Bezejmenné krásce...

Tak jsem dnes seděl v naší dolní hospůdce na terase (na zahrádce),a neměl s sebou knihu na čtení jako obvykle.Jo,možná to zní divně,ale když jdu sám v létě na pivo,tak si užívám mnoho věcí najednou.Léto,pivo,sluníčko,rum,čerstvý vzduch a knihu.No a když nejdu sám tak prostě a sprostě kecáme.Dnes ale tak nějak není sluníčko.Dokonce i trochu sprchlo.Kniha zůstala doma,a já vzal místo ní do ruky svoji umělou inteligenci.Do mobilu se totiž dá nacpat taky spousta věcí.Listoval jsem v esemeskách a narazil na jeden koncept.Zajímavý koncept.Veršovánku psanou ráno v autobuse při cestě do práce.Já nastoupil,a ona tam již seděla.A téměř vždy tváří naproti mně.Asi možná ne kráska na první pohled,snad ani žádná miss.Nicméně pro mne...Nicméně pro mne,kráska - žádoucí,a nedostupná.Tři roky jsem se s ní takhle potkával a míjel.I když...jednou už jsem se skoro odhodlával ji oslovit,ale asi tak osumnáctiletá slečna,a já...již mírně prošedivělý seladon...A tak...ani neznám Tvé jméno,a teď po letech teprve konečně zveřujňuji pár slůvek jen a jen pro Tebe...Má krásko!