Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hranatý výhled z okna

02. 04. 2020

707

Autor

Viviana Mori

pojďme na víno přes skype
všechno ti povím bez příkras
uvidíš na dálku mý kočky - ptají se na tebe
ještě si vzpomínaj
jak jsme je vyděšené nesly k nám
jak v nich hrkalo v tunelu metra
jak se sobě navzájem nechtěly dívat do očí
"a s tímhle cvokem
teď mám žít?"
Bruncvík kňoural a bál se změny
bojoval na mém rameni o delší pouť
má náruč ho ještě nehřála
nechtěl se mnou mít víc než pár chlupů které vyperu
tenkrát netušil
jak moc se ho naučím milovat

prý se dá žít v 3 + 1 sám
stačí hranatý pohled do kraje
ten pohled teď
musí stačit všem
ale já si přivlekla
své kočky a taky Tomáše
máme sebe a tím pádem zatím nehniju

tak pojďme na to rozmazané víno přes ten pitomý skype

ještě pracuješ a tak bys mi mohla říct
kolik světa tam venku ještě bojuje
o jaro - o večeři - skákacího panáka pro děti
o čem si vypráví milovníci zvířat
který zákazník se zase bezostyšně ztrapnil neznalostí
propíchla zase nějaká ryba
akvaristovi pytlík ploutví?
- nejvtipnější přece bylo
že to ten pán myslel vážně

víš
já teď nemám výhled dál než na stavbu a parkoviště
v noci ale jezdívám
k moři nebo do pralesa
pořád někam jedu a tankuju a slibuju že se nikdy nevrátím
dneska mě třeba
navštívil pán s obříma ušima
a cestovaly se mnou ženy všech věků a národností
nerozuměla jsem jim ale všechny jsme se smály
padaly jsme na sebe když řidič prudce brzdil
jely jsme daleko
pryč od suti
pryč od pána s velkýma ušima

no a teď
až mi zavoláš a já ochutnám svý víno
a ty svoje
promítnu ti výhled na odpudivou panelovou věž
na dělníky jejichž helmám se chichotá jakákoli myšlenka
bubnují
zajímají mě
co cítí? kam se vracejí? mají ženy a děti?
bojí se v temných chodbách opuštěné věže?
dýchají prázdné byty po těch předchozích?

i kočky to zajímá
výhled z našich oken je za ta léta nikdy nezklamal
ale pro mě svět není za okny
je někde uvnitř a pořád se rozpíná a na všechno za oknem
se dennodenně ptá

těším se až mi zavoláš
pořád nám patří hospoda U Ztraceného ráje
Záletná Sova
Stromovka
a všichni které milujeme a které v tom bludišti nemůžeme najít

připíjím na zdraví
svět je v nás
a ten okolní na nás počká
Jano

naivně tomu věřím

9 názorů

Viviana Mori

04. 04. 2020

Dát tip

Díky všem. Dělníci tu jsou stále. Kdyby tak věděli, že o nich píšu, že? :) A svět uvnitř nás je, přeci. Každý máme svůj velký vnitřní svět, který je strašně důležitý. Tohle je zpověď věnována mé nejlepší kamarádce. Takový prostě náš svět občas je / byl. Vytáhla jsem toho jen pár. Nikdy jsem nenapsala nic, co by bylo víc skutečný a bez příkras. Možná napíšu pokračování.

Já děkuji, že to zajímá i někoho dalšího stojí mu to za přečtení, komentář. Protože vím, že to nelze považovat úplně za báseň. Já ji taky za báseň nepovažuju, ale kdybych někdy měla nějakou knihu, tahle tam bude. Už jen díky této složité době.