Životní příběh prvorepublikového pražského detektiva - 5. kapitola

5. kapitola

                                                           Moje první vražda                

Jako detektiv elév jsem dostal službu na Štědrý den a na Silvestra roku 1923. Štědrý den proběhl, aniž by byl nějaký případ. Docela jsem se nudil. Detektivové měli tradici, že slavnostní večeře byla vždy v restauraci ,,U medvídků“. Restaurace se nacházela hned ve vedlejší ulici. Přišel jsem po 16. hodině, v restauraci bylo plno, hrála zde hudba a panovala slavnostní nálada. U stolu jsem seděl s naším panem doktorem, který měl také službu a technikem. Slavnostní tabule se skládala z rybí polévky, smaženého kapra, bramborového salátu a k tomu jsme si dali orosenou plzeňskou dvanáctku. Nakonec jsme si dali vánoční punč a bábovku. Bylo to moc hezké posezení.

Úplně jiná služba byla na Silvestra. Bylo to pondělí. Netušil jsem, že se bude jednat o moji první vraždu, kterou budu sám řešit na místě činu.

Celý den se nic nedělo a večer jsme poseděli u mne v odpočinkové místnosti s dozorčím a ostrahou při partičce mariáše a popíjení piva. Měli jsme puštěné rádio a poslouchali zábavný program.  Dveře do kanceláře zůstaly otevřené, abychom slyšeli případný telefon.

Ve 21 hodin telefon zazvonil. Po té co jsem jej zvedl, jsem byl informován dozorčí službou ze služebny v Krakovské ulici, že hlídka našla na nábřeží pod obloukem Karlova mostu muže, který nejeví známky života a byl nejspíše zavražděn. Ihned jsem zalarmoval celý výjezd s tím, že pojedeme na místo činu. Dali jsme si sraz před budovou u služebního vozidla.

Když jsem vyšel před budovu, na nebi svítily hvězdičky a měsíc, od pusy šla pára a mráz štípal do tváří.

Rychle jsme celá výjezdová skupina (já, lékař, technik, řidič) nasedli do vozidla a jeli na Karlův most. I v tuto noční hodinu na něm bylo větší množství lidí a služebním vozidlem po mostě, který je dlouhý 515 metrů a široký 9 metrů byl problém projet a řidič musel na chodce neustále troubit, ti uskakovali a vše by působilo docela komickým dojmem, kdybychom nejeli k vraždě.

Projeli jsme až na konec mostu. Na mostě jsou celkem tři věže a dojeli jsme až k Staroměstské věži, která však nestojí jako ostatní věže na krajní opěře mostu, ale na jeho prvním pilíři. Řidič zaparkoval vozidlo pod mostní oblouk. Zde zajišťovala místo činu uniformovaná hlídka a udržovala v patřičné vzdálenosti dav lidí, který sledoval, co se děje.

Když jsme vystoupili z vozidla a přišli na místo činu, uviděl jsem, že zde pod mostním obloukem na chodníku leží lidské tělo, které je skoro celé zasypáno sněhem.  Nejdříve jsem provedl ohledání místa činu od kraje chodníku k muži a zjistil jsem, že je zde ve sněhu větší množství stop po obuvi. Technik stopy vyfotil a změřil.

Prohlídkou zemřelého jsem zjistil, že mrtvý leží na břiše. Obličej má stočený vlevo, jako by směřoval jeho pohled na Vltavu, jejíž vlny hlasitě narážejí na zídku oddělující chodník od řeky. Otevřené oči hledí ztuhle směrem do nekonečné dálky. Po otočení zemřelého na záda je vidět v oblasti břicha hluboko zapíchnutý nůž, jehož část čepele s černou rukojetí směřuje kolmo z rány. V okolí rány je velké množství již zaschlé krve. Tato zaschlá krev se nachází i na zemi pod tělem zemřelého v oblasti břicha. Technik provedl detailní ofocení zemřelého a zajistil na rukojeti nože daktyloskopické stopy.

Lékař následně provedl podrobné ohledání zemřelého a diktoval mi do zápisníku:

- zemřelý je muž ve věku 30-35 let, vysoký 170 až 175 cm, atletické postavy, jižní typ nejspíše Ital, či Turek, na těle jsou již známky rigor mortis - posmrtné skvrny, které svědčí o posmrtné ztuhlosti těla. Prohlídkou těla nebyly zjištěny žádné stopy po zápase a je zřejmé, že pachatel usmrtil poškozeného jedinou ranou nožem do břicha. Musel toto udělat z bezprostřední blízkosti.

Pokud se týče oblečení, jedná se o značkové zahraniční oblečení. Na těle má nátělník bílé barvy, světle modrou košili, kravatu žluté barvy, červené trenýrky, flanelový oblek černé barvy, černé kožené kotníčkové zimní boty, černý teplý tříčtvrteční kabát s hnědým kožešinovým límcem.

Lékař na závěr konstatoval, že vzhledem k povětrnostním podmínkám odhaduje dobu smrti mezi 18. až 19. hodinou. Dále uvedl, že pitva bude provedena až 2. ledna v Ústavu soudního lékařství ve Studničkově ulici a povede jí Prof. Vladimír Slavík, který zároveň zajistí vyjmutí nože z rány. Pitvy se zúčastní technik a kriminalista, kterého určí pan policejní rada.

Po této informaci jsem před odvezením na pitevnu provedl podrobnou prohlídku jeho oblečení. Bylo zvláštní, že u sebe neměl žádné doklady ani peněženku. V kapse saka jsem našel složený ubytovací lístek z ,,Grandhotelu Šroubek“ na Václavském náměstí, pokoj číslo 31 na jméno Salvatore Mocci.

Přítomní uniformovaní policisté provedli šetření v okolí místa činu, avšak nezjistili k případu nic podstatného.

Pohřební služba odvezla zemřelého do budovy soudního lékařství, kde byl v chladicím boxu v suterénu budovy uložen do doby, než bude provedena pitva.

Výjezdová skupina se vrátila do Bartolomějské ulice a já jsem ihned telefonicky o případu informoval pana radu. Pan rada rozhodl, že na pitvu pojede s technikem kolega Marek Morávek a já jsem byl pověřen provedením šetření v ,,Grandhotelu Šroubek“.

Společně s řidičem, který ve výjezdové skupině v případě potřeby nahrazoval pro prováděné šetření druhého kriminalistu, technikem a policistou z ostrahy v uniformě jsme odjeli do ,,Grandhotelu Šroubek“. Bylo deset minut před půlnocí. Na recepci bylo velice rušno, hosté procházeli do kavárny, kde probíhala silvestrovská oslava. Na recepčním byly patrné stopy po společenské únavě, kterou přináší výkon jeho služby o silvestrovské noci.

Po našem příchodu a představení, recepční, který měl na své uniformě jmenovku Václav Vydral nám na předložení ubytovacího lístku z knihy hostů zjistil, že dotyčný muž se zde ubytoval dne 30. prosince v 17 hodin a že by zde měl být ubytován do 2. ledna 1924. K zápisu předložil italský pas na jméno Salvatore Moci nar. 1. 4. 1888 v Miláně, obchodník s vínem. Recepční dále uvedl, že přijel taxíkem z Karlových Varů a že mu řekl, že je tam na léčení v ,,Grandhotelu Pupp“ s jaterní nemocí již od začátku prosince letošního roku a požádal, aby mu na pokoj bylo přineseno bílé mělnické víno, které se může pít i během léčby, protože je lék. Recepční si toto pamatoval vzhledem k tomu, že se v hotelové vinotéce toto víno nenachází, a proto muselo být přivezeno provozním přímo z obchodu s vínem z prodejny v Nerudově ulici.

Požádal jsem o klíč od pokoje jmenovaného a společně s druhým recepčním, který se zúčastnil prohlídky jako svědek, jsme provedli prohlídku pokoje číslo 31. Na pokoji byly ve skříni uloženy pánské svršky a spodní prádlo a na skříni prázdná cestovní taška. V koupelně byly holící potřeby. V pokoji jsme nenašli žádné doklady totožnosti, či jiné písemnosti. Bylo patrné, že zemřelý přijel do Prahy na oslavy konce roku a na pokoji se nechtěl příliš dlouho zdržovat.

Technik provedl fotodokumentaci věcí zemřelého a stavu pokoje. Po té zapečetil pokoj úřední páskou, aby dovnitř nemohl nikdo bez našeho souhlasu vstoupit.

Po skončení prohlídky nás recepční požádal, že máme pozdravovat pana komisaře Boukala z našeho oddělení a že by pro něj měl informaci, kterou může ale sdělit i nám.

Řekl jsem mu: ,,To budu velmi rád a samozřejmě pana kolegu budu o vašem vstřícném přístupu informovat.“

,,Víte, pane komisaři, pan Mocci po svém příjezdu včera večer, šel do naší kavárny, kde si dal večeři, chvíli poseděl a seznámil se s jednou moc atraktivní slečnou.

Je to ,,zrzavá Rozi“, která občas chodí do naší kavárny, a zde se seznamuje převážně s cizinci. No a včera kolem 21. hodiny společně s panem Mocci z našeho hotelu odešli. Já bych tomu nevěnoval příliš pozornost, ale všiml jsem si, že za nimi odešel po chvilce i její pasák ,,Franta Rána“, který je známý tím, že nemá občas daleko k nějaké té ráně, když klient nechce za své služby jeho dívkám zaplatit. Tak jsem si říkal, že možná bude na Silvestra hodně veselo, když na sebe narazí ten Ital a Franta. No, a pan Mocci se do dnešního dne do hotelu nevrátil, a jak jsem slyšel, tak už se ani vrátit nemůže. Mám vážnou obavu, zda k vraždě nedošlo právě v souvislosti s tím Frantou“.

,,Moc děkujeme za tuto informaci a v případě, že to bude dobrá stopa, budete mít u nás hodně pozitivní záznam.“

,,Pane komisaři, mně bude stačit, když dostanu svůj obvyklý honorář z vašeho fondu. To víte, každá koruna je v dnešní době dobrá.“

,,To je samozřejmé, uvidíme, jak budou vaše informace důležité, ale nebojte se, nikdy jsme nikoho v takovém to případě neošidili“.

,,To já vím, tak hodně zdraví do nového roku pane komisaři“.

,, Díky, a také vše nejlepší“.

Po těchto slovech jsme odjeli zpět na služebnu do Bartolomějské ulice. Bylo už něco před 3. hodinou ranní.

Já jsem se šel ihned podívat do naší kartotéky pachatelů a v rubrice ,,násilí“ jsem našel pod přezdívkou,, Franta Rána“ nacionále dotyčné osoby:

-František Pacovský nar. 12. 6. 1880 v Praze, bytem Žižkov, Zvonařova ul. 15, 6x soudně trestán pro násilí na druhé osobě, pozn. Pozor - bývá ozbrojen a při zatýkání klade aktivní odpor,

K osobě ,,Zrzavé Rozi“ jsem našel v kartotéce v rubrice prostituce následující nacionále:

Milada Vojtíšková nar. 5. 6. 1903 v Praze, bytem Žižkov, Křížovského ul. 4, 2x  soudně trestána za prostituci,

                                                         Pasák: František Pacovský řečený Franta Rána

Po zjištění totožnosti uvedených osob jsem se rozhodl, že provedu jejich zatčení a předvedení a zároveň domovní prohlídku, zda nenajdu nějaké věci patřící zavražděnému.

Vzhledem k agresivitě pachatele jsem požádal o asistenci celého eskortního oddílu, který byl složen z 6 uniformovaných policistů a řidiče. Já jsem jel na místo s vozidlem výjezdové skupiny společně s technikem a řidičem.

Cítil jsem, jak mi buší srdce a jak jsem pod vlivem nějakého dosud nepoznaného vzrušení. Po příjezdu do ulice Zvonařovy k číslu 15 jsme potichu vystoupili z vozidel. Technik odemkl zámek na vstupních dveřích do domu. V přízemí byl byt s cedulkou správcová Věra Nováková.

 

Technik opět otevřel dveře do bytu. Když jsem s technikem a policistou v uniformě vstoupil do bytu, tak jsme slyšeli z ložnice chrápání. Vešli jsme dovnitř do ložnice. Zde na manželských postelích spala dvojice starších manželů. Muž chrápal a žena spala v druhé části postele na boku otočená k oknu. Policista v uniformě k ní přistoupil a pozdravil. Žena otevřela oči a posadila se na posteli a byla v šoku. Policista ukázal na pusu a zašeptal.

,,Omlouváme se paní správcová, ale jdeme za panem Pacovským, a nevíme, ve kterém bytě bydlí. Určitě nebude mít na bytu cedulku.“

Ona roztřeseným hlasem řekla: ,,Bydlí ve druhém patře byt číslo 8, cedulku na dveřích nemá.“

Já jsem se jí otázal: ,,Můžete nám popsat, jak to v bytě vypadá?“

,,Za dveřmi je chodba, vlevo mají ložnici, vedle koupelnu, záchod, vpravo kuchyni. Více místností tam není“.

,,Máte rezervní klíč od bytu?“

,,Mám, ale oni budou stejně zamčeni.“

,,Když, říkáte oni, koho tím máte na mysli?“

,,Já tím myslím Frantu Ránu a tu jeho šlapku, Zrzavou Rozu, on si jí vedl večer kolem deváté hodiny domů a byli silně pod parou, určitě teď tu opici spolu vyspávají“.

,,Děkujeme za informaci, zůstaňte v posteli a klidně spěte dál. Omlouváme se, ale jinak to nešlo“.

,,Tak, jo dobrou noc“.

Když jsme došli k bytu číslo 8 ve druhém patře, tak na dveřích nebyla skutečně žádná jmenovka. Technik zjistil, že vchodové dveře do bytu jsou uzamčené a klíč je v zámku. Dveře odemkl. Do bytu jsme potichu vstoupili všichni včetně dvou policistů v uniformě. Uslyšeli jsme z ložnice mužské chrápání. Pomalu jsme otevřeli dveře a zde ležel na posteli nahý muž a žena. U postele stála rozpitá láhev šampaňského. Všude byly cítit výpary alkoholu a nečistot. Přistoupil jsem ke spícímu muži a zakřičel:

,, Tak Franto, spadla klec, už jsme si pro tebe přišli“.

Muž vyskočil, vytřeštil oči a snažil se mne napadnout. Byl jsem připraven na jeho reakci a zkroutil jsem mu ruku za záda a znehybnil ho a položil za pomocí páky na zem na břicho.

 Žena se posadila a začala pištět. Přistoupil k ní policista v uniformě a řekl: ,,Klídek paničko, není důvod, abyste takto vyváděla“.  Žena přestala pištět a zakryla si tělo dekou.

Muže i ženu si převzala eskorta. Já jsem jim oznámil, že po té, co se oblečou, budou převezeni k výslechu do Bartolomějské ulice. Nic na to neříkali a bylo vidět, že jsou v šoku.

Společně s technikem jsem provedl prohlídku bytu a v kuchyni na stole jsem našel pas zemřelého a jeho peněženku, ve které byly americké dolary a české koruny. Technik vše ofotil a zajistil daktyloskopické stopy. Po té věci uložil do sáčku a odnesli jsme je sebou. Byt byl opět při odchodu zapečetěn.

Po příjezdu do Bartolomějské ulice byli oba dáni do oddělených cel pro zadržené.

Já jsem šel do své kanceláře a čekal jsem na vyhodnocení zajištěných stop z místa činu z nože s kontrolními otisky podezřelého.

Po 20 minutách mi technik telefonicky oznámil, že otisky jsou shodné a patří osobě Františka Pacovského.

Mezitím jsem si udělal kávu ke snídani, namazal si dva chleby se sádlem, umyl se a oholil. Cítil jsem se jako znovuzrozený. Žurnál v těchto svátečních dnech nebyla služba 24 hodin, ale trval po celou dobu svátků s tím, že měl svá nepsaná pravidla.                                

V případě, že se nic nedělo, byl detektiv, pokud byl ženatý a měl rodinu doma na telefonu. Svobodní museli být v práci po celou dobu služby. Po převzetí případu jej dělal celý bez ohledu na čas až do konce jeho zadokumentování. Teoreticky se mohlo stát, že služba trvala nepřetržitě 72 hodin.

Rozhodl jsem se, že nejdříve bude proveden  výslech ,,Zrzavé Rozy“.

Přivedl jí z cely policista v uniformě a výslechu byl přítomen jako druhý kolega řidič výjezdu.

Výslech započal v 9 hodin ráno 1. 1. 1924.  Rozhodl jsem se, že si nejdříve popovídáme.

,,Tak, milá Rozo, asi víš, proč jsi tady. Musím ti říci, že to, co se stalo, není žádná sranda a že ti jde doslova o život. Loupežná vražda znamená doživotí, nebo trest smrti. Je to naše první setkání a chci ti říci, že jsem zvyklý jednat s každým na rovinu. Nemám rád, když si někdo vymýšlí a myslí si, že jsme hloupí a že na něj nikdo nemá.

V tomto případě je to zcela jasné, jsou důkazy, že tvůj milenec zavraždil a oloupil toho Itala. Je jen otázkou, co z toho plyne pro tebe. Buď můžeš být spoluobviněná a trest jsem ti říkal, nebo z tebe můžu udělat svědka a pak máš reálnou šanci, že budeš stíhána za neoznámení věci, což je myslím si, zcela nicotné proti tomu, co ti hrozí za spoluvinu u vraždy. Abys mohla být svědkem, nesmíš si nic vymýšlet a musíš vše podrobně popsat.

Záleží jen na tobě. Já tě nebudu k ničemu nutit. Každý je sám svého štěstí strůjcem. Dám ti cigárko a ty se rozmysli, jak chceš vypovídat.“

,,Pane komisaři, to cigárko nechci a k věci budu vypovídat a řeknu vše po pravdě. Určitě víte, že Franta je můj pasák. Chodíme občas, jak se říká ,,na lov“ na cizince, do toho hotelu. Já umím italsky, anglicky a rusky. Večer 30. prosince jsme seděli v baru. Ten muž si ke mně přisedl a objednal pro nás koňak. Po chvíli jsme se spolu přesunuli ke stolku v rohu kavárny. Asi po dalších dvou koňacích jsme se domluvili, že půjdeme ke mně a budeme u mne celou noc a celý Silvestr až do půlnoci, s tím, že já zajistím nějaké občerstvení a na Silvestra půjdeme někam na tah. Vzhledem k tomu, že se jednalo o delší čas, dal zálohu 500 korun s tím, že zbytek dalších 1.500 korun doplatí na Silvestra večer. Já jsem tu zálohu předala Frantovi ještě v té kavárně.

U mne jsme byli až do Silvestra odpoledne, kdy on chtěl jít na pivo k Pinkasům. Byl docela pod parou. Pořád chlastal, ale bylo vidět, že má nějaké zdravotní problémy, protože mi dvakrát ,,poblil“ záchod. Tvrdil, že se léčí s „játrama“, ale že už je skoro zdravý. Při tom pil koňak a pivo. V posteli to bylo také nic moc, ale to víte kšeft, je kšeft.

Včera večer jsme se pak procházeli po Karlově mostě. Najednou k nám přistoupil Franta a chtěl ten zbytek peněz. On ten ,,talián“ byl pěkně ,,nalitej“ a něco mumlal, že si to nezasloužím. Fanda ho chytl a odtáhl pod most k tomu oblouku. Já šla za nimi. Nikdo tam nebyl a bylo tam ticho a tma. Stáli proti sobě, a začali do sebe strkat a Fanda najednou z ničeho nic dostal facku. To ho nějak rozdovádělo a vytáhl nůž a bodl toho muže do břicha. Já jsem stála od nich asi 5 metrů a byla jsem z toho v šoku. Když ten ,,talián“ upadl na břicho, tak ho Fanda prohledal a vzal mu peněženku a pas. Prohlédl ho, zda nemá nějaké další doklady a říkal, že bude dobré, když ho nikdo nebude znát a hledat. Pak jsme spolu šli na tah a v noci k Fandovi domů. On platil útratu z těch peněz toho Itala. To je asi tak všechno. Pak jste přišli a zatkli nás.“

 ,,Tak tomu bych docela věřil. No a jaký byl váš plán ohledně těch peněz, jak s nimi naložíte? Přeci jen tam bylo něco kolem 20.000 korun v různých měnách.“

,,Jo, to já nevím, musíte se zeptat Franty, on si to vše dělá sám“.

,,Tak jo napíšeme a uvidíme, co bude dál, souhlasíte s tím?“

,,Ano, už to chci mít za sebou“.

Po sepsání protokolu a podpisu protokolu byl její výslech ukončen v 10.30 hodin.

Ve 13 hodin začal výslech podezřelého Františka Pacovského alias ,, Franty Rány“.

Po jeho předvedení do kanceláře na něm bylo vidět, že si je vědom situace, která nastala.

Chtěl jsem vést výslech stejným způsobem jako výslech jeho milenky, ale Pacovský začal mluvit sám od sebe:

,,Pane komisaři, jsem si vědom toho, proč jsem zde a co se stalo. Bylo to ode mne zkratové jednání, které nebylo vůbec promyšlené. Chtěl jsem jen, aby ten Ital zaplatil to, co bylo dohodnuto, ale on mne vyprovokoval, dal mi facku a mně se zatmělo před očima a vytáhl jsem nůž a bodl ho. Bylo to ode mne jednání, o kterém jsem nepřemýšlel. To, že jsem mu pak vzal peněženku a doklady bylo spíše pudové jednání, chtěl jsem se zachránit, ale byla to hloupost. Více k tomu, co se stalo, nechci vypovídat, necítím se moc dobře. Jsem si vědom, že mne čeká trest a jsem schopen ho přijmout, myslím si, že by se ale mělo prokázat, že se nejedná o vraždu, ale jen o zabití. Více k tomu fakt nechci víc uvádět.“

,,Dobře, respektuji vaše právo na vyjádření k věci po svém.  Sepíšeme protokol o vaší výpovědi. Veškeré písemnosti pak předám vyšetřujícímu soudci, který rozhodne o dalším postupu ve věci, včetně vaší případné vazby. Říkám na rovinu, že se bude provádět ještě velké množství různých úkonů a ukončení celého vyšetřování může trvat i půl roku. Je pravděpodobné, že budete muset být po tuto dobu ve vazbě. Říkám vám to vše zcela na rovinu. Ještě než dnes vše ukončíme, můžete se mne zeptat na to, co vás zajímá.“

,, Co, bude s Rozou?“

,,To nevím, o tom se bude teprve rozhodovat.“

,,Ona o ničem nevěděla, měla jen splnit to, na čem jsme se dohodli s tím Taliánem a to udělala. Nic jiného.“

,,Já vím, myslím si to stejné. Uvidíme, jak se k tomu postaví soudce a pak soud.“

Po skončení tohoto rozhovoru byl odveden zpět do cely. Ihned jsem o výsledku mého šetření a postupu telefonicky vyrozuměl našeho pana policejního radu Knotka, který mne pochválil a upozornil mne na skutečnost, že veškeré písemnosti musí býti neprodleně doručené vyšetřujícími soudci a ten určí další postup ve věci.

Následně jsem sepsal veškeré potřebné záznamy, seřadil spis a odvezl jej vyšetřujícímu soudci ke stanovení dalšího postupu. Vyšetřující soudce byl od počátku o postupu informován a informoval mne, že o uvalení vazby rozhodne ve středu 2. ledna dopoledne. Dále mne upozornil, že chce co nejdříve pitevní zprávu a protokoly o vyhodnocení stop.

 Ve středu 2. ledna na ranní poradě šéf seznámil kolegy s případem, popsal detailně můj postup a pochválil mne, přičemž vyzvedl moji rychlou pohotovou reakci při zjištění totožnosti pachatele a jeho následné zadržení a zajištění předmětů doličných a správně zvolenou taktikou výslechu podezřelého i jeho přítelkyně, která vedla k jejich doznání.

Na došetření případu byla vytvořena skupina, ve které jsem byl já a kolegové z kanceláře Boukal a Morávek.

                                              

Po příchodu do kanceláře z porady kolega Morávek vytáhl ze spodního šuplíku stolu láhev moravské slivovice a řekl:

,,Tak, tě Leo vítám mezi opravdové detektivy na oddělení vražd. Tímto případem jsi všem ukázal, že už nejsi žádný elév. Tak si můžeme i tykat.“

Po té, nalil tři skleničky po okraj a všichni tři jsme si přiťukli na tykání a na to, aby se nám další spolupráce vydařila.

Netušil jsem, že se stanu vyřešením uvedeného případu slavným. Na oddělení byl zvyk, že pan rada po vyřešení vraždy pozval do své kanceláře novináře a umožnil jim, aby detektiv, který případ objasnil, jim mohl o případu podat podrobnější informace a zodpovídal jejich případné otázky.

Toto se stalo po skončení vyšetřování případu a předání kompletního spisového materiálu vyšetřujícímu soudci, který ve věci vypracoval obžalobu k soudu.

Pan policejní rada na 5. února ve 14 hodin svolal tiskovou konferenci, kde on sám nejdříve popsal novinářům celý případ a pak pokračoval:

,,Vážení pánové, představuji vám svého kolegu Leopolda Nováka, který při vyšetřování tohoto případu prokázal bystrost svého úsudku a logického myšlení a jen díky jeho aktivitě došlo k rychlému zatčení pachatele a zajištění důkazů, Za celou svoji kariéru jsem neměl ve svém týmu žádného nováčka, který by byl schopen do 6 hodin od nahlášení mordu případ objasnit, získat přiznání pachatele a zajistit nezvratné usvědčující důkazy.“

Po tomto jeho oslavném projevu mne novináři zpovídali a druhý den vyšlo v novinách několik článků týkajících se tohoto případu.

Stálo v nich mimo jiné:

,,Detektivní elév, který sám objasnil vraždu cizince v rekordním čase“

nebo

,,Roste nám nový policejní rada?“

,,Nové myšlení a postupy mladého detektiva při objasnění složité vraždy.“

Za vyřešení případu jsem dostal od pana policejního presidenta odměnu 500 korun, kterou jsem samozřejmě použil na uhrazení útraty při posezení celého oddělení na oslavě ukončení případu v restauraci ,,U Medvídků“.

Tím jsem se stal opravdovým členem pražské mordparty a ostatní kolegové se ke mně již nechovali s určitým despektem, ale brali mne jako plnohodnotného člena týmu.

 

                                                     

---