stromy / návraty

Krásné lesní postřehy, úplně to vidím...

Holky, konečně se dostávám rozčísnout. Ano, přesně jak píše Silene...a vrátím tu minimální zmênu zpět. Po několikadenním okoukávání to cítím obdobně. Díky za vâs a vaši energii:)Nabírám si.

Vidíš to perfektně, qí. 

(Doufám, že nám Jitka nevytře zrak! Haha.:))

Být to mé, napíši vklíněný zlomený, at. 

Jen názor, obojí je dobré. A víš, jak to říká Jaz Coleman.

Zlatá brána otevřena,

zlatým klíčem odemčena,

kdo do ní vejde, 

tomu hlava sejde,

ať je to ten nebo ten,

praštíme ho koš-tě-tem!

 

Tak bych to viděla, qí...

Krásný den!

Diano, Pomerančová, děkuju mnohokrát za vaše stopy:)

Moc hezké texty. A díky tobě jsem si rozšířila znalosti o senrju. .t.

Hezké, příjemné, a nápadité ***

Děkuju všem třem za vaše stopy. Těšite:) Tyhle mini mě děsně bavî, ale nepopírám, že jsem stále "na cestě". Co se týká těch dvou přídavných jmen, také bych se přiklánêla k původní verzi, přestože významově je ta zmêna minimální. Ale cítím ji výpovědně plynulejší. Ve větném rozboru by jedno tvořilo část přísudku jmenného bez vyjádřené spony "je" (vklíněný) a druhé (zlomený) je přívlastek. V obraze je kmen opravdu zlomený "vejpůl", takže proto... Zvolila jsem zámêrnê i kategorii senrju, je benevolentnější v záběru na člověka, který mi vykukuje z každého. Ze třetího nejvíc:)

Gora správně upozornila na fakt, že dvě přídavná jména za sebou jsou v haiku nežádoucí, ale já to vnímám tak, že jde o přídavná jména samostatného, odlišného významu, možná se dá pátrat po opodstatnění významu ...zlomený...

První bych naopak napsal ...vklíněný zlomený kmen... podle mne to odpovídá více požadavku na přítomný čas. Druhá velmi hezká, třetí tam si vůbec nejsem jistý, že jde o haiku. Za první dvě výběr

Není zač, těší mne to.

Děkuju moc.  Tvou radu jsem s dovolením použila:)

Nápady ti nechybí...u prvního možná - vklínil se zlomený kmen /odpadla by dvě adjektiva za sebou/, vtip nechybí ani u jednoho - odkaz k lidové písničce:-)