JÁRA & PEPČA 2. kapitola

JÁRA & PEPČA

2. kapitola

[ Natolik jsem Járu v tamtěch výslechových časech znával, že teď, zrovna po jedenatřiceti letech, mohu napsat, že následně mnou zmiňovaným textem, fejetonem, napsaným někdy před půlkou tehdejšího září už tehdy učinil úlitbu svému svědomí. A že pro něho není v ničem osvobozující ono v něm obsažené povýslechové vykrucování, jak je Jára posléze umístil na internetu jako doprovod onoho svého tehdejšího fejetonu o vídeňském řízku a ananasu.

Pro jeho délku bych dotyčný text označil spíše za povídku, kterou jsem ovšem v celé délce nečetl, poněvadž mi v prostředí mimo autentické protokoly stačilo pohledem doklouzat k onomu místu popisujícímu tamten vídeňský koncert. ]

Večer v dřevěném divadélku Jury Soyfera jsme Vídni vytřeli zrak. Teda, popravdě řečeno, nic moc. Normálka. Návštěva spíše chabá, ohlas víceméně přiměřený. Jura Soyfer byl údajně životem, dílem a prý snad i osudem něco jako náš Julius Fučík. Možno tedy říci, že jsme hráli v Juldovifuldovi. Já, Pepa i Karel. Neboť on dal taky pár svých pecek.

[ A pro ozřejmění souvislostí jen pouze ještě jednou shrnu chronologii:

Agent Španěl byl vyslýchán kvůli vysvětlení 4. srpna 1989.

Zápis o tomto byl pořízen jeho řídícím důstojníkem Liberdou 7. srpna 1989 s tím, jakoby výslech agenta Mirka předcházel.

Vše opatřeno řádným úředním číslem 77503.

Záznam s postupně řádným úředním číslem 77590 ovšem stvrzuje, že agent Mirek byl vytěžován kvůli vysvětlení až v úterý 15. srpna 1989, tedy 11 dnů po Španělovi.

A zápis o tom vyhotoven kapitánem Liberdou teprve až 21. srpna.

Kapitána Liberdu jsem poznal ještě jako nadporučíka. Vypadal sice s knírečkem a v kožené bundičce jako veksláček, ale v jeho nátuře přesto nebylo, aby se dopustil nějakého služebního podvodu.

Dvojice agentů se vrátila z Rakouska 2. srpna, to byla středa, do pátku, kdy byl vytěžován Španěl Streichel, takto nadbývalo i tomu nejneschopnějšímu řídícímu důstojníkovi času kus.

Tuhle jednotlivost, v níž cítím rozpor, sice už opakuji nesčetněkrát, nikoli však abych nudil, nýbrž rozvíjel – neboť tehdy jednou při výslechu, kdybych byl býval na jeho požádání podepsal bílý list vázacího protokolu velikosti stránky školního sešitu naležato, mi nadporučík Liberda navrhoval jako místo případných pozdějších našich agentských setkávání interiér kavárny českotěšínského hotelu Piast.

Mám dojem, že v mém případě se rovněž mělo jednat o úterky.

Poněvadž, a to se všeobecně neví, každý estébácký agent měl určen pravidelný den a hodinu setkávání se s jeho řídícím důstojníkem, a to nejčastěji, a vlastně napůl veřejně, ve kterési, pokaždé stejné, dejme tomu, hospodě.

V Járově případě bych jako místa těchto schůzek tipoval restauraci hotelu Piast nebo extrovku pivnice Starý mlýn.

Kdoví tedy, kde se tenkrát Jára od podpisu pravidelně kvůli svým hlášením s nadporučíkem Liberdou setkával, popřípadě zdali se třeba projedenkrát nesešli na obvyklém místě hned po příjezdu z Vídně. Jára, bydlící tehdy v Těšíně v domě stojícím s číslem 7 na ulici Zelené na dohled zmíněnému Mlýnu, obojí doposud nezveřejnil – kde, a ve který, případně, kalendářově časný srpnový den.

Setrvávaje svéřepě jen pouze na tom, co se dochovalo po skartacích. ]

Po příjezdu do Vídně pramen navštívil Jana BRABENCE, který bydlí v činžovním domě, v pětipokojovém bytě v pátém patře. Jak BRABENEC, tak jeho manželka se zabávají uměleckou činností, On pracuje s kůží, ona s keramikou. V současné době žijí na dobré úrovni, o čemž svědčí jak vybavení bytu, tak i vlastníctví rozsáhlého ateliéru. BRABENEC jej velmi srdečně přijal. V odpoledních hodinách pramene seznámil s pamětihodnostmi a významnými budovami Vídně. Během prohlídky města, BRABENEC informoval pramene, že krátce před jeho příjezdem se ozval redaktor Radia SE Karel KRYL a informoval jej o účasti na koncertu a úmyslu připravovanou akci natočit pro potřeby redakce Radia SE. V této souvislosti se BRABENEC dotazoval pramene na souhlas.

Po 18-té hodině byl pramen ubytován v hotelu “ADMIŔÁL“, kde se již ve vestibulu setkal s Karlem KRYLEM, který rovněž přicestoval do Vídně v uvedený den. Po vzájemném seznámení se dohodli na setkání v restauraci “Nachtazyl“, kde byl již pramen očekáván čs. emigranty z kulturního prostředí. Majitelem je bývalý čs. občan, emigrant, signatář CH-77, Jiří CHLUM. Samotná restaurace se nachází ve sklepních prostorách, jedná se o typicky českou “pivnici“, která zabírá dvě větší místnosti. Účast pramene v “Nachtazylu“ byla již předem u BRABENCE vyžádána. V době pramenova příchodu do restaurace, se zde již nacházeli akademický malíř Tamáš HALEŠ s manželkou, který emigroval v červnu 1988. Krátce před svou emigraci signoval CH-77. Pramen se s ním znal z náhodných setkání z Ostravy. Dalším přítomným byl Jaroslav NEDUHA, pražský písničkář, který emigroval asi před15-ti léty. V zahraničí nemá úspěch. Pramen se zde neočekávaně setkal se svým bývalým spolužákem z Ostravy, Jaroslavem MIRKEM. Ing. arch., kterž emigroval do KS v roce 1982 přez Jugoslávii s manželkou se kterou se v Rakousku rozvedl. Ze začátku bydleli v nějakém penzióně. Z rozhovoru vyplynulo, že Jaroslav MIREK pracuje jako architekt v soukromé projekční kanceláří ve Vídni, která má velmi dobré jméno, sám se již podílel na projektech několika staveb ve Vídni. Jmenovaný pramene zval k návštěvě, avšak vzhledem k časové tísni již k setkání nedošlo.

[ S oním vídeňským ing. arch. Jaromírem Mirkem, o němž se v tamtěch časech v půlce prázdnin roku 89. agent Mirek zmiňoval při vytěžování svému řídícímu důstojníkovi kapitánovi Liberdovi, se mi i přes snahu a vzkaz prostřednictvím zprávy na fejsbuku navázat kontakt prozatím nepovedlo. ]

.