Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ JEDNOHO DÁVNÉHO VÝLETU
Autor
vesuvanka
Z JEDNOHO DÁVNÉHO VÝLETU
Boreč je menší znělcový vrch v Českém středohoří s nadmořskou výškou 446 m. Nachází se asi 5 km západně od Lovosic. Patří k dalším přírodním unikátům v Evropě.
Jeho geologickou zvláštností jsou tzv. "ventaroly" - výdechy teplého vzduchu z některých míst na vrcholu kopce v zimě. Čím větší je mráz, tím výraznější je tento jev. Není to však doznívající vulkanická činnost, jak by se na první pohled zdálo.
Při podrobnějších průzkumech bylo zjištěno, že v puklinách mezi kameny se v létě ohřívá vzduch, který pak v zimě uniká jako komínem. Vodní páry z vystupujícího vzduchu, který může být teplý až 16 stupňů Celsia, se srážejí a vytvářejí dojem kouře. V místech těchto ventarol se to pěkně zelená, i když jinde je sněhová pokrývka. Dokonce mohou rozkvést i fialky...
Botanickou raritou je výskyt játrovky borečky (jejíž název je odvozen od této lokality), která se ve střední Evropě vyskytuje pouze na tomto místě.
Květnové ráno roku 2002 prozářené sluncem slibovalo pěkný výlet, na který jsem se moc těšila. Cesta vlakem uběhla v příjemném rozhovoru s výletníky, jejichž cílem byl Říp. Naše cesta směřovala k vrchu Boreč. Napřed jsme se zastavili tak jako každý rok u studánky, kterou jsme vyčistili, a pak pokračovali k úpatí Borče.
Tentokrát jsme se zaměřili na květenu. Louka na úpatí nás přivítala mnoha rozkvetlými prvosenkami. To bylo překvapení! Tolik petrklíčů na jednom místě jsem ještě snad neviděla - byly zejména přibližně ve středu louky, směrem k okrajům spíše "rozseté". Další krásnou rostlinou, která se nám představila velkými červenofialovými květy, měnícími odstíny do modré až azurově modré, byla lecha (hrachor) jarní. Lecha si vybrala své místo v levém horním okraji louky, zatímco na opačném konci začal kvést pryskyřník a na hranici lesa zářily bílé květy ptačince velekvětého. Středohorské louky na mě často množstvím a barevností květů působí jako mozaiky.
Posadili jsme se a obdivovali malebné panoráma Středohoří. Přímo před námi se tyčil Lovoš, nad nímž se objevovaly mráčky. Kletečná, Ostrý a Milešovka byly ve slabém oparu. Sluníčko příjemně hřálo, jen chvílemi foukal chladnější východní vítr.
Nad loukou poletuje bělásci a pak se tu objeví větší rezavý motýl s tmavými skvrnami, který jen rychle přeletí, několikrát se vrátí, ale nesedne si, takže nemohu motýla blíže určit. A kdo nám dnes zpívá? Budníček lesní, sýkorka, drozd, strnad luční a někdo z pěnkavovitých.
Opustíme louku a jdeme při okraji listnatého lesa, kde ještě kvete sasanka hajní. Jaterníky už odkvetly, zato se můžeme potěšit jejich mladými svěže zelenými listy. Jiné listy nám prozradí, kde pokvete mařinka vonná, mochna husí, jitrocel a další rostliny. Trnky jsou obalené drobnými bílými kvítky. Keře, často hustě rostlé, lemují louky i pole, což dodává krajině malebnosti, ale je to především výborné zázemí pro ptáky a zvěř. Naši pozornost upoutá "ostrov podbělů" odkvetlých i kvetoucích. V poli, které se již zelená, tu a tam kvete maceška rolní (Viola arvensis). Zahlédneme babočku paví oko, která nám udělá radost a usedne na cestu.
Sluníčko se schovává za mraky, které rozhání vítr. Pozorujeme stíny mraků prohánějící se po kopcích. Nádhera! A mně se vybaví dávná, prádávná doba, kterou žádný člověk nepamatuje. Tehdy se tu odehrávalo bouřlivé drama ohně, kdy země se chvěla a burácela, do výšky vystupovaly sloupy kouře s černým popelem, tryskaly fontány rozžhaveného kamení a rozlévaly se řeky lávy. Následovala doba, kdy vyhasly krby, vychladla láva a krajinu modelovaly chladné živly, ale jiskra ohně zůstala - rozdává život a radost v barevné kráse, vůních i zpěvu.
akvarel
33 názorů
Honzo, děkuji za přečtení a krásný a podrobný komentář. Vůbec se neomlouvej, mám radost, že se u Tvých děl rozvinula diskuse. Určitě vkládej další díla.
Mám radost, že se Ti moje popisy výletů líbí, a potěšila mě i Tvoje zmínka o Bílých stráních, které jsou skutečně botanickou raritou. Znám je víc z literatury, i když jsme je také navštívili. Kvetla tehdy třemdava bílá a vstavače, ale já jsem z toho bohužel moc neměla, protože chození po příčně se svažujících úzkých cestičkách mně vždy dělalo potíže, a na Bílých stráních právě takové cestičky jsou. Tak jsem bohužel při chůzi byla jako na trní, abych neupadla, a kytičky nevnímala tak intenzívně jako na jiných místech. Zdá se to neuvěřitelné, ale pro mě bylo mnohem snadnější výstoupit na Lovoš nebo Milešovku, kde byly cesty strmé, ale nesvažovaly se příčně.
Boreč a Bořeň jsou dost podobné názvy - oba vrchy jsou znělcové, ale jinak se tvarem výrazně liší. Na Bořni jsme také byli, tam se mně vystupovalo dobře, ale když jsme se dostali těsně pod vrchol, vyhnala nás bouřka. To jsme pak hnali dolů a cestou dostali "plaváka", že jsme byli jako vodníci.
Louky v Alpách jsou proslulé bohatou květenou. Věřím, že mléko krav, které se na nich pásly, bylo chutnější.
Zdravím Tě a přeji hezkou neděli :-)))
Jano, omluva, že se k tvému krásnému textu dostávám tak pozdě. Ale své úsilí jsem poslední dny věnoval spíše svému románu a komunikací se Silene, která je skvělým jazykovým expertem.
Vždycky jsem si pletl Boreč a Bořeň, byť tento kraj docela dobře znám, díky Třebenicím, rodišti otce. Závidím ti tvé botanické znalosti, já jsem svou posedlost a úsilí věnoval spíše dávné historii, která mne fascinuje, tak, jako tebe příroda.
Tvé popisy přírody a výletů se moc dobře čtou, zejména, když jsou doplněny krásnými obrázky. Jen malý kousek od našeho pokratického paneláku je taky jedna zajímavá přírodní lokalita. Litoměřické Bílé stráně - chráněná rezervace. Ještě, když mi sloužily nohy a záda, jsme tam na jaře chodívali a těšili se pohledem na pestrobarevné stráně, plné květů. Jenže, to bych musel být botanik, jako ty. Nepoznám jedinou rostlinu. Možná Bílé stráně znáš, na webu je o nich plno zmínek, zvlášť na Wikipedii.
Asi by sis užila i na jaře v Alpách. Když jsme s přítelem chodili nádherným údolím Raurisu, bylo to tam jak v pohádce. Snažil jsem se to moře květů fotit a doma jsem pracně hledal na webu jejich názvy. Fotek květin mám skutečně hodně. A po loukách byly všude krávy a ty kytky jim moc chutnaly. Pak jsem si sedl u stařičké, ještě zlatokopecké středověké chaty a krásná mladá žena s malým dítětem v charakteristickém dirndlu mi přinesla velký hrnek čerstvého mléka, které ještě vonělo těmi kytkami, co se jimi krávy krmily.
Moc jsem se, Jano, rozkecal. Ale tvé texty ve mně vyvolávají celou řadu příjemných asociací. Pěkný víkend Honza.
Lenko, děkuji za přečtení a milou odezvu. Moc mě těší, že máš pro botaniku slabost - napovídá i Tvůj nick :-))) Lnice květel je krásná kytička.
Liduško, těší mě, že se Ti líbí, děkuji za zastavení a milá slova :-)))
Růženko, děkuji za zastavení a milá slova :-))). Zeleň byla tehdy skutečně svěží - v roce 2002 pršelo hodně i na jaře.
Jano,dík. Jako bych tam byla s tebou.To vvše, o čem tak zasvěceně píšeš,úplně zbožňuji.A ta svěží zeleŇ na tvém krásném obrázku!,
Entropia - přesně tak jsem to zamýšlela, ve Středohoří jsem silně vnímala sopečnou minulost krajiny v jejím reliéfu (mezi našimi ostatními krajinami působí exoticky), kamení a bohaté květeně. Děkuji za zastavení a milý komentář :-)))
Poslední odstavec je poetickou tečkou za malebným "dokumentem". Jako by obrázkem probleskávala dávná sopečná minulost.
Diano, potěšila jsi mě svojí návštěvou a milým komentářem, děkuji :-)))
fialko, mám radost, že se Ti líbí, děkuji za zastavení a milou odezvu :-)))
Karpatský knihomoľ
16. 05. 2019rád som si to prečítal
Alice, děkuji za přečtení a velmi zajímavý komentář :-))). Některé subtropické rostliny by v blízkosti ventarol mohly růst, ale ochránci přírody by jejich umělé vysazení v těchto místech nevítali právě kvůli tomu, že by to nebyly původní rostliny a také i z obavy, aby se nestaly invazivní a nevytěsnily játrovku. Jinak játrovka borečka (Targionia hypophylla) roste ve středomořské oblasti. Tropické rybičky potřebují ke svému životu hlavně teplou vodu, a potok jim zřejmě poskytuje i vhodnou potravu, tak se jim daří.
Jaroslavě, děkuji Ti za zastavení a milá slova, pořád se mám co učit :-)))
Díky za pěkný článek o zvláštním jevu, o kterém jsem ještě neslyšela. Možná by poblíž oněch komínů, které vydechují teplý vzduch, mohly přežít i některé subtropické rostliny. Četla jsem o tom, že akvaristé nasadili do nějakého potoka, ve kterém teče blízko pramene stále teplá voda, tropické rybičky a ony tam už roky úspěšně přežívají.
Lubí, šlo by to :-))), příště se polepším :-)))
Irenko, mám radost, že se Ti dílo líbí, děkuji za přečtení :-)))
Karle a Jirko, děkujiu za zastavení a milé komentáře :-)))
Stárnoucí vlk
15. 05. 2019hezké
nedávno jsem se vrátil z hor severní Albánie, tam by si si asi užila )
Luboši a Evi,
děkuji za přečtení a milá slova :-))). Ano, Boreč je borec :-)))