Životní příběh prvorepublikového pražského detektiva - 4.kapitola

4. kapitola

                                               Nástup k policii

                                               /detektiv elév/

V pondělí 2. dubna 1923 ráno jsem se probudil před 6 hodinou v bytě sestry Terezky na Národní třídě. Bydlel jsem v jejich  pokojíku pro návštěvy už od 30. března, kdy jsem skončil vojenskou službu. V kasárnách jsem vrátil vyfasované věci a rozloučil se s kolegy z jednotky v restauraci ,,U Fleků“. Rozloučení bylo docela bouřlivé. Zpívali jsme, pili kvasnicové pivo a vzpomínali na různé vojenské zážitky. Ani nevím, kdy a jakým způsobem jsem se ten večer dostal do postele.

Měl jsem před sebou volný víkend, který jsem si užil se sestrou a její rodinou. V neděli jsme byli pozváni na slavnostní oběd k druhé sestře na Hradčany a všichni společně jsme se po obědě vydali na procházku po Pražském hradu a jeho zahradách. Během procházky jsem musel neustále odpovídat na otázky týkající se mé vojenské služby na Hradě, a na setkání s panem presidentem. Bylo docela zvláštní, když jsem uviděl u brány jako ostrahu kolegy, se kterými jsem dříve sloužil. Jelikož byli ve službě, tak jsem je pozdravil kývnutím hlavy a mrknutím. Oni pozdrav opětovali, i když stáli na stráži. Byl jsem ale rád, že začíná nová etapa mého života.

Po probuzení v to pondělí 2. dubna jsem rychle vyskočil z postele. Umyl jsem se a potichu se oblékl. V kuchyni jsem si namazal chléb s máslem a medem a uvařil si horký čaj s citronem.

Na Policejní presidium jsem přišel před 8 hodinou. Od služby na vrátnici jsem se dozvěděl, že zde mám počkat, z důvodu, že si mne po poradě převezme sám pan policejní rada Knotek.

Po hodině čekání jsem se konečně dočkal. K vrátnici přišel starší podsaditý muž v obleku s kravatou. Po krátkém rozhovoru se službou na vrátnici přišel k mému stolečku a řekl: ,,Tak vás vítám u policie kolego. Jsem policejní rada Knotek a budete sloužit na mém oddělení v Bartolomějské ulici, jako detektiv elév.“

Usmál se na mne, podal mi ruku a moji silně stiskl. Přitom se mi díval do očí a pokračoval:

,,Jste první mladík, který přichází přímo na naše oddělení, dosud byla taková praxe, že lidi jsem si na oddělení vybíral sám. Znal jsem vašeho otce a o přijetí se zasadil i pan president. Doufám, že si toho budete při službě vědom a nezklamete jej“.

,,Vynasnažím se, a moc se těším na práci detektiva“.

,,Mladý muži, to není práce, ale celoživotní poslání. Jen tak se stanete dobrým detektivem, když dáte celý svůj život do služeb paní kriminalistiky, které je velice přitažlivá, ale bývá i někdy krutá. To ale časem poznáte sám“.

Po té jsme před budovou nastoupili do služebního vozidla, které nás převezlo do Bartolomějské ulice a zastavilo před číslem 4.

Pan policejní rada měl kancelář v prvním patře. Po našem příchodu svolal do kanceláře všechny kolegy z oddělení. Bylo jich celkem 7.

Postupně všechny představil a u každého měl nějakou vtipnou poznámku:

,,Kolego, pan inspektor Hynek Javůrek je náš specialista na kasaře. Původem je vyučen černému řemeslu, ale v hlavě nosí kartotéku všech kasařů z Prahy a nejbližšího okolí.“

 ,,Pan inspektor Jáchym Dvořák je náš specialista na mravnostní problematiku. Žádná lehká děva se před ním neschová. Až budete mít, kolego, nějaký splín, tak si s ním zajděte na čumendu po pražských lokálech, tam poznáte co je to veselý noční život“.

,,Pan inspektor Lukáš Bartoň zná všechny násilníky, které máme v kartotéce a je to zápasník ve volném stylu. S ním se nebudete muset bát jít do žádné strkanice“.

,,Tady kolega pan Pepa Polesný má už před důchodem a zlobí ho revma. Tak se spíše věnuje zápisům a evidencím a vede nám všechny kartotéky, včetně vyžadování stop a fotodokumentace od techniků, když budete někoho hledat podle popisu, tak se na něj s důvěrou obraťte a on vám poradí“.

,,No, a kolegové Marek Morávek a František Boukal jsou specialisté na mordy a znásilnění. Patří mezi naše nejzkušenější kolegy. Kolem nich našlapujte potichu a pomalu, ať se hodně přiučíte.  Budete u nich sedět v kanceláři, abyste nasál ten správný detektivní čuch, protože mladý muži detektivní práce je hlavně o píli, houževnatosti, logice, umění představivosti a pokoře, a to v žádných příručkách, ani školách nelze získat. To buď máte v sobě a nebo nemáte.  No uvidíme, co ve vás bude.“

,,Vynasnažím se a děkuji za vlídné přijetí pane policejní rado.“

,,Tak, to je vše. Kolegové Morávek a Boukal Vás vezmou do vaší kanceláře a seznámí vás s tím, jak vše u nás probíhá. Budete s nimi pracovat a získávat zkušenosti, ale postupně budete pracovat i s ostatními kolegy a poznáte jejich styl práce a jejich klientelu. Tak hodně štěstí a úspěchů ukončil svůj proslov policejní rada Knotek.“

Kolegové Morávek a Boukal mne zavedli do své kanceláře. Dostal jsem svůj stůl, židli a skříň. Postupně jsem se seznamoval s případy, které vyšetřovali. Ze začátku jsem při výslechu seděl v rohu a sledoval, jak vedou výslechy, chodil s nimi na různá šetření a také do různých lokálů, kde se odehrávaly i různé kontakty s lidmi z galerky.

Moje detektivní učednická léta trvala skoro tři roky. Postupně jsem poznával taje kriminalistiky, dělal různé pomocné úkony, naučil jsem se jak postupovat při práci na místě činu, vyslýchat pachatele, svědky a poškozené, psát různá hlášení, pracovat na spisech. Také jsem se postupně seznamoval s galerkou a informátory.

V mém osobním životě se v té době událo také hodně změn. Po prodeji domu v Kolíně jsem bydlel na ubytovně v policejních kasárnách. Jako detektiv z Bartolomějské jsem měl vlastní pokojík, který navíc byl pravidelně uklízen uklízečkou a mohl jsem zde chodit i na stravu. Z počátku jsem byl velice spokojený, mohl jsem si organizovat volný čas po svém a nikdo mi do ničeho nemluvil. Je pravda, že moc volného času nebylo, protož jsme sloužili i žurnální služby a to přímo v Bartolomějské. Tato služba na mne vyšla nejméně 4x do měsíce a trvala 24 hodin. První dva měsíce jsem měl žurnál vždy se starším kolegou, ale pak už jsem sloužil sám. Umístění žurnálu bylo ve dvou místnostech na sebe navazujících. V jedné byla kancelář a v druhé byla postel na přespání, stůl, židle, skříň, vařič a umyvadlo. Záchod byl na chodbě. V přízemí budovy byla kancelář dozorčí služby. V přízemí budovy byla cela pro zadržené, kde sloužili další policisté v uniformách. Žurnál vyjížděl na nové nahlášené případy a jednalo se vždy o závažnou trestnou činnost, jako byly vraždy, znásilnění a loupeže. V budově měl službu i policejní lékař, řidič vozidla a technik.

Musím se přiznat, že jsem si z počátku připadal na místě činu jako slon v porcelánu, ale postupně jsem si zvykl a práce mě začala bavit. Bylo to velice vzrušující objevovat nové a nové stopy, pracovat s různými hypotézami a určovat způsob a směr vyšetřování.

---