Hojení

"v pokojihodinové ručičkyodškrabují tichu strupy"

super!

mně třeba "odřená na kost slova / vyhaslá" nedává smysl. co je odřené na kost slova - když si to takhle připustím, byť i to spojení mi přijde docela vyčpělé - nemůže být vyhaslé, spíš naopak. pak mi taky nedává smysl druhá sloka. srovnávat kamna nad ránem, ohniště po létě, pole po boji -- působí to jako vyvolávání nostalgie a melancholie a zmaru atd., můžu ty věci vidět, ale přijdou mi jen jako naskládané vedle sebe. poslední sloka funguje jen jako nějaké uzavření, doznění předchozího, trojtečka kde tikají hodiny. jednoduše mi to přijde jako text který se snaží o emocionální a smyslové působení spíš než o nějakou trochu logickou souvislost a víceméně je sestavený ze samých klišé. všechna ta slova mají takový výrazný náboj, výraznou poetičnost, že je to pro mě nedůvěryhodné. navíc tak malý prostor znamená že to musí být logicky provázané, například strupy ticha jsou riskantní patetický obrat a nemůže se nechat jen tak, říkám si že potřebuje mít opravdu vážný důvod aby mohl být napsán. stejně jako "odřená na kost slova", "vyhaslá", "pole po boji" atd. protože v této podobě to na mě působí jen jako prázdný efekt. no ale je samozřejmě možné že to špatně čtu a že se nedokážu naladit.

odřená na kost slova, vyhaslá - mi přijde moc pěkný refresh ošoupané kosti - nevím, jestlis tak myslela, ale pro mě parádní hra se slovy. Z čeho má ticho strupy, je bonusová odpověď pro ty, co se nebojí jít do tmy:)

*

Ani slovo navíc, mrazí...

:)

Báseň má svou působivost a je asi pravda, že je v tomto případě lepší nechat působit celek než text rozpitvávat na prvočinitele. Tip.

asi bych textu dal název - napadá mě "rána jsou zde tichá"

Tak málo slovy tolik obrazů...panečku...

naopak kost slova je zajímavé, poslední sloka je podmanivá.-)

Ano, jen to "na kost" už mi přijde dost ohrané...