Poutník

Kde máš konce cest poutníku?

Blázne nekonečnem pachtící,

hledáš v rozthaném svrchníku

tvář pravě plající.

Tak moc ji miluješ,

tak moc ji věříš,

však ty uvězněn v mase a v krvi

přesto přešels až k životu pokraji

a slepý k věčnosti

natahuješ ruku svou

a náhle... lehce... ona odlétla.

To tvým údělem poutníku věčností

milovat a nikdy nepoznat,

milovat a nikdy nemít.