Listopad

Ten pomeranč mi asocioval báseň Jako zázrakem, co napsal Jacques Prévert. Je to sice z jiné doby, z jiného kraje a z jiného ročního období, ale s pomerančem je to to nejlepší, co se dalo asociovat :)

Ten konec mi připomněl konec Ozuova Pozdního jara, Noriko se odstěhovala z domova a její otec v náhlém osamění pomalu a pečlivě loupal jabko.

Jinak, text mi přijde takový vlídný, skoro bych řekl mateřský. Je to takový milý obrázek.

Ještě mě napadá, když si poslední sloku odmyslím, stane se to celé jaksi zvláštní. Nenápadný drama. Adventní dny se řadí do šiku, listonoš v rukavicích, děti se těší na Vánoce... Pořád to může být milý obrázek, ale taky tam vzniká prostor pro jakési temnější nebo ironičtější tóny... Ale jasně, že taková interpretace by byla mimo, nicméně by se ten text dal rozvést trochu jiným směrem. Při tom melancholickém noblesním závěru s pomerančem vlastně ten závěrečný obraz je nejsilnější, takže tyto možnosti odpadají.

Moc pěkný "akvarel". - Tip.

líbilo, hlavně ten pán loupající pomeranč-obřadně, jako můj tatínek-kdysi *

Nejvíc listonoš s modrou taškou:-)

závěr jo! samo sebou pro to vytržení

Pěkné, pohodové...***

dneska čtu na písmáku samý parádní kousky! díky taky

líbí se mi konec

/*

Tématická...první adventní neděle už je blízko...starý pán s pomerančem mi připomíná dámu s hranostajem...už jsem ji slyšela, nebo se pletu?*