Maličký panáček

Rozkrojené jablko leží na stole už delší dobu. Teď přilákalo tlustou vosu.
„Nikdy bych si nepomyslel, že i hmyz může mít potíže s nadváhou. Musí mít pořádně silná křídla,“ řekl sám k sobě polohlasem a pozoroval to žlutočerně pruhované stvoření, jak hoduje na lepivém povrchu ovoce.
„Zdá se mi to nebo se opravdu pohybuje nějak nemotorně? A co tahle beruška? Kde jste se tu najednou vzaly? Že by už skutečně přicházelo jaro? Otevřeli hmyzí leteckou školu? Jak se asi pozná takový začátečník v letovém provozu? Přiletí instruktor sršáň, který má na zádech velké tiskací el?“
Tak seděl, přemýšlel a komíhal nohama. Mezi podlahou a podrážkami jeho bot bylo dobrých patnáct centimetrů prostoru. Ať dělal, co dělal, prostě nerostl.
Nebylo proto divu, že už mnoho dlouhých dní svůj domov vůbec neopustil. Společnost mu dělal jen ten hmyz, který se postupně probouzel ze zimního spánku.
Celý ten velký dům byl pro něho zvláštním místem. Někdy si představoval, že se nachází v útrobách prastaré pyramidy. Skládal a zase rozkládal ruce, ohýbal prsty, které na stěnách vytvářely rozmanité stíny. Hieroglyfy. Četl v nich příběhy vznešených faraónů i poddaného lidu.
Jindy se budova proměnila v týpí z bizoních kůží. Stíny teď vrhaly plameny imaginárního ohně. Obrazy se mihotavě proměňovaly.
Jeho fantazie vyhledávala vzdálené světy, ve kterých se cítil silný. Směrová růžice okřídlených myšlenek se točila jako korouhev v ostrém větru. Výjevy na stěnách se měnily každým dnem. Byly jako živé. Byly tak obrovské. Nedozírné. Přitahovaly ho neznámou silou k sobě.
A on, obyčejný malý panáček, už neudržel své tělo přilepené k židli. Opatrně se sesunul dolů, přidržuje se nohy stolu a pomalu, krůček po krůčku, se přibližoval ke zdi. Oči upřené na stín vztyčující se od jeho chodidel, který se zvětšoval a protahoval, i když on sám už téměř stál. Mohutněl. Už nevypadal jako malý panáček. Na bělostné stěně se rýsoval temný obrys někoho, koho by si nikdy nepřál potkat. Byl to on sám.

Toho dne konečně vyrostl.
Otočil se ke stolu. Obézní vosa i beruška byly ty tam. Zhltl nakrojené jablko a otevřel dveře.
Prudké světlo ho oslnilo.