Z hodiny zeměpisu

Stará planina je celá vrásčitá

na dlouhé staletí své roky počítá.

Ty vrásy, zlomy jsou myšlenka spletitá,

jak v mřížkách z křemíku schodiště točitá.

Na dlouhé kaskády řek z výšek vrcholů

hledí ta planina do nebes nahoru,

kde střecha světa ční ve větrném náporu

a kde se mihotá sto pestrých praporů.

A horský vichr si posílá mraky

až k mořím s korály, loděmi, vraky.

Ty vraky probraly pobřežní straky,

když tma všem živáčkům zastřela zraky.

Jen olej růžový zůstal tam na dně,

rybky se kolkolem kmitají ladně,

leží a prování slabounce vnadně

moře, co omílá břehy tak chladně.