Asi konec světa I. díl

Seděla jsem v kuchyni. Najednou jsem uvidela, že něco padá z nebe. Meteorit mě napadl jako první, ale ten objekt vypadal spíš jak dokonale kulatý měsíc a pouze padal. Jako obří míč. Ani za ním nebyla ohnivá záře, jako je to vždycky ve filmech, když padá něco z nebe na zem. Čekala jsem výbuch. Ale nic se nestalo.

“Ali, budeš to teda jíst nebo ne?” Probrala jsem se a začala vnímat bráchu. “Hm, jo jasně, klidně si to vem.”

“To nedává smysl. Odpověděla jsi na můj dotaz, že to budeš jíst a v zápětí mi říkáš, abych ai to vzal?” Vzala jsem svůj talíř a co tam zbylo jsem vysypala na jeho talíř. “Už chápeš?”

Otočila jsem se zpátky k oknu. Ariel se pustil do jídla a už nic neříkal. Jídlo byla jediná věc co mu zavřela pusu.

Šla jsem do knihovny, protože výplata za minulý měsíc měla přijít až příští tyden a já bez knížky v baťohu neudělám ani krok. Občas si čtu i při chůzi, ale párkrát se mi to už vymstilo.

Chtěla jsem něco o halucinacích nebo snech, ale nebylo tam nic, co bych potřebovala. Žádná apokalypsa, padající planety. Jenom letící jednorožci a koťátka. Naše knihovna je prostě katastrofalní.

“Budeš mít jizvy na ruce.”

“Aspoň mě poznáš, kdybys mě musela někdy identifikovat a nešlo to podle obličeje.”

Máma se ušklíbla. Zrovna jsem si ňoumala nejnovější přírůstek na ruce.

“Takhle si tě nikdo nevezme.”

“Jistě, to je PŘESNĚ ten důvod.”

Před sebou jsem měla knihu Jak se zachovat při apocalypse. Kniha byla stará asi dvacet let. Prý měla být apokalypsa v roce 2012, takže se mu hodilo napsat knihu o konci světa zrovna tenhle rok. Sice to minule nevyšlo, ale možná to vyjde zrovna letos. Něco jsem prostě viděla, ještě zjistit, co to znamená.