Próza měsíce 18-01 (leden 2018) - VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ

1. Den, kdy anděl zabil anděla

Povídka na mě hodně zapůsobila, zajímavý námět, hezky napsáno. "Prošel jsem ven dveřmi otevřených očí!"... za tuhle větu palec nahoru.

2. Etuda vzteklého psa

Gora to opět napsala perfektně, na profi úrovni. Povídka mi ale přišla smutná až depresivní. Jak píšu už po několikáté, alespoň špetka humoru nebo nadhledu by tvým dílům dodala jiskru, ... ale každý píšeme jinak :-)

3. Profesorka

Dobře napsaná, pravdivá povídka, četla se hezky.

No já ses tím nebudu s*rát ani p*rat, ani t*ápit. Podle pravdy, ano? Jen a pouze Nic než pravdu!

1) O jednej v noci od Upupy

      - páč je to o mně

2) Den, kdy anděl zabil anděla od Leraka12

      - páč je to o mně

3) Jezero od Zajíce Březňáka

     - páč je to o mně

(Nevíte proč mi to ten Pámbu dělá? Proč všichni píšou o mně?)

.......................................................................................................

No a abychom tomu tedy dodali i trochu "nezbytné" suchopárnosti a aby i institucionálnější povahy pochopily, že to myslím vážně, dodávám:

Na prvním místě naprosto řemeslně zvládnutá, autentická a jasně nejkonzistentnější věc. Přesah, existencionálno, kus neobsáhnutelné reality.

Na druhém místě věc s objevnými výrazy, skvělou dynamikou a trochu přepáleným názvem. Nevím, zda měl vyznít pateticky, ale na mne zafungoval zavádějícím způsobem. Představil jsem si napoprvé něco úplně jiného a v tomto předsudku jsem málem ztratil smysl textu. Ale Karel se ubránil a já mu dal za pravdu: jsem vrah.

Na místě třetím záležitost, která si s ničím neláme hlavu. Proud vědomí a písma jde za svým, naprosto neznámm cílem. Text, jenž zároveň dráždí, láká, odpuzuje a to vše dohromady navíc funguje. Vzpomínám na ten ruský film s Maslóstrojem, kde nebyl jediný šroub. Konstruktér pak mašinu předváděl přátelům, zamyslel se, řekl, že tam vlastně nemusí být ani ten dlouhý dřevěný čep, vytáhl jej......a ono se to celé sesypalo. Kde je, kurva, ten čep? Kde je, přátelé, VÝČEP? Březňák na Hrad! Nebo Březenský?

Děkuji za faire play(e)!

1.  Etuda vzteklého psa ...Gora

2.  O jednej v noci ...Upupa

3.  Spolu, a predsa každý sám ...Gabi tá istá

Všechny uvedené v pořadí jsem již hodnotil dříve a pod každým dílem zvlášť.

Celá nominace byla kvalitní a díla tentokrát vyrovnaná.  Mé rozhodování nebylo vůbec jednoduché.  

1. Etuda vzteklého psa - Gora

2. Spolu, a predsa každý sám - gabi tá istá

3. Sběratel - Ozzozorba

1. Celé se mi líbí velmi moc. Námětem, jednoduchým zpracováním. Zdánlivě se nic neděje a přece je to drama.

2. Dva pohledy na opačnou stranu, vystihuje prázdnotu duše, kdy vše je ztraceno, a přece, kdyby byla vůle...

3. S takovým chlápkem bych si sed a vypil tři šálky. Kdyby přitom hovořil o umění, bylo by to super. Starosvětský způsob vyjádření odpovídá vášni a vztahu k těm starým krásným věcem.

čau.

já myslím tu druhou, konceptuálnější Josephininu mini. Sukni. Ale už jsme si to vyřešili.

VYBRANÉ:

1. Spolu, a predsa každý sám autora gabi tá istá:  Z počátku mi vadí ten trvale nasazený přítomný čas, ale po chvíli si na něj  zvykám, dokonce mi začíná připadat, že se k tomuhle stylu psaní hodí  a že by to snad ani jinak napsat nešlo, aby to vykreslení postav   bylo takhle výstižné a působivé. Když už se mi těch detailních popisů  každého pohybu z průběhu celého dne zdá být až příliš, prichází druhý  "poločas" se svým pohledem ze druhé strany. Najednou do sebe začínají  všechny ty předtím domněle zbytečné detaily zapadat a utvářet cosi jako  příběh "z minulosti". Už tušřím, že happyendem to asi neskončí, jen nevím  kdo a jak. ...sama s ním, aj bez neho... je výstižný závěr. Kolik takových lidí žije kolem nás, napadá mě po dočtení.  

2. Profesorka autora Stargazer:  Hned na konci prvního odstavce mě sice zarazila věta  ...rychle ale tu hloupou myšlenku zapudila...,  dál už pak ale čtu bez zádrhelů a bez dalších "nedorozumění".  Začíná se mi to (přes výhrady k některým slovním obratům) líbit  a závěr, vracející se kruhem k úvodu, utváří dokonalou ilustraci života  protagonistky.

3. Etuda vzteklého psa autora Gora:  Zprvu mi to přijde slohově nevyrovnané, některá slovní spojení mi  připadají školometská, jiná moc žoviální a jiná naopak příliš strojená;  a těch neshodných přívlastků...  Jenže po první stránce nebo možná spíš po prvních doušcích vodky mě výhrady  opouštějí. Text je najednou stejně strhující jako ta hudba, která je jím  popisována a která je oním "novým větrem" v pianistově (málem promarněném)  životě. Po dočtení zůstává naděje na lepší zítřky. 

OSTATNÍ:

Sběratel autora Ozzozorba:  Text mi zpočátku přijde psán poněkud zdlouhavě a tak zvláštně "opisně",  jako by ta rovláčnost, která mě už málem nutí ke zrychlenému čtení,  byla hlavním smyslem té povídky.  Až poslední kapitola označná III. tomu celému dává smysl, vlastně jakýsi  náznak "nesmyslu", o němž jsme si na Písmáku tuhle s někým psali...  A když odhlédnu na začátek ke jménu autora, už "jsem doma".

Den, kdy anděl zabil anděla autora Lerak12:  Začátek z prostředí psychyatrické léčebny mě tou "ukecaností"  vlastních myšlenek trochu rozčiloval, ale hned pak, tak po první stránce,  už je to o hodně lepší. Takové naturalistické to je, tou naznačovanou  nenávistí k milované. Krvaný konec je pak dosti absurdní,  ale na hranici únosnosti.

Jezero autora Zajíc Březňák: Trochu strojená snaha o vystihnutí pohledu z okna, čiší z prvního odstavečku.  Druhý odstaveček navodí voyerskou náladu, ale hned se s ní zas loučí  a vrací se k tušené úvodní strojenosti; asi i tím zvláštním, mírně archaickým  slovosledem. Od poloviny to pak nabývá poněkud komické nálady, a předpokládám  že to byl i autorův záměr.  Myslím, že je to dobře napsané, ale je to trochu "mimo obor" mého vkusu,  a tak se omlouvám za poněkud nesourodý záznam pocitů z průběhu čtení.

O jednej v noci autora upupa:  S první větou přichází určitá nejistota, neboť mi ta věta nedává smysl;  jako by v ní na konci něco chybělo. Nebo je na vině to, že nerozumím  slovnímu spojení ...zore bytia...  S námětem, s onou kritikou součaného na-sebe-upozorňováním,  se ovšem stotožňuji.  jen mi nějak vadí způsob, jakým je to napsané, (např. trvale nazasený přítomný  čas, i když ten mi ve slovenštině vadí měně než v češtině).  Závěr, to nezřetelné objasnění "lesní příhody" je překvapivý  a z poslední věty zjišťuji, že vlastně opět nejistý,  což se mi na téhle povídce možná líbí nejvíc.  Jo, je to něco mezi snem a realitou, jak se na závěr dozvídám z prologu.

Pomíjivost autora Herr_Jaroslav: Celkem zajímavé úvahy -- svou stručností a přímočarostí --  se objevují v první polovině tohoto textíku.  Druhá polovina -- od ...Vše pomíjí... pak začíná dávat tušit, že to směřuje  k jakému absurdnímu rezultátu. Na můj vkus je to až moc krátké, ale zaujalo  mě to.

MILOŠ autora Anallizátor:  je možná neumělé, leč proklatě aktuální dílo. Jedná se ovšem spíš o výkřik než o prózu, aspoň z mého hlediska.

MIMO:

ten druhý saniťák autora Gogin  sice získal v době zveřejnění můj tip, ale jelikož v tom  neshledávaje jednoznačně prózu, řadím do skupiny "MIMO".  Při čtení se zarážím u slova ...rozjezdy...,  připomenuvším mi mou mou štaci ve Štatlu -- čímž si mě ten text získal.  Připadá mi, že je to skoro celé napsané na jeden zátah. Teprve ke konci,  s tím druhým saniťákem, se objevují strojené formulace  které by člověku jen tak "z huby na papír" nevypadly.  Závěr pak přináší stejnou míru beznaděje jako svobody.

chybí mi Josephina, kterou jsem nominoval.

1. Den, kda anděl zabil anděla - Lerak12

Silný "autentický"zážitek a dojem. Jistota, že si ji budu i po letech pamatovat.

2. Spolu, a predsa každý sám - gabi tá istá

Autorka sugestivně vyobrazila v uvažování, událostech, zdánlivých maličkostech, jeden den života manželů, pohnutky a emoce...osamění.

3.  Sběratel  -  Ozzozorba

Osud podivínského sběratele, proložený v povídce košatými úvahami.

Kromě  Miloše se mi dobře četla všechna díla, nostalgické O jednej v noci, ženství zbavená Profesorka, vtipná Pomíjivost a dojemný - ten druhý saniťák, Jezero není můj šálek, ale je dobře napsané.