Nikdykde 27.

Bůh Pan s jistým pobavením sledoval kterak má dnes Sláveček hezký páteček. Jak se mu nějakým záhadným způsobem podařilo zahnat depku do hódně vzdáleného kouta. Jak si uvědomuje ten svůj marný boj s větrnými mlýny. A proto na ně již neútočí kopím ale právě naopak - otvírá jim svou náruč! Totiž. Touha. Touha na druhou. I když... Není touha jako touha. Touha nepotkávat se se ZLATOHNĚDOU je zcela a naprosto nereálná. Zcela a naprosto úplně stejně jako touha po Ní. A vždy se Pan vysloveně baví nad tim jaký že to má Slávek za přenádherný dar komplikovat si život jak jen to jde! A tak nyní se již nebrání tomu nevidět Ji. Možná právě naopak. Dychtí po její přítomnosti.

Čau Slávi!

Ahoj HNĚDOOČKO!

Ale já mám oči hnědozelené! Fakt? Podívám se. Pojď sem! Tentokrát rozkazoval Slávek. A ZLATOHNĚDÁ poslechla. Slávek se opět utopil a... Hmm... Možná jo řiká Jí. A ty máš oči zeleno_šedo_modré odpoví mu Ona. Jo jo to mám. Flekaté. Ale já byl dycky divný... A vidíš! Já se Ti tak rád dívám do očí a byl jsem přesvědčen že jsou jako lesní med. Ale možná že ty hnědé oči jsou Tvoje a ty zelené v nich jsou ty bosorčiny. A nebo se prostě ve všem mýlím. Zkrátka:

SOVY NEJSOU TÍM ČÍM SE ZDAJÍ BÝT.

Zasmála se tomu. Ale Slávek ji z toho nenechal vyklouznout tak snadno. Znáš režiséra Lynche? Ne? Co točí Slávi? Nooo... On... Jeho dílka jsou na pomezí chápání reality jako takové. Takové psycho a trošku i horor. Otřásla se a řekla že to ona nemusí. No však Slávek taky nee. Když se díval na Záhadu Blair Witch tak se tak moc bál jako snad nikdy v životě! Brrr!!! Jenom na to pomyslí a má husí kůži! (Lásko moje) Lynch natočil seriál Městečko Twin Peaks - trochu kriminálka trochu drama a docela dost mystika nadpřirozeno až horor. To jsem neviděla. Víš já nemám přístup k TV. Slávek se pousmál. Ty nemáš přístup ale máš ji. Ale já ji ani nemám. Nepotřebuji ji. No však - já kdybych byla sama tak ji taky nepotřebuju. A s tim odešla.

S dalším svým příchodem zastihla Slávka při pilné práci včeličky.

On oddal se své činnosti celičký.

Se zájmem jej sledovala.

A z něj se pot jen lil a lapal při tom po dechu.

Milovat se s Ní na mechu!

Napadlo jej. Využil její přítomnosti a dal si pauzu. A přitom Jí opětoval pohled.

Co se na mě tak díváš?

Jak? Jak tak?!

Já nevím... Tak.

No jo. (Prostě se mi líbíš holka a rád se na Tebe dívám - což Ty nevíš. Tak proto)

Pochopitelně že ZLATOHNĚDÁ nechodí za Slávkem aby si s ním povídala nýbrž pro to aby jej úkolovala. A tak stejně jako jindy na něj vychrlila záplavu informací které on hned v zápětí nevěděl. Jenže může Jí to říci že se sice snaží moc hezky ale přitom úplně zbytečně?! Avšak zcela naopak se Slávek snaží využít/zneužít těch chvil kdy je s ním a povídat si s Ní. Nicméně je to krapet problém. Ono totiž často času není nazbyt. Ona má své pracovní povinnosti a Slávek pochopitelně taktéž. A tudíž se nikdy moc dlouho nezdrží. Hmmm... Slávek asi bude muset přeci jen za Ní víc chodit do kanclu když se bude nudit... Navzdory tomu že tam budou svědkové. A nemyslí ty jehovovi... Právě teď mu říká: To je to zboží na které jsme čekali a ukazuje na Slávkův pracovní stůl?! To které nedokážeme vyrobit a... A už to máš přebalené do našeho obalu. Ano SLUNÍČKO. Načež ZLATOHNĚDÁ nakrčí čelo a udělá znechucenou grimasu: Takové klamstvo! Ano SLUNÍČKO. Ale nezapomínej na to že celý náš život je jedna velká lež odvětil Jí Slávek. Zastavila se ve dveřích čelem k němu a bylo vidět že o tom přemýšlí. Potom zvedla pravý palec jako že OK a řekla: SUPER! Což mělo i dle jejího pohledu znamenat že došla ke stejnému závěru. A Slávka to moc moc moc potěšilo!

Při další Její zastávce si Slávek všiml roztrhaných černých riflí. Této módě nikdy nepřišel na chuť. Dokonce se tomu vždy musí smát. Protože to také vlastně znamená že bezďáci jsou strášně kůl a in! I řiká Jí: Ále božátko! Co ta roztrhaná kaťata?! Asi Ti budu muset dát nějakou tu stovku ať si koupíš nové! Usmála se a lakonicky odvětila: Větrání! Ach! Pane! Ty to zas a znova a opět vidíš! Kdyby tak šlo pozvat ji na kávu a při tom si povídat. Jenom povídat. Hodiny a hodiny. V duchu se musel smát a plakat zároveň. ZLATOHNĚDÁ i teď v tom už docela horku chodí navlečená do dlouhých kalhot a svetru. A klepe kosu. Oproti tomu Slávek v tričku a kraťasích... (Lásko moje - nepotřebuješ třeba zahřát?!) No... A i nadále je kouzelná. Stejně jako nedávno se postaví od Slávka na docela dost velký dištanc a! A asi nemá na výběr ale zároveň se nestydí a sama to komentuje: Promiň ale musím se vykrkat! Právě jsem sežrala dvě kedlubny a musí to jít ven! To víš - ty brukvovité na ty moje hormóny na ty moje kozy! Je prostě kouzelná! A svá. Slávek Jí odpoví: Ano! To si pamatuju! Jakože si jinak nepamatuju nic tak tohle jo. Začala se smát. Ty jsi Slávi úplně stejný jako já: Taky si pamatuješ jenom samé krávoviny! Slávek se smál spolu s Ní... A víš co? Pokračuje: Pomáhá to! Kozy jsou óká! Co na to měl Slávek říci? To žel nemohu posoudit páč to bych Ti je musel prohmatat a to může jen Tvůj gynekolog - viď? Kontroluje Ti i prsa ne? Zašklebila se a řiká: Jo! Teď naposled jo. Ale bylo to poprvé. Jak to ptá se Slávek? No... Předtím jsem měla gynekoložku a tu moje kozy nezajímaly. Možná měla komplex z toho že je máš hezčí než ona kontroval Slávek. A byl aspoň mladý a hezký ten gynekolog? ZLATOHNĚDÁ jen zavrtěla hlavou. Takže starý šedivý dědek. (Jako já pomyslel si Slávek) Přikývla. No jo no - takový si rád smlsne na hezké mladé holce že? (Jako já pomyslel si Slávek)

A navíc se mi díval na zadek!