Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepříze
Autor
atkij
seskaná příze
má vždycky několik konců
promneš
povolíš pár levých
pravých zákrutů
a můžeš se probírat
jednotlivými vlákny
v paralelách
proti ose procesu i času
nekonečnou hedvábnou stezkou
k listům moruše
dítěti v indické textilce
na hřbetě krkonoš ovce
filipínské kokosové palmy
mezi velbloudími hrby
krtečkovi v kapsičce
v sousedově králíkárně...
myšlenku také můžeš
chytnout za libovolný konec
lesklý jak hedvábí
léčivý jak vlna
alergenní jak kokosové vlákno
pohodlný jak bavlna
pevný jak len...
i za konec
který máš nejblíž
a škubnout
18 názorů
Dneska je parádně slunečno, jen pověsím záclony, už jsem jednou nohou venku:)) Měj se parádně!
Ano, docela ses chytnul za mou nit. Ne , není prvoplánově sociální, každý má totiž volbu, jak, a proč, kudy se myšlenkovo - prioritně vydat...
Seskaná - pojem zaskočil více čtenářů - obecněji, častěji se používá termín skaná příze, zde jsem měla ve smyslu právě seskaná...
Skaní - zakrucování dvou a více nití v nit jedinou.
Díky moc!
Ne, děti v indické textilce jsou naprosto v pořádku. Text, jeho význam (nemyslím si, že je prvoplávově sociální), ani jeho syntax nenarušují. To se jen naše špatné svědomí vymlouvá na literaturu.
Jen si myslím, že místo "seskaná příze" by mehlo být ne "sekaná příze", ale "setkaná".
A líbí se mi to.
Ze sekané příze je třeba vždy na kolovratu upříst velmi dlouhé vlákno a z toho pak na tkalcovském stavu utkat třeba krásný nástěnný goblén jako svého času Arachné. Tip.
chodím kolem a pořád nevím... vadí mi ta rozsekanost textu... myslím, že by text fungoval, i kdyby se některé verše sloučily...
taky mi vadí trochu lacinej odkaz na děti v indických textilkách... nevím, s těmito obrazy bych as zacházela opatrně... podle mě je těžký je včlenit do textu tak, aby nepůsobily prvoplánově.
analogie příze/myšlenek se mi ale docela líbí... ale přemýšlím o těch různých materiálech, na které odkazuješ - jestli je technicky možný je seskat do jedné příze... asi ne... ale o to tady asi nejde; asi v tom zase zbytečně vrtám.
hedvábný útek...spousta nití dohromady....chvilku se smyčkuje a pak se zase rozvine ... sleduju zákruty, začátky i konce....škubu nopky.... myšlenky...*/****
Jituško, hezké čtení, a hlavně smysluplné, nejprve široká škála zákoutí, odkud všude, která, ač z různých koutů i situací (děti v indické textilce, krtečkovi v kapsičce) tak naléhavě souvisí, že to jako čtenáři připomene ten neúprosný společný úděl, aby to vyústilo v konec, který je vlastně všeho počátkem, našeho bytí i naší svévole. I ta mentorská linka v duhé sloce je zjemněna tím teňoučkým vláknem, které, ač o něm víme, tak ledabyle opatrujeme.
Kolik lidí, tolik úhlů pohledu, asociací, vzpomínek, konců vláken. Můžeme je vzájemně konfrontovat, jen se někdy škube až zbytečně "konfrontačně", tam, kde by stačil prostý diskusní tón. Tolik moje "škubnutí".
Je to zvláštní představa, ale zamlouvá se mi. Až nebudu moci spát, mohu škubat. :-)