Můj mozek a já

můj mozek by rád rozuměl všemu
pořád ho musim přemlouvat
když s něčím zase přijde a zdržuje
"vykašli se na to, není čas" povídám
"budeme tady jen chvilku" mu řikám
pořád na mě ale šeptá
"na co je tohle?" ptá se mě
musim si kvůli tomu zacpávat uši
ale stejně ho slyšim, jak tam dejchá
a oči zavírám, aby neviděl
to si potom často pořád něco představuje a sní
tak mu řikám "hele, kdybys nebyl můj, už bych tu dávno s tebou nebyl"
taky se škádlíme
když vidim něco důmyslnýho, tak mu řeknu "tohle bys nevymyslel co?"
on se mi potom mstí, třeba tim že začnu slintat v tramvaji plný lidí
už si ale nevzpomínám na naše první rande