Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAdresát: Bůh
Autor
Akim
Vřelé objetí
v tanec múz se promění,
žhavé vzplanutí,
polibků rej a doteků šálení,
Bože, netrestej více nevinné,
že hříchům sláva volají,
z touhy oblázky poskládané,
s vášní na rtech usínají,
jeden k druhému se tisknou,
snad levotu v tom nehledáš,
když dva k sobě vášní tíhnou,
čertovinu v tom nenalézáš,
však ty víš mistře všehomíru,
že protivit se ti ani trochu nechtějí,
leč s tebou souznět ve smíru
touží ti dva, co se k sobě tak tulejí.
7 názorů
To ano, tyto verše, respektive ty "první" dva řádky, mohou vyznít jako prosba, či přiznání viny s následnou omluvou, ale následné verše básně již plně vyznívají ve prospěch toho lidsko božího souznění. :-) Těší mě, že mou poezií zabýváš až tak dopodrobna. :-)
Ale napsal jsi
Bože, netrestej více nevinné,
že hříchům sláva volají,
a dále
že protivit se ti ani trochu nechtějí
Já to nevnímám jako báseň omluvnou, spíše jako vyjádření konkrétního souznění mezi člověk přirozeně věřícím a Bohem, jenž člověku jakožto svému dílu plně důvěřuje. Náboženství je plné zvláštností, obdivuje se boží vůli, přitom se neštítí ve jménu svého stvořitele své okolí hodnotit, posuzovat, zatracovat, mučit, zabijet...
Schizofrenie, za kterou nemůžeš. Lidé se omlouvají Bohu za to, že podléhají zákonu, který jim určil? Jedna z katolických zvláštností. Další je pohled na Jidáše, který splnil, co bylo dáno, a přece je zrádce.