Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...
01. 09. 2016
0
0
322
Autor
Eutérie
Mlč.
Už nechci slyšet další svý sny
vysypaný jen tak zpatra do posečený trávy.
Poslouchat choutky a vášně,
střípky svý zašlý slávy.
Trhat si uši v záchvěvu paniky,
když věšíme si na nosy bulíky
a proháníme svoje poníky
někde za hranicemi logiky,
kde pasou se modrobílý krávy.
Rozjíždět to na plnej plyn do dálek Mléčný dráhy
a pít plnými doušky z ranní vláhy
pozdní sběr.
Naslouchat dechu
co rozvibruje atomy na nejvyšší frekvenci
a vyžene mravence, co léta pěstuju si v kredenci.
Mlč, ať mám klid na jejich hledání.
Ta činnost mi totiž zabrání
nachvilku slyšet ten hlas v mojí hlavě.
Mlč už ksakru!
Copak to nevidíš?
Jak bloudím ulicí a hledám skrýš,
kde ten hlas slyšet není.
Vždyť je to k zešílení!
A ty si jen tak spíš...
A stejně nemlčíš...
Ty.
Já.
Ty.
Já.
Ty.
Já.
Ty
.
.
.
.
Dost už přece!
Je to otravnější než tikot budíku.
Roztopím oheň a v malém kotlíku
uvařím lektvar zapomnění.
Mlč zlato...
Mlč a pij.
Časy se mění.
Vždyť věčný je jen život
a to naše snění...