Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pivo a pečený čaj

01. 03. 2021
6
6
338
Autor
Akim

Ztracen ve hvězdách

hledím ti do očí,

strachem je mhouříš

a to trápí mě i tebe,

u hospodského stolu

bojíme se jeden druhého,

venku mrzne, až praští,

kořalka nás snad zahřeje,

nebo něčí zábavná historka,

podívej, začíná sněžit,

první bělostné vločky

ladně dopadají na chodník,

oba si mlčky vzpomeneme

na svá dětská léta,

sněží, teď už docela hustě,

jako tenkrát před lety,

když jsme byli malí caparti,

to jsme se ještě ničeho nebáli.


6 názorů

Akim
01. 03. 2021
Dát tip

Souhlasím sa děkuji za pochvalu. :-) Ano, často se bojíme sami sebe. :-(


Diona
01. 03. 2021
Dát tip

...bojíme se jeden druhého.  To je pekelně přiléhavá věta

Hmm, a mnohdy se bojíme i sami sebe

 

Nebojím se dát Tip


Akim
01. 03. 2021
Dát tip

Tak samozřejmě, člověk si dětství idealizuje, ale tenkrát jsem se cítil fakt dobře. Dnes bych se vlastně také asi cítil fajn, nebýt Covídku. :-)


annnie
01. 03. 2021
Dát tip

Tos měl dobrý... Anebo užs toho hodně zapomněl :) :) :) Přeju ti to, ať platí a) nebo b) :)


Akim
01. 03. 2021
Dát tip

Děkujo, i já přeji jen samé příjemné zážitky. :-)

 

No já nevím, já jsem měl jako dítko takový pocit bezstarostnosti. :-)


annnie
01. 03. 2021
Dát tip

Moc pěkné. Přeju den beze strachu beze smutku plnej zábavnejch historek. Tip a.

PeS: Já myslím, že jako caparti jsme se nebáli o nic míň... A přežili jsme...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru