Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA co jako? (lekce)
19. 01. 2017
12
7
198
Autor
lucie.médea.
A co jako?
(lekce)
Zpovídám se
ale komu, myšlenkám pod pokožkou
mlčení?
Začalo to narozením…
Maďar, Polák, Cikán anebo Čech?
Rodnou plenku si zkrátka nevybereš
zkrátíme to na všem srozumitelné "člověk"
vedle člověka
v přeplněném autobuse potýká se s kapénkovou infekcí
vedle koho nebo s kým se nakazíš,
to jsi schopen ovlivnit.
No…
ale
co nové výzkumy v léčbě nevyléčitelně nemocných?
Jak dlouho
pod tebou vydrží napůl podřezaná větev?
Je třeba zvážit váhu těla, délku a šířku
větve a taky nějaká ta gravitace.
Ne… matematika ani fyzika fyzická přitažlivost
mi nikdy nešla
vím jenom něco o začátcích vět a nedokončených slovech.
Zkusíme se na to podívat s nadhledem.
Atlet překonává své fyzické možnosti
na olympijském stupni vítězů
pod pokožkou mu tepe zašifrovaný doping,
ten druhý přikryt svalnatou dekou šera
táhne železem plně přetížený dvoukolák.
Vrátný uznale s neuznalým pokrčením ramen vrzne ústy
to by ani tři z našich neuzvedli.
Možná by stačilo trochu maďarského temperamentu
polské víry
a českého já chci mít to, co má jiný.
Má na mysli: narodit se v plenkách cikánské komunity?
Zatímco Cikán se za rohem sociálky chechtá,
radost ze zrcátka okamžiku
mu z ramen od břemene (alespoň myšlenkou) ulehčuje.
Ehm… jako vždy se snažím vše odlehčit
připitomělým úsměvem
žít okamžikem
v přeplněném světě zkažených potravin
se mi nedaří.
Chtěla bych se naučit naslouchat pravým uchem
nejenom alibisticky být na sebe hrdá.
Já si přece taky přeji světový mír.
Idealisticky
vnitřním hlasem zaujmout postoj ke světu.
Ale nemám prostředky, příležitost
ani v podbřišku místo pro stožár
na kterém bych vyvěsila místo vlajky varlata
plnovousem maskovala hladce odlíčenou tvář.
To jsem ještě nezkusila
Vojáka, který to za mě vyřeší
vystrčí zadek na americkou armádu
a přitom vidíš starého dobrého Švejka klanět se k zemi,
po které přijíždí těžká bojová technika;
nahota jako příspěvek ke světovému míru
zastavuje provoz na celých pět minut.
Fáborky, tvářičky a jejich dětičky to zase nechápou
poctivě vylizují mističky vah
dříve směr východ, dnes na západ
a na tu naši patriot se opět nedostalo.
Utíkám do komůrky
pro záchrannou síť.
Omluvte mě, vleze se tu jenom má rodina, morče a čaj.
Pár dní bez jídla
je skvělá odtučňovací kúra
ale nechat si pít krev žíznivých dětí si nenechám
kdo ví, jak dlouho
našinci to nadšení ve stavu bezvětří vydrží.
Co všechno vydrží
hlava?
Ptám se levého ucha, občas mi potutelně našeptává
křivdy mají nesmířlivou povahu
severního větru
v právě hladce sčesaném do společnosti kráčejícím účesu.
Úder ze zálohy nevidíš přicházet,
ale to bolení hvězdiček
mléčná dráha nad očima si vytvořila svůj vlastní záměr
holé lebky.
Po probuzení na nemocničním polštáři tlačí tě do prsou
egyptské pyramidy,
jak příznačné povlečení
prsty přejíždíš po snýtovaném čele
a rty se pohybují s přesností nataženého budíku:
Lány, bílí nejsou přece všichni blond.
Ze všech stran obklopená studem s rukama v kapse bílého pláště,
stud jsem
ale v lásku ke všem bližním svým se neobracím
všichni jsme sestry a bratři
v zamřížovaných názorech našich předků
nedá se však tvrdit,
ty který mi nasloucháš
že doslova
cestou k tobě nosím brnění z výbušnin.
Rána, byl to náraz?
Znělo to tak, jako gravitace, jako výbuch
roztříštěných končetin.
Ale copak holoubku,
co ta pánev, pomeranče, gesta, poztrácel jsi u krajnice
vědomí?
Podťal ho alkohol
život na ulici mu nadělil, co si do klobouku vysloužil.
Ležíš tam, kroky slov tě míjejí.
Ležíš vinou toho druhého,
plechovou vestou volantu jištěného.
Asi vánoce
dětem ho pod stromeček ušetřily.
Ležíš tam a hodiny tě kvapem k betlémské hvězdě míjejí.
Holoubku milený
je to tvá potíž, měl jsi obléknout reflexní prvky:
poznávací znamení – oděv
dělá z člověka luxusní zacházení.
Pak by třeba…
Ale, milé kroky, na vás se mi klepat nechce.
Ach, otče mé ulice, složili tvé kostičky v hromadu těla
složily v částečky dechu.
Složili, kyšky vy lišky, složili.
7 názorů
lucie.médea.
19. 01. 2017neomlouvejte se. vůbec nic se neděje, já jenom že mě to překvapilo ;) díky*
taky tě mám v oblíbených, tak to bude asi ten zakopaný pes...taky se omlouvám a souhlasím s qíčalou, že text je moc pěkný i v konceptech.-)
lucie.médea.
19. 01. 2017mám to v konceptech, jak je možné, že se vám to zobrazuje?
jinak díky za čtení a za.