Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semaska
Autor
atkij
chce se mi dojetím až brečet
když poprvé vidím tu scenérii
pod hladinou rudého moře
jak v pořadech prima zoom
opatrně se dotýkám spleti korálů
plaším hejna pestrobarevných ryb
nedělám nic
jen pozoruju živý film
---
chce se mi dojetím až brečet
když o tři tisíce čtyři sta kilometrů zpátky
o tři sta čtyři dny později
nedělám nic
a poprvé pozoruju bílobílý film
v němž muž ve skafandru a stejné masce
plave nemocničním pokojem
a za spletí hadiček
opatrně kontroluje kyslík
22 názorů
Jsem Covidcynik.
Totiž takto: dcera má na VŠ za přednášejícího tohoto pána
Ne že bych ho neznal předtím, ale že někdo kalkuluje se smrtí tisíců seniorů je opravdu.... k pláči (abych popřel svůj cynismus).
No nic, milí spolukomentátoři; musíte číst rychleji, pak by vám text nepřišel "neautentický". Což ale i mně komplikují "prozaické" (tj. rytmizované jinak) verše
" když o tři tisíce čtyři sta kilometrů zpátky
o tři sta čtyři dny později"
Nicméně tip jako vyšitý a jsem Covidcynik.
ozaj brrr.
Tady jsem mimo, asi dobré, ale Vaše předchozí básní Příze je lepší mnohem. Jsem ale jen amatér.
Dala mi zabrat, tahle báseň, což jí ve výsledku přičítám za klad. Popravdě, v rámci covid vidění samotného je pro mne fascinující odvážným pojetím, určitě zajímavým, trochu matoucím. Umocněná pendantem od Lenky ještě zajímavější, efektnější, ALE co jsem to chtěla? Jo, dala mi zabrat, neboť bývám někde zvědavá i na komentáře, tak mi někdy pomůžou, někdy odmůžou a naopak zmatou, někdy ovlivní. Všeobecně je mi tu náročné vnímat vždy spolehlivě jen samotinký text, nemyslet si nic o autoru, o jeho životě, žádné berličky, držet se jen v linii jiných děl dotyčného tvůrce či naopak vybočit a pod obojím zkoušet najít autonomní cestu k textu. Můj mdlý rozum si tudíž drobátko mákl, než došel k názoru, že ji lze interpretovat v rámci "s covidem", nikoli "ryze covidově". Takové pojetí mi připadne citlivé a nedivím se dojímání, bych se plačkou stala.
jen k tomu s dovolením dodám - souhlasím se cvrčkou - pokud je ta druhá sloka opravdu míněna jen jako odkaz na covid-realitu bez dalšího přesahu, tak vyznívá skutečně poněkud lacině. možná kvůli tomu prázdnému vyznění jsem tam chtěla vidět ještě něco navíc - proto můj první nechápavý komentář o bělení korálů. a ne, nechci nic bagatelizovat (ani autorčiny prožitky, ani dobu), jen mi prostě tento text nepřijde zdařilý.
tak to je husté propojení!!!!!!!........*/****************************************
kámoška byla gravidní
teď je kovidní
první variantu milovala
Jitka, Lenka, som trochu zmätený z toho, čo sa tu deje.
Tu link na druhú báseň s rovnakým názvom.
Velmi vydařené.
Taky me nejprve napadlo, jak pomalu nicime zabijime tisíce let geneze uzasnych stop vzácné životní formy.
Kontrast je to zajimavy, ale pro mě druha cast neni textem autentická. V danou chvíli muj ctenar neni sto uverit, ze pises reálný obraz. A stává se mi prázdným.. pokud je dílo deníkem, přeji dobrou vůli těla k uzdravení a dostatek všeho, co Ti bude třeba.
A optimismus. Kosmický svět jako na dlani.
To je ale mrazivé propojení! Nemám slov.*
ano ano, časy jsou složité... i když mně tedy naskočilo při té druhé sloce spíš bělení korálů na velkém bariérovém útesu... přičemž ten nemocniční pokoj a otázky zdraví mi přišly jako docela zajímavá metafora... ale asi jsem mimo.
Takhle zpracované covidové téma jsem ještě nečetl. Stejné oči, pohled potapěče a pohled lidské "ryby" která lape po dechu na "potapěče."
Doba je složitá a má své oběti, tím nemyslím ty , kterým zavřely hospody, myslím skutečné oběti. Byla by škoda, kdyby se tu strhla debata o covidu, o opatřeních, přál bych Ti, aby se na to všichni dívali jako na báseň. Je to hodně dobrá báseň.
Odkládám masku a dávám nepokrytě najevo, že se mi tvoje dílko líbí. A to nemalou měrou.
Ta je, Jitko, kouzelná. Dvě skutečnosti spojené spletí hadiček v pomíjivém čase rovná se silné obrazy... stačí jen nahlédnout do těch tvých viděných světů...
ach...*