Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesendvič
Autor
atkij
svět je variabilní výtvor uprostřed mysli
ucelený v momentálním tvaru
dlouhodobě vlastním třípatrový sendvič
a jojo s funkcí výtahu
zaháknuté na něčím prostředníku
nahoru dolů
po věkové vertikále
s gyroskopickou setrvačností
pouze nohy jsou naučené předvídat
pevný schod
když plavu v náplni mezigeneračních potřeb
tříbím styl empatie a dechu
/bez bližší specifikace pater/
na sendviči je úžasná jeho schopnost
transformace s redukcí vrstev
jež z poloviny příležitostně tvořím
já dole on nahoře
já na hoře
s vystřeleným prostředníkem k orgasmickým hlasivkám
… a svět je hračkou uprostřed mysli
ucelený v momentálním tvaru
19 názorů
(Mě se neptáš, atkijko, ale jelikož jsem zašla, abych ti vypotila krátkou odpověď - snad:)), čtu si před ní text znovu, cože jsem si tenkrát našla a co bych si ještě zkusila najít lépe, říkám si... je to nějaký jiný, preciznější?, kratší?, co mi to tu minule v mém věčném mentálním kómatu připadlo možná trochu takové..., že pak druzí definovali...
Asi to prospělo, ale nechám na yss, neb jsem se jen chtěla přijít mírně pousmát se slovy: "A já děkuji, že to s mými evokacemi vydržíš! Silenovská hlava, to je materiál.")
Slavomir Mily
19. 02. 2019To je k vzteku. Už jsem měl napsaný celý komentář, a najednou mi zmizel. Tak tedy znovu.
Pro mne dobrá báseň, tématicky obsažná a se záběrem, který zpravidla nestojí autorům za psaní, protože je tak normální, že nestojí za řeč. O to obtížnější je ho zpracovat. A to se povedlo.
Jde o emočně vyrovnaný, střízlivý text, kde si autorka mírně stěžuje, jinak by to ani nebylo věrohodné, ale současně s lehkou ironií, možná i rezignace, vidí i širší souvislosti, které jí dovolují věci vnímat jako koloběh života. Takto navíc i báseň zarámovala, a právě ono rámování dává textu přesah i vnitřní oporu, báseň nepláče, jen mluví o životě. Jsou zde hezké obrazy s nohou a schodem, jojo výtahem, vztyčeným prostředníčkem a orgasmickými hlasivkami, ten je obzvláště podařený, zde, jinak rezignované emoce, prudce vystřelují. Vůbec využití metafory s domem je pěkné. Ještě bych vyzdvihl takovou maličkost, jako je ...na hoře... a nikoliv, jak by se nabízelo ...nahoře... Zvolená varianta je silnější a nabízí větší rozhled.
Něco málo tam být nemusí, třeba ...rukou empatie a dechu..., je to trochu dopovídání, protože to z kontextu vyplývá, a pak hned následující dvojverší v závorce.
Bavila ma irónia a pohŕdavosť textu- prekážala mi asi presýtenosť výrazu .čo je iste na moju škodu...nakoľko,boli tam krásne výrazy,argument -obraz, bol naozaj originálny, a výpovedný-
a svět je hračkou uprostřed mysli
ucelený v momentálním tvaru
oceňujem kruhový motív-autorka nás sprevádza z bodu a do bodu a svojim vnútorným opisom, reflexiou, symbolikou prezentuje svoje hodnoty, vnímanie,postoj a nastolí ten záverečný bod A, uzavretím argumentu.
prekážali mi tam už tie presýtené, preverbalizované obrazy typu-
po věkové vertikále
s gyroskopickou setrvačností centra děnítříbím styl rukou empatie a dechu
osobne sami asi najviac pozdávala záverečná sloka. V tomto prípade je asi naozaj iba otázkou vkusu, či text sadne, alebo nie, kedže autorský rukopis je naozaj vypísaný .
Z(a)tracenci sendvičové generace. Ještě že jsme tu v radostné, a tak si svobodně mohu zablábolit, cokoli mě zrovna napadá, nu, a mě napadá, kterak ten místy čerstvý, krajem okoralý sendvič před každým zákusem přetáčím v přidržujících rukách tak, až z něj bezmála vytřesu skrovný lístek salátu. Jojo, mně sendviče (přes všechnu jejich praktičnost) raději nesvěřovat!
Teprve když zhltnu pár soust, zasyčím na sebe mravokárně, umyla sis ruce?!
Nu... a k těm nohám, běda, jak s čerstvě předepsanými cylindrickými brýlemi pokouší zrak zkontrolovat jejich práci.
Každý článek předávané štafety ví, co má dělat, jen se raději dočista pokaždé neptat.
No... jenomže zcela bez otázek ještě žádný gyroskop nepřežil svůj horoskop. A tak... otáčím sendvičem, jako by měl na své stinné i svou slunnou stránku.
A většinou... panečku, má! (Za tímto zjištěním doporučuji s objektem subjektu zaběhnout raději na volná prostranství.)
Poutavá hračka, atkijko.
Ech, o možných významech slůvka poutavá se snad již rozepisovat nebudu. Již tak tě můj rozšírný komentář přikove k displeji celou silou přelouskání!