparádě pohoršila. Na změnu má nulový efekt její chování v závěru příběhu, které je vzhledem k reakci Grega zcela pochopitelné, ale jde o to, že byla celou dobu předtím jako naprosté děcko. Odevzdané, bezmocné děcko, který bečí proto, že nemá to co chce a chce po ostatních, aby to za ní vyřešily. Děcko kolem kterého se točí celá zeměkoule a její problém je důležitější než všechno ostatní na ní. Ab se v příběhu vlastně nic nesnažila vyřešit sama. Pořád jen tesknila a tesknila, jako by její život bez lásky nestál vůbec za nic. Bez lásky ano, ale bez lásky ke komu? Nebo přesněji k čemu? Mě připadá, že její láska spíš patřila iluzi o jejím partnerovi než reálnému člověku. Zidealizovala si svůj protějšek v romatickém opojení do té míry, že nebyla schopna normálně žít a fungovat dál a všechny další důležité části svého života jakoby nic neznamenaly. Tomuto typu lásky by se taky dalo celkem věrohodně přezdívat ZÁVISLOST. Závislost na lásce a na vlastní představě o dokonalém partnerovi. Závislost ve které se utápěla místo, aby žila, přizpůsobila se změně, nebo sama hledala řešení. Ne, ona fňukala a čekala, že to ostatní udělají za ní. A přitom se ani vteřinu nezajímala o to co se děje v životech dalších postav od kterých navíc něco životně důležitého požadovala! Proč je tedy naše Ab tak "vysoko?" Jednoduše proto, že tímhle si projde do určité míry každý a ačkoli mě tenhle postoj irituje, je to i proto, že jsem se kdysi choval takřka stejně a není to vždy snadné překonat, chovat se vyzrále a neničit se. Každý občas potkáme někoho kdo nás naprosto okouzlí, zdánlivě naplní náš život a my ho vnímáme jako jeho neodmyslitelnou součást. Jenže člověk by neměl zapomínat také na svůj vlastní život a usilovat o to, aby v něm nemarnil čas trápením, které je do značné míry narozdíl od bolesti důsledkem vlastního postoje. Člověk se však bez patřičných zkušeností určité věci nenaučí a cesta ke změně je někdy zaplavena slzami samotného chodce, potažmo plavce - je-li slz hodně :). Co je mi na Ab sympatické je, že s neslušným návrhem Sindibáda napoprvé nesouhlasila, přes to jak se trápila a byť by pro ní znamenalo okamžité řešení problému. Ale ona se nechtěla milovat s nikým jiným než se svým milencem a držela se přes svou touhu shledat se s Gregem svých mravních zásad a raději se (dočasně) vzdala toho po čem tak toužila, než aby přistoupila na řešení, které jí odpuzovalo. A čtenáři divte, ale je mi na ní sympatické i to, že v druhém kole na jeho návrh přistoupila. Je mi to sympatické, poněvadž to bylo nesmírně těžké rozhodnutí, které znamenalo, že si něco nepředstavitelně hnusného musí vytrpět, proto, aby se dostala ke svému cíli. Poprvé dala jasně najevo, že je jeho nabídkou znechucena a striktně jí odmítla. Nabídka se jí nezamlouvala v druhém kole o nic více, ale byla tak bezradná a nešťastná, že v tom spatřovala jediné východisko. Přesto bylo "sebeobětování" cenou, kterou nakonec zaplatila, aby se dostala k tomu co pro ní bylo nejdůležitější a ať už to byla láska k představě, nebo člověku a byla na ní závislá, pořád to byla láska, a to že si zaprcala se Sindibádem na loďce v žádném případě neznamená, že by si sex užila, ale přesně naopak.
2) Sindibád
Jediný postup hitparády, který je v tomto případě přímo šplhounem, protože ze samotného dna žebříčku se prodral až na stříbrnou pozici. Čím si jí zasloužil? Inu, zasloužil je velmi silné slovo. Sindibád se rozhodně zachoval naprosto nečestně a nemorálně. Využil Abigail, proto aby dostal co sám chtěl. Nicméně, jsou tu další aspekty. Jedním z nich je i fakt, že Ab využila Sindibáda rovněž. Jí vůbec nezajímalo kdo nějakej Sindibád je. Přesto po něm požadovala službu, která vedla k tomu, co bylo tím nejdůležitějším v jejím životě. A požadovala to po chlapovi. Po chlapovi, který jí byl naprosto ukradený a on to dobře věděl. Měl být prostředníkem štěstí dvou lidí a nemít z toho vůbec nic. Chlap, který se plavil celou věčnost po nevyzpytatelné řece a živil se tím, že převážel tu a tam lidi. Žil osamnělý život bez ženské a bez sexu. A žije-li dospělý heterosexuální muž dlouhodobě bez ženy a bez sexu, má to velmi drtivý dopad na jeho integritu. A nezapomínejte na jedno. Víte co je to chlapská ješitnost? Více méně zřejmě zbytečná otázka, že ;) Samozřejmě že víte, neboť jí bylo popsáno několik tisíc tun papíru. A proč? Protože každý chlap je ješita. Garantuji vám, že nikdo z chlapů neslyší rád krásnou dívku básnit v superlativech o jejím princi. Tím spíše ten, kdo nic z toho nemá a ví, že jeho "oponent" bude mít prostřednictvím jeho pomoci co nevidět všechno co on nemá. To je velká zkouška charakteru a obávám se, že málokterý muž by v ní uspěl. Proto se na postavu Sindibáda dívám dnes z naprosto jiné perspektivy než dříve. A přispívá k tomu i fakt, že Sindibád jí naprosto k ničemu nenutil. Jednoduše vyložil karty na loďku a vysvětlil jí pravidla hry hned a na rovinu. Spousta chlapů lže ženám jak když tiskne a slibují jim modré z nebe a jakmile je dostanou do pelíšku, tak je opustí, ale Sindibád jí vyklopil vše hned na rovinu a bylo jen a jen na ní jak se rozhodne. Bylo to správné? Samozřejmě že ne. A mé vysvětlení nic nezmění na tom, že byť Sindibád jednal na rovinu, zachoval se pořád jako hajzl. Ale pořád hajzl, který jednal rovně a navíc v naprosto extrémní situaci. Zkrátka to bral jako obchod ve kterém odjakživa platí něco za něco. A ten se neřídí etikou ani za normálních okolností (byť by měl). A tohle byl obchod za velmi složitých okolností, které Sindibád nabídl kvůli svým dlouhodobě nenaplněným potřebám bez kterých není chlap chlapem. "Milování" s Ab pro něj bylo z mého pohledu stejně důležité jako Abigailinino shledání s partnerem. Sex ať už chceme, nebo ne je nezbytnou součástí chlapské seberealizace, protože muži jsou tak od přírody vybaveni. Jsem si jist, že to by Vám potvrdil každý antropolog. Dokonce i homosexuální :) A zaručuji Vám, že když muž vidí po dlouhé době pěknou ženskou, tak je přinejmenším o dvě kila těžší než řeknete pismak. Protože tak to prostě je. Chlapi jsou dobyvatelé a lovci a pěkná ženská je pro ně potenciální kořist, která je/nás aktivizuje a je to tak naprosto v pořádku a plně v souladu s přírodou. Na interakci těchto dvou postav jsou názorně vidět zásadní rozdíly mezi pohledem na sex a na lásku mezi mužem a ženou. A pokud nejsou, tak to řeknu takhle. Vyberte libovolný počet respondentů mezi ženami a muži a zeptejte se, zdali pokud by měli na výběr mezi dvěma extrémy, by preferovali lásku bez sexu, nebo sex bez lásky. A myslím, že je Vám jasné jaký bude výsledek. Přirozeně, že většina žen odpoví to první a většina mužů to druhé.A je to tak naprosto v pořádku. Možná se vám zdá, že záměrně racionalizuju proto, abych chování postavy Sindibáda omluvil, ale tak to není. Vše z toho totiž pořád zdaleka nestačí na to, abych souhlasil se Sindibádovým jednáním a sympatizoval s postavou samotnou, ale stačí to na to, abych jejím pohnutkám a chování rozuměl, a tudíž to stačí mě, Vám i Sindibádovi k tomu, aby si se svou minikocábkou doplul pro druhé místo :)
1) Máti
Jediná stagnace v hitparádě a stejně jako kdykoli dříve bezkonkurenční Number One. Mamina z mého pohledu udělala to nejlepší co mohla. Neutěšovala dcerušku blábolama, poněvadž jim jak nevěřila, tak nechtěla, aby dcera donekonečna spoléhala na ní a proto se nesnažila její situaci vyřešit jinak než, že jí přímočaře naservírovala fakta. Jakým způsobem, to už je na každém jak si to přebere, ale ty nejdůležitější věci v životě musíte někdy podat tvrdě, protože život sám je tvrdej chleba a je třeba, aby se ho lidi naučili žrát i když jim zpočátku samosebou nebude chutnat. Ale jinak to často ani nejde a někdy druhým lidem - včetně blízkých a především jich - nejvíce pomůžete tím, když je necháte, aby si poradili sami, protože to tak ve finále stejně bude. Někdy to drásá srdce a sám dobře vím, jak je to obtížné, ale takový je celý život a tohle je způsob jak na něj člověka připravit. Nechat věci, které nemůžeme ovlivnit plně na něm, aby se prostřednitvím jejich řešení na vlastní pěst dokázal identifikovat sám se sebou a věděl, že jako dospělý člověk může a musí vždy spoléhat především sám na sebe a vědět, že si dokáže poradit.
No a co říci závěrem? Snad jen jak koresponduje pořadí hodnot postav v mém žebříčku s tím mým? Hm, první a poslední místo rozhodně ano. Což neznamená, že by pro mě věrnost byla v životě nedůležitá, nicméně jí tolik nedoceňuji kvůli tomu, že jsem sám zatím nebyl šťastně zamilovaný. Řekl bych, že můj osobní zisk, který bych měl mít dle umístění Sindibáda na druhém místě rozhodně není před spravedlností a už vůbec ne před láskou, ale rozhodně je pro mě životně důležité nebýt v žádném vztahu za vola. Což jste vždycky, když děláte pro druhého všechno a nemáte z toho nic. Zisk v plném rozsahu slova je pro mě důležitý tehdy, když z toho mají něco i ti druzí, nikdy by pro mne nebyl zisk ziskem, když by byl na úkor někoho jiného. Proto si nedokážu představit, že bych se někdy zachoval jako Sindibád, protože bych věděl, že dělám něco za co se budu později stydět a navíc si to se mnou dotyčná neužije a jde-li o intimní záležitosti pak chci, aby si to partnerka užila minimálně stejně jako já. Lásku bych určitě posunul výš a zisk by si to rozdala se spravedlností v souboji o třetí místo ve kterém by to prvně jmenovaný jaksepatří schytal. No a věřím tomu, že chudinka věrnost uzavírající hitparádu v budoucnu může ještě výrazně promluvit do pořadí v závislosti na tom jak šťastné další lásky budou :)
No a nyní předávám štafetu Vám, budete-li chtít, a nebudete-li chtít tak Vám jí předávám stejně, protože uvítám jakýkoli Váš názor na cokoli co Vás v mém podání příběhu/hry zaujalo :)
6 názorů
Mno..Písmák je místo, kde se hlavně schází grafomané většinou postaršího věku... rádi zejména píší a vzájemně si chválí krátké útvary...těch, co tu čtou, je tu málo...
Andělka1 je podle všeho podivná všechválící postavička...její komentáře bych nebrala moc vážně.
DJ.Redbull
27. 08. 2016Re: Careful
Nuže madam, já děkuji za Vaší reakci, nicméně, když jsem uvedl, že mám zájem o vážnou kritiku, měl jsem na mysli konstruktivní a objektivní kritiku. A ta je možná jen tehdy, když si čtenář přečte celé dílo, nikoli pouze část a to více méně jak předpokládám ze zvyku, poté co zaregistruje nového autora a dílo. Uznávám, že když člověk narazí na něco nového od autora, kterého vůbec nezná, první co na něj může mít omračující účinek je délka, která ho sama o sobě odrazuje. V tomto případě je však délka více méně nevyhnutelná vzhledem k tomu co vše příběh v mém podání obsahuje a nabízí. Snažil jsem se ho napsat tak, aby se čtenáři pobavili i zamysleli, případně si i zahráli, zkrátka aby měl co největší variabilitu a každý si pokud možno přišel na své u něčeho naprosto nového...
Chápu, že ona délka mu podráží trošičku nohy a řadu lidi nenaladí zrovna příznivě, ironicky právě proto jsem ho vedle svých stránek umístil sem, jelikož... Tohle je přece písmák :) Tedy server, kteří navštěvují lidé, kteří rádi čtou a mají určité literární ambice a proto jim každý článek může být v něčem přínosný. To, že někdo nemá chuť číst si něco tak dlouhého samozřejmě chápu a respektuji, ale myslím si, že má-li se něco hodnotit prostřednictvím komentáře, který všichni vidí, je na místě názor na článek jako celek. Protože takto vyjádřený dojem pouze z jeho části jej potom v mých očích tak trochu dehonestuje a pokud se čtenáři nejprve podívají na tento typ komentáře, často je to poslední kapka k tomu, aby ztratili zájem článek číst.
Nemyslím to vůči Vám nijak zle, ale takhle to vnímám.
DJ.Redbull
27. 08. 2016Já děkuji Vám. A naprosto souhlasím s Vaším názorem. Skutečně tyto věci tu dnes chybí minimálně stejně jako Janu Werichovi sůl v pohádce Byl jednou jeden král. A je až skličující jak jsou tyto termíny v této době nepopulární, ba pro mnoho lidí přímo nežádoucí. Když v neušlechtilé době zní něco až příliš ušlechtile, lidem to příliš nejde pod nos, protože to protiřečí našemu konzumnímu způsobu života. Zabývat se těmito stránkami života představuje pro lidi velké omezení i potenciální radikální změnu, a toho se lidé bojí jako čert kříže, protože žijí v přesvědčení, že jim tento styl života vyhovuje. Už jen proto jaké (zejména) materiální možnosti skýtá. Nicméně, píše se rok 2016 a taková je prostě realita. Jedna z věcí na které se v příběhu mezi řádky snažím upozornit je, že důležitá je rovnováha. Nic nemusí být na úkor ničeho a vše z toho může mít adekvátní prostor v našich životech, aby byl pestrý a bohatý po všech stránkách. Člověk nemusí žít jako Diogénes v sudu, a stejně tak nepotřebuje mít Táč Mahál k tomu, aby byl v životě spokojený.
ˇUžasné...už jsem četla tolik postav - archetypů, ty Vaše jsou skvělé. Dovolím si použít na mých Víkendech pro ženy, budu sdělovat, že nejsou z mé hlavy, ale z Vaší..je to o Sebelásce i spojení s Přírodou, to, co tolik v dnešní době chybí, o Duši i duchovnu...moc děkuji.
Na mě je to nějaké až příliš experimentální a moc mě to nevtáhlo...možna kdyby Ebigejl byla chlap...pak by to pro mě bylo zajímavější, protože by se mi ta vášeň a láska líp představovala i v podivném dílku...kde máme jakýsi scénář občas proložený nějakým tím slůvkem jako "zadel"...místy asi snaha o vtip, ale že bych se zasmála to zas ne... do toho nás autor neustále instruuje
...no na mě je to prostě fak moc otravně experimentální a moc dlouhý (na místní poměry)