PROČ JSI TAK NÁDHERNÁ?!

Dnešní den jakoby kopíroval ten včerejší.

Jakoby Bohu přeskakovala jehla na elpíčku. Je tu další krásný den,a... Je tu další krásný den,a... Je tu další krásný den,a...

A víš co? Do Tvého hlasu bych se asi nezamiloval. (Ale do toho zbytku o to více!!! :) 

Zejména po ránu,obzvláště když na mě vychrlíš záplavu slov po telefonu a navíc ještě v "cizím" jazyce,tak to potom nevím kde mi hlava stojí. (Na druhou stranu když na Tebe myslím tak mi stojí :)

A já,za mail@lovaný Ti všecko odkývám,a pak,když za mnou příjdeš tak vlastně ani newim kde jsem?!?!?!

Přišla jsi - všichni víme,že nesmíš,ale nejméně já to už "dávno" neřeším - a já opět a zase nevěděl kde mi co stojí - (už je to tu zase - asi láska jako prase!)!

Přišla jsi,a já na Tobě zase oči nechal. Jenže tentokrát jsem si všiml,že Ty si všímáš,že se Ti koukám přímo do očí. (Máš tak tak tak moc moc moc krásné obočí!) A Tys ten pohled opětovala. To bylo roztomile milé. Omlouvala ses,na můj vkus až moc hrubě,že jsi niečo doje*ala,a že sa nemám hnevať.Mala som zlé posledné dni...no - možno týždeň... (TO NEŠLO PŘEHLÉDNOUT! :D ) Ozaj,mala si...no čo... A pak jsi řekla: Som debil! To už jsem Tě musel plácnout! A řekl jsem Ti - takhle nesmíš mluvit!!! :*) Přeci jen - jsi inžinýrka,tak to už samo o sobě něco znamená! :D

A málem se dnes už stalo to,k čemu to pomalu a neúprosně směřuje - že Ty budeš vědět,že já vím. A cítím. A bolím a krásním a smutním - to vše zároveň. Už už jsem měl na jazyku větu:

Můžu se Tě na něco zeptat?

Snad bys řekla: Môžeš. 

PROČ JSI TAK NÁDHERNÁ?!