VI

Stála nezkrotně, jako příliv svítáním svěšený.

Ladila čas pohledem. Vzdorovala příchozím

svou nedostižitelností. Smála se lovcům zpěněným,

obsypána perletěmi potu. Vy snílci ubozí.

Medovinou ředím tajný žal

a vzdávám hold jeho hlubinám.

Milovat ani mít ji jsem nepoznal.

Ráno vranám srdce odevzdám.

Uvězněn pod tíhou světa křičím zděšeně:

"Noc ještě nekončí!" Hýčkám si pointu

neopustit naději ležící schouleně

na dně sklenice útěšného absinthu.

Naději zbavit se lásky platonické,

když venku čekají city opravdické.