Životní příběh prvorepublikového pražského detektiva - 7. kapitola

7. kapitola Neobjasněná vražda

                                        /kufr přivážející smrt/

Je čtvrtek 24. prosince 1936 hodinu před půlnocí. Sedím v křesle, v obývacím pokoji našeho rodinného domku v Klánovicích u Prahy u stolku, na kterém stojí ozdobený vánoční stromeček. V ruce držím skleničku červeného vína, které pomalu popíjím a vychutnávám si jeho lahodnou nasládlou chuť vína pocházejícího z rozlehlých vinic z Mikulova, od strýce Váni, který každý rok na vánoce neopomene poslat tento demižon s pozvánkou na pobyt o prázdninách pro mne, moji manželku a naše dvě dcerky Anežku a Terezku.

Jsem šťastně 10 let ženatý s mojí první velkou opravdovou láskou Liduškou Piskáčkovou, která už není učitelkou, ale stará se o výchovu našich dvou dcer ve věku 4 a 6 let. Bydlíme v malém domečku u lesa a jsme zde šťastni. Možná si řeknete, že je to daleko od mého pracoviště v Bartolomějské ulici, ale vlak z klánovického nádraží na Masarykovo nádraží jede necelých 25 minut a dalších 5 minut je to pěšky do mé kanceláře v Bartolomějské ulici.

Členem pověstné ,,pražské mordparty“, jsem už více jak 13 let a blíží se slavnostní okamžik, kdy 1. ledna 1937 se mám stát nástupcem slavného pana rady Knotka ve vedení 4. oddělení kriminální služby specializovaného od roku 1933 na vraždy a násilnou trestnou činnost.

V době od nástupu k policii jsem vystudoval dálkově Právnickou fakultu University Karlovy, absolvoval množství různých speciálních kursů a řešil množství závažných případů.

Případy jsem neřešil sám, ale společně s dalšími kolegy z tohoto oddělení. Složení na oddělení se postupně měnilo, jak starší kolegové odcházeli do důchodu nebo se odstěhovali.

Za celou dobu mého působení na tomto oddělení se nám podařilo objasnit většinu případů až na tři, z nichž je jen jeden, který stále nosím v hlavě a přemýšlím o něm. Mám strach, že jak léta běží dál a dál, tak se šance na objasnění tohoto případu stále vzdaluje a pravděpodobnost, že vrah bude dopaden, je skoro nulová. Při tom k objasnění jsme měli tak blízko.

V kriminalistice to už tak chodí, že mezi úspěchem a neúspěchem je jen malinká dělící čára a někdy rozhodují i maličkosti, které se nejdříve mohou zdát zcela nepodstatné, ale na objasnění případu mohou mít velký vliv.

Případ, který neustále nosím v hlavě je případ ze začátku září roku 1933.

Ve čtvrtek 31. srpna 1933 jsme se vrátili s rodinou z měsíční dovolené u strýce Váni v Mikulově. Byl jsem rád, že už jsme opět doma a těšil jsem se do práce. Přeci jen jsem nebyl zvyklý každý den popíjet vínko a vlastně být neustále, jak se říká pod vlivem alkoholu. Ke konci pobytu mne začínala pobolívat slinivka a hrozil jsem se případných následků, které by mohly nastat.

Do práce jsem měl nastoupit v pondělí 4. září.

V sobotu 2. září večer před 18 hodinou jsem měl telefon z práce a byl jsem kolegou majícím službu informován, že na Slovensku byly jako zavazadla na dráze nalezeny dva kufry, které byly odeslány z nádraží v Praze a obsahovaly části lidského těla a policejní rada Knotek si přeje, abych ihned přijel do práce a ujal se vyšetřování tohoto případu.

Ihned jsem odjel do práce a zde jsem byl informován přímo panem policejním radou Knotkem, že byl telefonicky vyrozuměn ze služebny v Bratislavě a následně v Košicích, že zde ve vlacích byly nalezeny dva kufry, ze kterých prosakovala krev a po jejich rozbalení v nich byly nalezeny ostatky lidského těla.

Jako prvotní informaci mi předal hlášení, ve kterém stálo:

Na vlakových nádražích ve vlacích, které přijely z Prahy do Bratislavy a Košic byly v dopoledních hodinách 2. září 1933 nalezeny dva kufry obsahující části lidského těla. Podle prvotního zjištění kufry nejspíše pachatel nechal v kupé před odjezdem vlaku z Prahy, avšak každý kufr v jiném vlaku. Jeden ve vlaku odjíždějícím z Wilsonova nádraží a druhý ve vlaku odjíždějícím z Masarykova nádraží.

Pan policejní rada mi případ přidělil a odjel domů za rodinou s tím, že si vyžádal, abych jej telefonicky neprodleně informoval v případě, že dojde při vyšetřování věci k nějakému posunu k objasnění věci.

Já jsem ihned telefonoval na oddělení do Bratislavy a Košic a chtěl jsem nechat ihned v nočním vlaku poslat kufry zpět do Prahy s tím, že jsem požádal, aby byl obsah zaletován, aby nemohlo dojít k dalšímu prosakování krve a zničení případných stop.

Slovenští policisté toto odmítli z důvodu, že chtějí nejdříve prokázat, že se jedná o ostatky jedné a téže osoby a uvedli, že nejdříve provedou prohlídku ostatků těla a pitvu a pak vše i s protokoly pošlou do Prahy, protože je zřejmé, že Praha je místem tohoto hrůzného činu. Pitva byla provedena ještě v noci téhož dne 2. září 1933.

Do Prahy byly kufry a veškeré písemnosti doručeny speciálním kurýrem až v neděli 3. září odpoledne.

Vzhledem k tomu, že již byla provedena pitva a prohlídka veškerých zajištěných věcí došlo k zásahu do zajištěného materiálu. Po prostudování veškerých písemností jsem byl zděšen.

V množství úkonů, které policisté na Slovensku prováděli, došlo k opomenutí sejmutí daktyloskopických stop z kufrů a dalších zajištěných materiálů a tyto již ve fázi, kdy s veškerým důkazním materiálem bylo na Slovensku manipulováno nebylo možno zajistit.

Po prostudování veškerých materiálů a prohlídce doručených kufrů a věcí jsem udělal následující zápis:

Provedeným šetřením bylo dosud zjištěno:

1. První hnědý starší cestovní kufr ovázaný provazy objevil zaměstnanec drah 2. září v osobním vlaku, který přijel z Prahy v železniční stanici v Bratislavě v 10 hodin dopoledne. Kufr odjel odložený v kupé vlaku z Masarykova nádraží dne 1. září 1933 večer.

Kufr obsahoval ženskou hlavu a dolní končetiny zabalené do ložního prádla.

2. Druhý kufr s ženským trupem objevili téhož dne v podvečer v jiném vlaku v Košicích. Tento kufr ukrýval ženský trup a ruce. Kufr odjel stejným způsobem také dne 1. září 1933 večer z Wilsonova nádraží.

Údy i trup byly zabaleny do prostěradla a kufr byl vystlán novinami. Všechny údy byly složeny, tak aby se dal kufr zavřít.

-Kromě částí těl obsahovaly kufry několik novinových výtisků různého data, pánské spodní prádlo, dámské kombiné, mycí houbu a netradiční prostěradla s vyšitým písmenem "K" resp. "K 1".

Oba kufry vážily i s nákladem 70 kilo a je tudíž zřejmé, že je do vlaku do kupé musel naložit muž, který měl velkou sílu a k dovezení kufrů na nádraží musel užít dopravní prostředek.

Záznam o výsledku pitvy konané v Bratislavě dne 2. září 1933:

- Pitva prokázala, že nalezené části těla patří totožné osobě ženského pohlaví, která byla usmrcena dvěma údery do hlavy pravděpodobně kuchyňským sekáčkem. Bezprostředně po té vrah dvěma řezy ostrým předmětem oddělil hlavu od trupu. Pak stejným nástrojem, zřejmě nožem, bodl sedmkrát do již mrtvého a bezhlavého těla. Prohlídkou obsahu žaludku bylo zjištěno, že nejméně jednu a nejdéle dvě hodiny před smrtí žena snědla jablko…

Po přečtení doručených zpráv a pitevních protokolů jsem provedl vyhodnocení případu a sepsání zprávy, ve které jsem konstatoval:

- zavražděná je žena ve věku 20 - 25 let nezjištěné totožnosti

- doba smrti se prozatím odhaduje na 31. srpen 1933 v nočních hodinách, či v ranních hodinách dne 1. září 1933

- pachatel provedl odborné oddělení částí těla, je pravděpodobné, že má povědomí o anatomii těla a má základní znalosti z patologie či chirurgie, nebo by měl mít poznatky z řeznictví

- pachatel musel být sadista, či člověk duševně nemocný z důvodu velkého množství bodných ran v okolí srdce, způsobu usmrcení a následného oddělení orgánů těla

- podrobnosti k vlastnictví, výrobě kufrů a dalších věcí zatím zůstávají neprověřeny a to:

- několik novinových výtisků různého data,

- pánské spodní prádlo,

- dámské kombiné,

- mycí houba

- netradiční prostěradla s vyšitým písmenem "K" resp. "K 1".

Po vyhodnocení věci jsem zjistil, že vlastně nevíme vůbec nic. Navíc tento případ ve svém provedení a brutalitě se zcela lišil od ostatních případů, které jsme u nás prozatím vyšetřovali. Z tohoto důvodu jsem požádal pana radu o ustanovení vyšetřovacího týmu. Vzhledem k závažnosti případu nařídil pan rada, že na tomto případu bude pod mým vedením pracovat celé naše oddělení, které mělo 8 pracovníků a že budeme spolupracovat s dalšími složkami policie a státu.

Navrhl jsem další postup:

- zjištění totožnosti zemřelé

- pátrání na nádražích a vytěžení personálu vlaků, ve kterých kufry odjely z Prahy

- požádání veřejnosti prostřednictvím tisku o spolupráci

- pátrání v evidencích policie

- po vyhotovení fotografie zemřelé návštěvu nočních podniků a šetření u personálu zda jí neznají

- stejné šetření mezi prostitutkami

- dále jsem navrhl prověřit zajištěné další věci z kufrů:

 - několik novinových výtisků různého data,

- pánské spodní prádlo,

- dámské kombiné, ¨

- mycí houbu

- netradiční prostěradla s vyšitým písmenem "K" resp. "K 1".

- bude nutné také provést další šetření, které vyplynou ze zjištěných skutečností.

Věděl jsem, že to je jen nepatrný zlomek úkonů, které budeme muset provést, abychom vůbec zjistili totožnost zemřelé a zmapovali poslední chvíle jejího života a případného vraha.

Tento můj plán byl policejním radou Knotkem schválen.

Vzhledem k tomu, že jako prvotní bylo nutné zjistit totožnost zemřelé uvedené torzo lidského těla, které bylo převezeno a uloženo v Ústavu soudního lékařství, Studničkově ulici bylo umyto a opětovně prohlédnuto Prof. Vladimírem Slavíkem, který se ztotožnil s výsledky pitvy z Bratislavy.

Následně bylo vyfotografováno a fotografie byly zveřejněny v tisku s výzvou pro případné svědky.

Fotografie oběti, kufry a předměty z nich byly také vystaveny ve výloze policejní stanice v Bartolomějské ulici, kde si je prohlédlo značné množství lidí.

Všechna tato opatření měla pozitivní vliv na zjištění totožnosti zemřelé. Již v úterý 5. září se na oddělení dostavily dvě ženy, které uvedly, že zemřelá by mohla být jejich sestra Otýlie Vranská. Druhý den 6. září v Ústavu soudního lékařství tyto ostatky pozitivně identifikovaly. Následně do Prahy přijela i její matka, tělo jí nebylo ukázáno, protože identifikace už nebyla potřebná.

- dále se přihlásil student, který cestoval v kupé, ve kterém se jeden z kufrů našel. Ten popsal tmavšího podsaditého muže, který kufr do kupé přinesl a okamžitě vystoupil. Rozdílné popisy tohoto muže poskytli i další svědci, jeho totožnost však nebyla zjištěna;

- nečekali jsme, že už během prvního týdne vyšetřovaného případu jsme obdrželi skoro 700 dopisů týkajících se případu. Všechna udání se však ukázala jako neopodstatněná či motivovaná úmyslem někoho poškodit;

- již v pondělí 4. září 1933 v 8.00 hodin jsme uspořádali pro veřejnost výstavku kufrů, včetně kusů prostěradel a propagačního letáku ČSD, do kterých byly části lidského těla zabaleny;

- chtěli jsme tímto způsobem zjistit svědky, kteří by podali informaci k vystavěným věcem;

- cítil jsem, že bude nutné získat informace k majiteli kufrů. Jeden z kožených kufrů byl totiž odborně opravován. Navíc kufry musely být dopraveny z místa činu na dvě pražská nádraží. Člověka nesoucího vystavené kufry si mohli všimnout taxíkáři, nádražní zřízenci, průvodčí v tramvaji a další náhodní lidé;

- naší výstavku navštívilo tisíce lidí;

- dále byly fotografie kufrů a hlava mrtvoly zveřejněny ve všech novinách;

- od pražských prostitutek jsme zjistili, že Otýlie Vranská se v Praze živila prostitucí;

- veřejnost v uvedeném případu s námi hodně spolupracovala a na veškeré informace, které jsme k případu zveřejnili, byla ze strany veřejnosti okamžitá reakce. Po zveřejnění obsahu žaludku zemřelé jsme se dozvěděli, že jablko Otýlie Vranská snědla krátce před půlnocí v jedné noční kavárně.  Po té byla za hodinu spatřena u vchodu do taneční restaurace. Přestože byla v taneční restauraci častým hostem, dovnitř nevešla. Za několik následujících minut musela potkat svého, dodnes neznámého vraha;

- během vyšetřování jsme obdrželi téměř 5000 převážně anonymních dopisů a "zaručeně ověřených informací" o pachateli, které byly důsledně prověřovány, což značně zatěžovalo prováděné vyšetřování. Vše jsme museli důkladně prověřit a většinou se ukázalo, že si tímto způsobem si převážná část pisatelů a informátorů vyřizovala účty se sousedy a s dalšími pro ně nepohodlnými lidmi. Anonymně obviněn byl dokonce i věhlasný pražský chirurg, který se přátelil s tehdejším prezidentem T. G. Masarykem.

K osobě zavražděné bylo zjištěno, že Otýlie Vranská se narodila dne 9. března 1911 na Slovensku v  obci ,,Brezno nad Hronom“. Měla 5 sourozenců a to 4 sestry a jednoho bratra. Rodina byla sociálně velice slabá a otec zametal ulice a rodina žila ve stálé finanční tísni. Otýlie strávila za krádeže v dětství 3 roky v polepšovně. Už v 11 letech utekla z domu. V 18 letech byla trestána pro potulku. Nějaký čas pobývala v Žilině. Tvrdila o sobě, že je číšnice bez zaměstnání. V březnu 1933 odjela do Prahy za lepším živobytím. V žádné službě však dlouho nevydržela a začala si přivydělávat prostitucí. Pravděpodobně se však nejednalo o prostituci klasickou, spíše nabízela sexuální služby za ubytování, stravu, útratu v restauraci apod. Je možné, že se pokoušela seznámit s dobře zajištěným mužem, který by jí nabídl sňatek. Ostatní prostitutky jí pohrdaly a popisovaly ji jako naivní „vesnické tele“. Známá byla také pod přezdívkou „Slovačka“.

- výslechem její bytné jsme zjistili, že se dne 31. srpna 1933 najedla u své bytné. Zmínila se jí, že má kolem 20. hodiny schůzku s nějakým rotmistrem, který jí přislíbil sňatek a zaměstnání ve vojenské prádelně. Bytná jí prý vyčetla, že jí dluží za nájem a varovala ji, aby se nevracela po půlnoci;

- výslechem její spolubydlící, také prostitutky Velingerové jsme zjistili, že se Vranská pohybovala po městě v jejím doprovodu;

- v pasáži Koruna se kolem osmé setkaly skutečně s rotmistrem Josefem Pěkným;

- na schůzku však přišel s novou partnerkou prostitutkou Antonií Koklesovou, se kterou se Vranská znala už ze Žiliny. Podle Velingerové došlo k hádce, po které se Pěkný, Koklesová a Vranská společně přesunuli do restaurace ,,U Kupců“;

- tam se Vranská najedla a vypila několik piv. Stěžovala si, že nemůže jít tak pozdě domů, protože by se bytná zlobila;

- Koklesová jí nabídla k přespání vlastní byt, ale Vranská odmítla. Sdělila jim svůj úmysl přespat u číšníka z kavárny Rokoko. Ten však pracoval a navíc později vypověděl, že se s Vranskou neznal tak dobře, aby ji u sebe nechal;

- z restaurace trojice odešla na Karlovo náměstí, kde se kolem jedenácté Vranská od nich odpojila. Koklesová s Pěkným odešla do jeho bytu, kde se zdrželi až do rána;

- Vranská se přesunula do kavárny ,,U politické mrtvoly“, kam přišla s nápadným mladíkem s kudrnatými blond vlasy;

- jeho totožnost jsme však nikdy nezjistili. Ten jí objednal muškátové víno a jablko, které později pomohlo při určení pravděpodobné doby smrti;

- naposledy byla Vranská spatřena v restauraci ,,U Šmelhauzů“ v Melantrichově ulici asi hodinu po půlnoci;

- nahlížela do tanečního sálu, jako by někoho hledala, ale dovnitř nevešla a neznámo jak a kdy restauraci opustila;

- více se k pohybu Otýlie Vranské v inkriminovanou dobu nepodařilo zjistit;

- později se nám přihlásil student, který cestoval v kupé, ve kterém se jeden z kufrů našel. Ten popsal tmavšího podsaditého muže, který kufr do kupé přinesl a okamžitě vystoupil. Rozdílné popisy tohoto muže poskytli i další svědci, jeho totožnost však nebyla zjištěna;

- až do listopadu 1933 chodily do redakce deníku ,,Polední list“ dopisy opatřené razítkem „Fantom ulice“ a podepsané jménem Karel Wodowary či Karel X.Y.

- v nich se údajný vrah přiznal, že 1. září potkal Vranskou náhodou v Perlové ulici a po krátkém nenuceném hovoru jí nabídl, aby šli k němu do bytu. Tam si však řekla o peníze za pohlavní styk, takže si uvědomil, že je to prostitutka. Protože mu jedna taková v minulosti ublížila, Vranskou omámil, omráčil a její tělo rozřezal podle obrázku lidské kostry. Kufry odvezl na dvoukoláku na nádraží. Informace o profesi Vranské nebyla v té době veřejnosti známa.

- Fantom se také doznal k další nevyřešené pražské vraždě prostitutky Janotové. Zmínil se také, že chce ve vraždění pokračovat i v budoucnosti. Popsal se jako bohatý dědic a člověk značně zcestovalý. Doložil i jistou znalost angličtiny. Vraždil prý pro vlastní potěšení;

- ačkoliv dopisy působily autenticky, některé v nich obsažené informace zněly nevěrohodně;

- znalci odhadli, že pisatelem je asi čtyřicetiletý muž dobré inteligence s vyšším než základním vzděláním. Přestože některé dopisy donesl do redakce ,,Poledního listu“ pisatel osobně, nebyl nikdy dopaden.

Po ročním vyšetřování jsem veškeré poznatky a písemnosti vyhodnotil a napsal vyhodnocující úřední záznam, ve kterém jsem konstatoval, že:

- pitva těla odhalila na hlavě dvě rány způsobené nejspíše sekáčkem na maso.

- dále bylo prokázáno, že jedna rána byla zdvojená, útočník se tedy trefil dvakrát do stejného místa. Tato rána pronikla 6 cm hluboko do mozku a pravděpodobně způsobila bezvědomí;

- poté došlo k oddělení hlavy dvěma silnými řezy nožem, které bylo provedeno ještě za živa, o čemž svědčilo množství vdechnuté krve;

- vrah po smrti zasadil oběti ještě 7 bodných ran do levého prsu. Tři z ran pronikly do plic;

- poté v tříslech oddělil nohy. Ty ještě nařízl v kolenech, aby se daly v kufru ohnout;

- tělo bylo omyté a našla se na něm kokosová vlákna pocházející pravděpodobně z rohože, která se tehdy používala v koupelnách;

- to svědčilo o provedení vraždy v domácím prostředí;

- byty s vlastní koupelnou nejsou v Praze příliš běžné;

- v žaludku byly nalezeny nestrávené zbytky jablka;

- v původní pitevní zprávě byl naznačen jistý stupeň odbornosti při oddělování končetin. Tento závěr byl později na základě zjištěných faktů zpochybněn;

- na základě nestrávených zbytků jablka, které podle svědků snědla bylo prokázáno, že Vranská kolem půlnoci ,,U politické mrvoly“, a na základě rozboru této stravy, se předpokládá, že musela zemřít 1. září mezi 1. a 3. hodinou ranní.

- ačkoliv personál podniku „U politické mrtvoly“ podezřelého blondýna od vidění znal, nedokázali k jeho osobě uvést nic bližšího.

- rotmistr Pěkný se na policii nepřihlásil a musel být vypátrán. Nabídku k sňatku i hádku s Vranskou popřel. S Koklesovou si navzájem potvrdili alibi. Jejich alibi jim dosvědčil i číšník z kavárny Rokoko;

- opravář kufrů se zvláštními anglickými zámky se přes opakované výzvy nepřihlásil;

- žádné další stopy se nám nepodařilo zajistit;

- veškeré podněty od veřejnosti bylo nutné prověřit, což vyšetřování značně zbrzdilo;

- revize případů tří nevyřešených vražd prostitutek z předchozích let, včetně vraždy Janotové, také nepřinesla žádný výsledek;

- dopisy se jmény domnělých pachatelů docházely na policii velice dlouho a celkem jich bylo přes 5000;

- jedním z obviněných se stal dokonce přítel prezidenta Masaryka MUDr. Arnold Jirásek.

Spis mám stále u sebe v tresoru a dost často jej čtu, ale nejsem prozatím schopen zjistit skutečnosti, které by vedly ke zjištění pachatele.

---