Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž dryády skáčou z oken
Autor
Michal20
Padá sníh a snad
na pokraji dějin nebudeme sami,
když květy lžou a dámy se pasou
tam, kde odlétají vrány,
my, malí mravenci, opouštíme dílny,
stavíme se ke zbraním a
plníme sebou střílny.
Jak jednoduše rozkvést, když
měsíc halí noci v ránu,
snad od servítek utéct, raději,
než položit štít a
složit první ránu.
Kdy opustíme okna, z nichž
dryády řvou do uší?
To ticho, když padá na zem krev,
to ticho všechno přehluší.
Až vykrvácí obrazy
a noci přejdou v slunný den,
pak spaseni budou nemocní,
a my vyjdeme ven,
a venku, na těch paprscích,
si zapíšeme verše země,
jíž nejsme nyní nevolní,
my, české lidské plémě.