Michail Jefimovič Čučkarin a záhada oživlého soudruha díl čtvrtý

Ačkoliv měl Čučkarin bohaté zkušenosti, z funkce pomocného střelce v legendární ruské ponorce Děkabrist, začal se pro něj, po nějaké době, stávat pobyt ve stísněném prostoru várnice značně nepohodlným. Mravenci už delší dobu v mohutných průvodech proudili jeho údy. Občas nadzvedl víko nádoby a opatrně rekognoskoval terén. V zorném úhlu jeho očí se však zatím nic nedělo. Musel být opatrný, aby neupoutal pozornost policejní hlídky. Rudé náměstí už totiž bylo pro veřejnost, dávno uzavřeno.

Prozíravým výběrem prodávaného sortimentu, předešel Čučkarin bolestnému prozrazení. Jak je všeobecně známo, je kvas pro většinu Rusů takřka posvátným nápojem. Už od nejstarších dob ruské státnosti se mezi lidmi traduje přísloví "Dočkej kvasu jako husa klasu". Z toho vyplývá, že ani jinak velice ostražitý člen milice, by si nikdy netroufl znehodnotit "boží nektar", jeho vystavením působení okolního povětří. Bál by se pravděpodobně důsledků dalšího lidového říkadla "Dotkneš-li se nějak kvasu, lebku zbavíš všeho vlasu."

Mezitím o několik stovek metrů dále v Kremlu -

Vzduch v prostorné místnosti by se dal krájet. V hustém cigaretovém dýmu jako by tančili ve zběsilém rytmu Ivan Hrozný s Caligulou. Všude bylo cítit čiré nefalšované zlo. Podsaditý muž s knírem právě zběsile křičel na svého podřízeného. Jestliže něco uměl Stalin perfektně, byl to řev! Velitel tajné policie Ježov byl drsný muž, zocelený těmi nejhoršími scénami teroru, teď se však třásl, pod erupcemi Stalinova hněvu, jako malý klučina. Resume jeho strašlivého hněvu by se dalo shrnout do jeho závěrečné hrozivé výhružky "Najděte toho vraždícího šílence nebo se vám stane to co jeho obětem" Zařval ještě nakonec Stalin, než nechal zcela zdecimovaného Ježova, vyprovodit ze své pracovny. Sám si pak ještě pro sebe zuřivě mumlal."Prý to provádí ta mumie Uljanov, taková hloupost!"

Ve stejný okamžik u svítícího oka vrátnice mauzolea -

"Na procházku soudruhu Lenine, na procházku. Hlavně se nám někde nezaběhněte a pořádně se oblečte, ať se nám nenachladnete, venku je ještě zima!" uchechtl se vlastnímu žertu Andrej Morozov. Bledá postava jen něco zlostně zamumlala a vydala se směrem k východu z honosné budovy, obepínající jeho sarkofág. Zde už stál druhý ze strážných Stjepan Ukolov s uctivě otevřenými dveřmi. Když opustila postava "zakladatele světového komunismu" celým svým obvodem veřeje mauzolea, promluvil Ukolov hrdě ke svému kolegovi "Jó, soudruh Lenin, to je pašák, ten nikdy nespí!"

Za několik málo okamžiků ho už spatřil, ze svého úkrytu, pomalu klimbající Čučkarin...

Čučkarin nadzvedl víko várnice, matně se rozhlédl, vyskočil ze svého dočasného úkrytu a pelášil co mu nohy stačily, pryč z Rudého náměstí za vzdalujícím se přízrakem. O pár okamžiků později jeho kroky, pleskající o dlažbu, doplnily hlasité údery běžících nohou hlídkujících milicionářů. Když doběhl k zaparkované Fordce jen stěží popadal dech. Z dáli k němu doléhaly vzrušené hlasy mužů zákona. I přes blízkost hrozícího nebezpečí zachoval Čučkarin stoický klid a zamumlal si pod fousy "Smůla hoši, Nas Nědogoňat"

Potom nastartoval, zařadil první rychlostní stupeň a i přes drobné poskočení se jeho vůz úspěšně rozjel. Už, Už se auto roztočilo do vyšších obrátek a definitivně odjelo, když se v okamžiku rozletěly dveře a než se stihl Michail Jefimovič vzpamatovat, jeho hrdlo svírala bledá studená ruka. "Jedeme za Naděždou" zaskřehotal bezkrevně jakoby ze záhrobí mumifikovaný Lenin.

Jízda probíhala pomalu, zčásti to bylo způsobeno omezenou rychlostí stařičké fordky a části bídným stavem sovětských vozovek. Cílem jejich cesty byl již dříve vzpomínaný útulek pro přestárlou inteligenci, schovaný v moskevských příměstských lesích. Zde se celý jeden pavilón stal jakýmsi luxusním vězením Leninovy celoživotní partnerky Naděždy Krupské.

Čučkarin nevěděl zda je nervóznější z výhružného postoje svého nežádaného spolujezdce, který mu neustále pevně svíral rameno nebo z panujícího mírně trapného ticha. Rozhodl se proto navázat konverzaci. "Vladimíre Iljiči NEP to byl vyložený úspěch, vyložený úspěch" lichotil servilně "a Brest Litevský mír no prostě eňo ňuňo" pokračoval ve chvále Čučkarin. Navléknutí nitě hovoru se však nepotkalo s požadovaným úspěchem. Lenin neustále mlčel a zlověstně funěl.

"A soudruh Stalin to je pašák" pokračoval Michail Jefimovič. Hned vzápětí vyřčených slov zalitoval. Lenin mu stiskl rameno tak silně až mu bezděčně bolestí vyhrkly do očí slzy. Zlostně cosi zadrmolil mezi zuby a začal tlouct svou voskovou hlavou o palubní desku. Tady někdo někoho moc nemusí. Pomyslil si Čučkarin a začal se plně věnovat řízení. Po asi půl hodině bezmocného tlukotu lebky o součást zánovního interiéru vozu se Lenin unavil a přestal. Fordka se mezitím vymotala z centrální Moskvy a pomalu směřovala k jejímu zalesněnému jižnímu okraji...