Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO výchove
Autor
gabi tá istá
Cez sklo vidím, že Petra sedí s Alenkou na sedačke, nie je vo vozíku. Vidia ma. Nie je to bežná situácia. Kým prejdem okolo, utriem si zahmlené okuliare, dvere sa otvoria a Eva ju už vezie ku skrinkám. Zakričím Alenke pekné Vianoce a po Daliborovi posielam vianočnú pohľadnicu, nech im nenašliapem.
„Čo to bolo za obálku?“
„Napísala som dievčatám vianočné prianie a poďakovanie, že sme rady, že sme si ich našli.“
„V poslednej dobe sa ľuďom pcháš do zadku.“
„Petra, to čo bolo?! Ak niekomu poďakujem, to je pchanie sa do zadku?!“
Nemá dobrú náladu.
„Posledné dve hodiny som ležala. Aj Marika na mne videla, že sa niečo deje. Aj Alenka povedala, že takúto ma ešte nevidela.“
Hnevá sa pri obliekaní, zle ju postavím, zle ju posadím. Cestou mlčí, v autobuse sa postavím za ňu, nech na mňa nevidí. Je plno, stojím.
Vidím, že situácia sa od rána zmenila, tento raz jej idem merať na istotu. Tridsaťosem jedna. „Bolí ťa niečo? Ak nie, teplota sa zráža až nad tridsaťosem päť.“
„Hlava.“
„Dobre, prinesiem ti Ibalgin, bude ti lepšie. Môžeš sa vyzliecť do pyžama a ľahnúť si.“
„Už sa nebudem vyzliekať.“
„Ako chceš.“
Zrejme je urazená, že som jej ráno neverila a nenechala ju doma. Ale mám jej teraz, dvadsaťsedem ročnej pripomínať rozprávku o vlkovi, ktorému na hrob napísali – Luhárovi, i keď pravdu vraví, sa neverí? Toto som ich učila ako malé dievčatká.
Ukazuje mi anjelika pre Ivanu, ktorého za ňu dokončili kamarátky, lebo ona už nevládala. Už keď išla z masáže, bolo jej hrozne. Ani obed nedojedla. Mali bulgur, priznáva, že by jej to nechutilo, ani keby bola zdravá.
„Všetky tri baby sú super, len s Táňou som si celkom nesadla, je taký studený čumák. Tú by som za mamu nechcela.“
„Ešte horšia ako ja?“
„To zas nie. O kúsoček lepšia.“
Aaaa, sranduje, to sa mi páči, je naša.
Lenže ona to myslela vážne. Pokračuje: „Ty nevieš nájsť stred. Buď si ma vôbec nevšímaš, zo všetkého sa smeješ, alebo sa tváriš, že si v prdeli. Keď som chodila do školy, starala si sa o mňa. Teraz je medzi nami sklo. Sklo! A nie a nie ho rozbiť.“
Odchádzam do kuchyne. Vyšľahám krém, naplním do lisu a vytláčam na koláčiky, ktoré som pripravila dopoludnia, ozdobnou trubičkou kopčeky. Prichádza Monka, nepreruším prácu.
„Monka, máš na tanieri halušky, zohrej si.“
„Čo je mamička? Máš smutný hlas.“
„Ale nič.“
„Neberte všetko tak vážne. Zasa som za debila. No bože, tak mi niečo vyletelo z huby!“
Sama sa prezradila.
„Čo je Petra? Povieš mi, o čo ide?“
„Nie, nechce sa mi o tom hovoriť!“
Kým Monka zje, dozdobím, uložím do chladničky, uvarím kávu a sadneme si spolu do obývačky. Bavíme sa, čo nové v robote, a tak.
Zrazu mi príde smiešne, čo mi bolo predtým ľúto. Porozprávam Monke, čo som sa dozvedela, aká som ja matka. Nemala som sa pýtať, tak mi treba.
„Ale pre nás s Ivanou si dobrá! Nás si dobre vychovala.“
8 názorů
gabi tá istá
07. 11. 2017Jaaaarko, vieš ako si potešil? Objímam ťa, brat môj...si mi tak blízko, aj na diaľku
Hezká pointa. Ta Mončina replika určitě zahřála. Tvoj o hromadu starší brat z Moravy (či Sliezska).
gabi tá istá
07. 11. 2017agáta, niekoho mi pripomínaš...pri všetkej skromnosti, celá JA! :) máme naozaj pekný - slnečný, prajem aj vám do Čiech, bratia a sestry :)
gabi, ano nadhled ... to musí být, jinak by člověk kolikrát.. :) a to nehrozí, jsem optimista do smrti smrťoucí ... pěkný den na Slovensko
gabi tá istá
07. 11. 2017ďakujem, Hanka
agáta, pekne si mi to...a tvoje nešťastie ma neukľudnilo, neprajem ti to, ale v tvojom podaní pobavilo - ten tvoj nadhľad :)
ale ty jsi vychovala dobře i Peťku, jen ona je prostě jiná... každé dítko je jiné, některému péče dělá dobře, dalšímu ne... ona je v ponorce a potřebuje se nadýchnout občas... a tak kope, aby k tomu okýnečku doplavala... je škoda, že si bude časem připomínat věci, které ve zlobě vypustila z pusy... měla by se naučit čušať (je to správne po slovensky?) ve chvíli, kdy je jí hůř... ale to ty neovlivníš, to si musí ona sama
někdy přidej zase nějaký příběh třeba o životě některých okolidúcích nebo o Monce a Ivance...
jestli tě to uklidní, včera mi spadlo kus linky... digestoř a váha napadrť, rána jako z hororu... a víš proč? Můj chlapeček to dal jen na dvě hmoždinky a že prej neměl delší lištu... a tak jsem šáhla za roh kuchyně, kde máme zbytky lišt (doděláváme dlažky ještě) a říkám.. tuhle??
ještě, že jsem měla sošky a dózy na stole - nedávej to tam zpátky, zítra si to umyju sama a dám taky.. takže při vší tý smůle nakonec dobrý - dlažba v pohodě, sošky v pohodě, dózy v pohodě... jen trojzásuvku musím dneska koupit novou a budu se modlit, aby fungovala digestoř :))) ani mě to moc nerozčílilo... musela jsem se spíš smát, jak koukal - jako sůva s nudlí
si skvelá mama a ešte k tomu aj skvele vyzeráš, majú v Tebe kamarátku, mamu do koča i do voza, je fajn, že Monka chodí domov často a povie to, čo poteší...a naviac je to pravda
*****