jarní směska

Pavle, popsal jsi to naprosto přesně. Jsem ráda za přenositelnost, sdílení dějů. Děkuji za přízeň. Těší mě to. 

Všechny se mi moc líbí. Druhé jsem si letos na jaře prožil. V kruzích stoupal vzhůru droboučký ptáček směšně třepetal křídlama a zpíval (nevím jestli to byl skřivan). Bylo neuvěřitelné jak vystoupal vysoko, už jsem ho chvílemi ztrácel. Pak se spustil z té výšky střemhlav dolů. Působilo to dojmem, že to dělá jen tak pro radost a já měl z toho čerstvou jarní radost.

Ještě jednou: Super!

milé haiku a milá diskuze :)

Děkuji a přeji pěkný den. 

Pěkný, začátek se mi líbí víc...

ahoj, ten rakytník je z tohto najlepší

Moc hezký, jarní, hezky to plyne. 

jéé

Cesta dlouhá, kopcovitá, s novými a novými výhledy.  Odkrývají se postupně. Vše chce svůj čas. Někdy na zakopnutí, dlouhé zírání či absolutní tmu:) Ale za to světlo to stojí:) Díky. 

"ztratí jeden rozměr" - souhlasím, přesné, ale já to vidím takhle...home office...lejstra...vyváříš pro rodinu...vyváříš i roušky - pro mě zbytečný mišmaš, výpovědní hodnota dílka ztrácí na síle, tady by stačil kontrast mezi tvojí prací (hrabání se v lejstrech) a nutnému odbíhání kvůli vyváření roušek, ovšem typicky ženský multitasking je nepřekonatelný...(mohl bych ještě dodat ach jo :).

To "přišlo jaro" nejde odbýt jenom pojmem "prvoplánovanost" - je to ještě o něčem jiném, ale to tady nechci rozebírat, určitě si na to časem přijdeš sama.

teisane, díky za návštěvu a  Tvůj vhled. Ano, slovní spojení 'přišlo jaro' je asi zdánlivě  prvoplánové, povšechné, ale nějak mi tam v té své prostotě sedlo. Po zdravotních problémech vyšel téměř po půl roce. Jaro je jaro...:) Chvála mu, ať je jakékoli. 

i roušky...bez 'i' ztratí jeden rozměr, nebo ne?

Až na to "přišlo jaro" (třetí řádek u "dědy") dobré...jsem toho názoru, že ty už nemáš zapotřebí psát co všechno - někdy - popř. přišlo (jaro, léto, podzim, zima), dá se to přece vyjádřit jinak...i když se jedná o senrjú.

TP

Tady bych ještě vynechal to "i" (vyvářím roušky) - kvůli větší důraznosti.

Děkuji i všem nově komentujícím za jejich reakce. Jsem za ně ráda. 

Agátko, u nás už jo...:)

u nás rakytník kvete?  hm... tady kvete jen zlatý déšť a mandlovník.... 

že bych žila někde na výdrholci?? :)

haiku milé.

líbí a poslední dvě vyloudily úsměv na tváři...

Jitko, já zohyzdil všechny tvoje kousky, ale omylem do komentáře překopíroval jenom tři. Přece tě o zbývající párek neochudím. Když je tam navíc zmíněn Julek Fučík.

A zdá se mi, že se mohou vyskytovat i čivavy v dvounohé formě…

Přeji ti bezjelítkové pondělí. (smajlík)

Lidé, vždy bděte

výhody jsou nasnadě

popřít se nedá

Kouše čivava

svou kůži lehce nedám

oko za oko

Ano, to je typické letošní jaro.

Mandragoro1, známá písnička. Atkij, omlouvám se. není mým záměrem odvádět pozornost od tvé hezké práce, jen jsem měl potřebu zastat se Gory a Můry73. Dál nebudu rušit.

Mandragoro, nebuď zvědavý, budeš brzo starý. A to je nějaký problém mít více nicků?

hmmm ... T

A ještě bych dodal, že Mandragora1 má pravdu, když píše, že Můra73 a Gora nejsou Japonci. Jen bych dodal z osobní zkušenosti, že se Můra73 rozhodně nepodobá Japonci ani o kousíček víc jako Gora, jak by se dalo z jeho vyjádření číst. A věřím, že Mandragora1 je na tom stejně. Ale pro objektivitu dodávám, že Mandragoru1 jsem naživo neviděl. Leda že by něco zdědil po svém předkovi Haijinovi. Ale toho jsem také neviděl. Tak fakt nevím.

První haiku pro mne vynikající, poněvadž skrývá, nebo alespoň já jsem si v něm našel seriózní, ale i humorný přesah. Navíc i ve svém zvuku je plynulá.

Druhé haiku je prostě nádhera. Má vše, lyrický zvuk, obsah, ucelenost a široký přesah. Od radosti ze signálu jara přes nástin jara jako nové energie až po vědomí, že nic není jen tak na dosah. To je celá báseň, krásná báseň.

Senrjú o dědovi má věrnou atmosféru, která je i zdrojem přesahu - práce, rodinná sounáležitost, nový impulz.

Poslední dvě senrjú pro mne jsou fotografickou momentkou, ve kterých lze spatřit sama sebe.

A Můra79 je pro mne autoritou, jak ostatně prokazuje i způsobem hodnocení zde. Např. svým odkazem na slůvko ...vyvářím...  dokazuje svou schopnost číst i za hranicí toho, co autor měl na mysli.

Děkuji všem za názory a dojmy a přeji krásnou velikonoční neděli. 

Katko, děkuji za Tvůj vstup, velmi, velmi si ho vážím. Udělat si určitý vhled a odpoutat se...je cesta nelehká, ale věřím, že schůdná. 

Blahopřeji, Jitko, a přidávám se s výběrem.

:-) 

Jitko, obě haiku i všechna tři senrjú jsou velmi povedená. 

Tvé poslední senrjú texty jsou dokladem toho, že se Ti podařilo pochopit podstatu této formy, těší mě to. Není potřeba u nich nic vysvětlovat, prostě fungují... Užívám si postavení "vyvářím" v textu.

Přikládám pro Tebe citaci z knihy Antonína Límana Tři země, tři domovy, ve které se okrajově zabývá i formou haiku.: 

"To je ostatně i obecný problém s chápáním japonského haiku. Někteří recenzenti mají potíže se zdánlivou banalitou těchto básní. Tak například Josef Musil píše:

"A tak se stává, že nejryzejší haiku na nás působí banálně, jako by byla o ničem, a líbí se nám taková haiku, v nichž je to, co se podobá naší ,poesii´, kráse v našem pojetí. Jenomže právě taková haiku se v zemi svého vzniku mnoho necení. Myslím, že kdyby Santóka poslal své ,Ať je radost-nebo smutek-tráva roste´ do nějakého našeho literární časopisu, jehož redaktoři nejsou obeznámeni se zvláštnostmi haiku, asi by mu toto dílko bylo vráceno jako banalita, která nedosahuje úrovně ani přísloví a která by sedala shrnout do pivařského: ,To chce klid.´ Santókovým ,Bez peněz, bez věcí-a bez zubů-docela sám´ lze dobře v závěru pracovní oslavy provokovat staršího kolegu, jenž je v rozvodovém řízení."

"Stejně jako Lukavec, ani Musil nechápe základní základní pravidla japonské poetiky a japonské mentality. Přiznává sice, že ta "banální" haiku jsou možná ta nejryzejší, ale není mu jasné proč. Netuší, že mezi námi a Japonci je jeden velký a zásadní rozdíl: Japonci přistupují k zásadním otázkám života a smrti s absolutní vážností, mají velkou úctu k citové opravdovosti a mají velice jemná tykadla, kterými bezpečně rozeznají falečné či neupřímné slovo.

České zahrávání vážných věcí do autu anebo cynické zlehčování by je hluboce uráželo. Bašóova či Issova "prostota" není prostota jednoduché mysli, je to prostota mysli, která jak se říká v zenu, "odešla a vrátila se". Je to prostota mysli, která se protrpěla složitostí a rozpory světa a dospěla ke smířené harmonii. Každé slovo, jež mistr Bašó vysloví, má svou váhu a je na místě."  

...nikdy to není stejné...

Jitko, dalas mi docela zabrat, snad já ne tvým nervům. ;-)

Br, anakonda

v záhoně našla oddech

nohy jak tvaroh

Má to svou krásu

maminky prso cumláš

miminka sváča

Příliš jsi odříz

nemáš formu, primáři

ztrácíš fanoušky

Jsou tak pěkné a tak kouzelně jarní. 

Moravec mě pobavil... :-) 

Všechna jsou aktuální, vtipná, děda /pro mne/ dojemný a skřivan navíc romantický... pěkný "soubor".

Mám hodně žárlivého souseda a ten na semenáčky ode mne žárlí.

U mě taky. U nás rostou zase od souseda semenáčky:).

rakytník vede....*/*****