Michail Jefimovič Čučkarin a záhada oživlého soudruha díl druhý

Moskva ulice Maxima Gorkého číslo popisné 37. Vyšší činžovní dům, druhé patro. O dva dny později

Tu máš hřídel soudruhu zemědělče, díky soudruhu hutníče, bude se hodit do mého traktoru, tady je sto vajec. Díky, soudruhu kolchozníku. Za polovinu mi soudruh švec dá své nejlepší boty. Díky, za vejce dělníče, za polovinu z nich mi soudruh úmělec dá k dobru pěknou písničku. Čest práci soudruhu zpěváče, zde máš vejce a zazpívej nám něco pěkného k práci. Díky za vejce, za polovinu z nich mi soudružka prostitutka dáá. A copak umíš ty soudruhu? No ty, co se tady tak choulíš. Já jsem detektiv. Ale to je nemilé, nastal komunismus, netřeba peněz, nikdo už nikoho neokrádá a nemorduje! Jsi zbytečný, soudruhu!

Crrrrrr!

"U Trockého vousu, to byla zase vidina, nesmím to tak přehánět s tou halucinogenní vodkou.°
Ale kohopak to tady zase bílíí nesou."

Michail Jefimovič se při snaze vstát, praštil do nízko zavěšené police. Dobelhal se ke dveřím a otevřel je na řetízek. Do úzkého průhledu mezi veřejemi a pootevřenými dveřmi se vtiskla baculatá tvář ženy tak ve středních letech.

"Copak soudružko, co vás trápí? Někdo neplní plán, jak by měl? Nějaký sabotér na pracovišti nebo si snad někdo odplivl před portrétem Josefa Visarionoviče?

Nic takového soudruhu detektive! Stalo se něco daleko horšího! Nutně potřebuji vaši pomoc!

To nejde soudružko, jste mi sice od pohledu sympatická a vypadáte stranicky velmi uvědoměle, ale já jsem ze své podstaty veřejný detektiv. Pro soukromníky nepracuji, musela by mě oslovit vaše stranická buňka.

Myslím, že na toto sdělení není naše strana ještě dost připravena a pochybuji, že někdy bude." vzdychla oplácaná ženuška

"Až se to bojím, nahlas vyslovit, radši vám to pošeptám." Nahnula se nad Čučkarinem a tichou poštou mu do ucha předala svou citlivou informaci.

"Do carova hemeroidu, tak todlecto je pecka. Na tuhletu práci jsem už asi moc starej."

vyhrkl Michail Jefimovič a raději se posadil.

"A jak to snáší váš soudruh manžel?

Úplně se pomátl soudruhu detektive. Musím ho držet doma pod zámkem, aby se venku nedostal do maléru. A chudák fenečka, Laječka ubohá, vůbec nechce žrát, pořád jen leží a smutně kouká.

Víte co soudružko, podívám se na to, ale nic neslibuji! Myslím, že už to i tak mají ve své kompetenci tajní. Kromě toho si myslím, že nám tady řádí nějaký šílenec. Vladimír Iljič byl vždy neobyčejně hodný soudruh a můj vzácný přítel."

Pochlubil se viditelnou nepravdou Čučkarin a viditelně se nadmul pýchou.

"A mimoto mi nesedí, ten okázale efektní způsob vraždy srpem. To vůbec neštymuje. Soudruh Uljanov a to ví každé malé dítě, měl vždycky radši kladivo."

Ve stejném okamžiku už pár speciálně vybraných členů Moskevské kriminálky pod dohledem NKVD, zakrývalo mrtvolu vrchního komisaře tajné policie Fetisova. Tedy spíše to co z ní zbylo.

Nějak se nám to tady rozjelo.

Sám pro sebe zkonstatoval policejní rada Mordašev a zpovzdálí sledoval jak tým specialistů NKVD, opatrně balí do igelitu obrovské zakrvavené kladivo.

°- Halucinogenní vodka je vodka s přídavkem pelyňku a na Sibiři nasbírané muchomůrky červené. pozn. autora